Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 10. den: Brno-Bystrc - kostelík Nanebevzetí Panny Marie, Sentice - pivovar Kvasar, Předklášteří - klášterní pivovar Vorkloster, Letovice-Babolky - kaple s rozhlednou na kopci Borek

V noci na parkoviště u hradu Veveří přijela dvě auta a zaparkovala na opačném konci. Jinak tady byl klid. V noci bylo jasno, teplota klesla skoro na 13 stupňů, ale ráno je zataženo a tím pádem pěkná zima. Vstáváme v osm. Když jsem dělala snídani, prohlásila jsem, že bych skoro mohla mít rukavice, jak mě zebou ruce. Ale zvládla jsem to i bez nich.

Hrad otvírá v 10 hodin, je tu proto klid i ráno.

Odpoledne chceme být v České Třebové, kde má Ota zítra sraz po 50. letech od maturity. Již dnes se chceme ubytovat a setkat se s jedním spolužákem, který nám tam nocleh zajistil.

První zastávku děláme o pár metrů dál, ještě v aleji, která vede ke hradu. Téměř uprostřed aleje je zajímavý kostelík Nanebevzetí Panny Marie, také známý pod názvem Veverská kaple Matky Boží. Na první pohled je vidět, že se jedná o hodně starou stavbu.

Byl postaven na poč. 13. století v pozdně románském slohu, je tedy starší než nedaleký hrad Veveří. Již od počátku byl u něho hřbitov. Během 13. a 14. století vznikly v interiéru ve dvou pásech nad sebou zajímavé nástěnné malby. Jejich zbytky byly odkryty r. 1951.

Dnešní podoba je z 2. pol. 15. století, kdy byl upraven ve stylu gotiky. Na přelomu 15. a 16. století byla přistavěna u jižní zdi kaple, která dnes slouží jako hlavní vstup do kostelíka. R. 1638 se další úpravy týkaly hlavně stropu, který byl rozdělen na 25 částí s malovanými obrazy s výjevy ze života Panny Marie. R. 1806 byly zchátralé malby nahrazeny kopiemi. V letech 1833 - 1880 probíhala náročná jednání ohledně zrušení hřbitova. Až v 90. letech 19. století byl hroby přestěhovány. Poslední úpravy byly v 80. letech 20. století i kvůli válečnému poničení. Kostel má vysokou šindelovou střechu a dřevěnou věžičku.

Kostelík je skutečně hezký, jenže je pečlivě ukryt za poměrně vysokou ohradní zdí bývalého hřbitova. Branka je zamčená, takže blíž se nepodíváme. Nejlépe byl vidět ze silnice, když jsme sem z hradu přijížděli. Okolo ohradní zdi je vyšlapaná cestička. Připadám si jako paparazzi, obcházím hradbu a hledám místečko, kde bych mohla něco víc vidět. Na jednom místě je u hradby vyšší kámen, ale stejně z něj toho moc nevidím. Je to škoda.

 

Pokračujeme dál na sever. Proti plánu zastavujeme v Senticích, kde Otu zaujala cedule, že prodávají kouřový ležák. Zastavujeme - je tady malý rodinný pivovar Kvasar. Byl založen r. 1992 jako jeden ze šestice prvních minipivovarů, které u nás byly založeny po r. 1989. Tehdy pivo vařil v rodinném domě. Od r. 2017 má již novou budovu pivovaru, kde je možno pivo nakoupit, ale jen v pracovní dny. Prodává pivo sudové, ale také lahvové - skleněné nebo PETky. Kupujeme 4 vzorky, získáváme letáček i tácek a Ota kupuje etikety. Zajímavé je, že o tomhle pivovar Ota neví, je to pro něj příjemné překvapení.

Sluníčko se začíná prosazovat, zase to vypadá na hezký den.

Bez zastávky a dle plánu pokračujeme do Předklášteří, kde je nádherný klášter Porta coeli. Ten známe. Ale je tam z našeho pohledu nově otevřený klášterní pivovar Vorkloster. Když jsme tam byli naposledy, ještě otevřený nebyl. Po 77 letech tady r. 2019 obnovili tradici vaření piva. Provozuje ho a. s. Klášterní pivovar Porta Coeli a.s.. Svůj majetkový podíl tam má i konvent cisterciaček. Je to první obnovený klášterní pivovar na Moravě. Je to moc hezky opravené, ve druhé části budovy je stylová pivnice. Kupujeme 4 vzorky, získáváme 2 různé tácky, Ota kupuje samolepku pivovaru. Je spokojený, jaký má dnes úlovek. Samozřejmě si jdeme opět prohlédnout celý klášterní areál. Nejdéle se kocháme gotickým portálem kostela Nanebevzetí Panny Marie. To je taková nádhera, to se neokouká. Spokojeni odjíždíme.

Pokračujeme dál na sever přes Letovice. Náhle Ota vidí kdesi před námi na kopci zajímavou stavbu tvaru pyramidy. Je přesvědčen, že to musí být rozhledna. Na mapě nic takového nevidíme. Vyjeli jsme na jeden kopec, ale to jsme špatně. Jedeme do Letovic - část Babolky, kde potkáváme mladou paní s kočárkem. Ochotně nám radí. Je to na kopci Borek (559 m). Prý se tam nechá vyjet i autem. Řídíme se pokyny mladé paní a za chvíli jsme nahoře. Zjišťujeme, že na mapě je zakreslená kaple, ve skutečnosti je to kaple ve tvaru pyramidy a nad ní je postavená rozhledna, opět ve tvaru pyramidy. Nahoru vede 27 strmějších schodů. Plošina je kousek nad vrcholem kaple. Kdy to bylo postaveno, to jsem nezjistila. Kaple je otevřená. Záhadou pro nás je, proč je vstup na rozhlednu uzavřen páskou s cedulkou Vstup zakázán. Žebřík se zdá bytelný, nemáme pocit, že by to chátralo. Možná to ještě není zkolaudováno. Lezeme nahoru. Kruhový výhled je nádherný. Okolo této stavby je několik dřevěných stolků s lavičkou, dále tu jsou pravidelně rozmístěné ploché kameny. Budeme sem muset ještě někdy zajet a zjistit, zda se tu ještě něco bude dít, jaká bude konečná podoba. Je to tak nádherné místo, klidně by se tu nechalo i spát.

Popojíždíme o kousek níž, kde chci udělat oběd. Až teď jsme si všimli, že cedulka se zákazem vstupu je i na přístupové cestě. Najednou přijíždí policejní auto, trochu v nás hrklo, ale jedou dál na vrchol, vylezou na rozhlednu (strážci zákona nám jsou špatným příkladem), rozhlížejí se shora a za chvíli zase odjíždějí. My je naštěstí nezajímáme.

Po obědě odjíždíme, zvedá se chladný větřík a lehce se zatahuje. Ještě jsme měli v plánu zastávku u zámku ve Velkých Opatovicích. Jenže při obědě nás sháněl Otův spolužák, který nám zajišťoval nocleh. Kde prý jsme. Další program tedy rušíme a jedeme do České Třebové. Zastavujeme se pouze v pekařství.

Jedeme rovnou k fotbalovému stadionu, kde na nás čeká Miloš s manželkou, který nám na zdejší ubytovně zajistil protekční apartmán. Na chvilku si jdeme sednout do zdejší hospůdky, abychom spláchli prach z dnešní cesty. To Ota. Já si dávám kávu. Pak se jdeme ubytovat a navečeřet, abychom se opět večer v 7 hodin ve zdejší hospůdce všichni sešli. Máme ještě chvilku a tak se jdeme podívat k nedaleké sjezdovce Peklák, aby si Ota oživil vzpomínky.

Ještě není sedm a už jsme v hospůdce. Tentokrát už vevnitř. Venku začíná být chladno. Znají se jen chlapi, ale vzájemně jsme se skamarádili rychle a udělali si moc hezký večer.

V deset už se chystáme do postele. Ota toho moc nevypil, ale občas má období, kdy chrápe tak strašně, že se přitom spát nedá. 2x jsem usnula, 2x mne vzbudil. Marně jsem mlaskala, strkala do něho, pleskala jsem rukama. Zbytečně. Vždy to pomohlo jen na chvilku. Špunty do uší jsem nechala v autě. Mám smůlu. Ještě ve dvě pořádně nespím. Ale nakonec jsem přece jen usnula.

Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 10. den: Brno-Bystrc - kostelík Nanebevzetí Panny Marie, Sentice - pivovar Kvasar, Předklášteří - klášterní pivovar Vorkloster, Letovice-Babolky - kaple s rozhlednou na kopci Borek na mapě