Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 11. den: Česká Třebová - městská památková zóna (kostel sv. Jakuba, radnice, historické domy), procházka městem

I když jsem toho moc nenaspala, budím se jako jindy. Po 8. hodině vstáváme. Před 10. hodinou pro Otu přichází Miloš a jedou předat jejich bývalé třídní učitelce kytičku. Než jsem vypila kávu, byli zpátky.

S Otou se jdeme podívat do města, jehož historické centrum bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou, do které patří kostel sv. Jakuba Většího se souborem soch, kaplička P. Marie a několik historicky cenných domů. Právě tam směřujeme. Na Tyršovo náměstí se zastavujeme u budovy bývalého reálného gymnázia s vilou ředitele tohoto gymnázia. Již r. 1906 se plánovalo zřízení této reálky - nové české školy, aby se zabránilo poněmčování zdejšího obyvatelstva. Ke stavbě došlo v letech 1909 - 1910. V letech 1911 - 1912 byla postavena vila pro ředitele, která byla s budovou gymnázia propojená.
Hýblovou ulicí směřujeme do centra. Již tady je řada zajímavých domů. Na křižovatce je nárožní městský nájemní dům na půdorysu pětiúhelníku z r. 1927. Byl postaven jako obchodní dům s byty v patře. Fasádu má v geometrizujícím stylu předválečné moderny. Na domě je pamětní deska Janu Hýblovi, třebovskému rodáku a spisovateli.
O blok dál vpravo je architektonicky zajímavá nárožní bývalá budova spořitelny, postavená v letech 1925 – 26 ve stylu Art Deco.

Prakticky naproti je klasicistní kostel sv. Jakuba, který k mému překvapení nedominuje náměstí. Jedná se o 3. kostel na tomto místě. První - kaple sv. Kateřiny - shořel r. 1636. Pak byl postaven zděný kostel s klenutým presbytářem se hřbitovem s kostnicí a zvonicí. K nim r. 1708 přibyla kaple Srdce Ježíšova. Kostel byl spojen s farou dřevěnou lávkou. R. 1745 podlehly požáru kaple se zvonicí, r. 1793 kostel zapálil blesk, byla zničena i kostelní věž. Současný kostel byl postaven v letech 1794 – 1801 na místě bývalého hřbitova. Do základů byla uložena truhlička s pamětním spisem. Požáry kostel pronásledovaly i později. Další vznikl r. 1884 při opravě střechy, byla zničena střecha a velká věž s hodinami a zvony. Po opravě byl kostel vysvěcen 23. 9. 1888. V té době však neměl věž. Ta byla postavena až r. 1913.
Areál dotváří soubor tří barokních soch z let 1713 - 1719 a Kalvárie z r. 1801.

Míjíme zajímavé domy, již před náměstím je dům s podloubím. To už jsme na Starém náměstí, kde je vinobraní. Nás momentálně zajímá severozápadní strana náměstí, které dominuje původně renesanční radnice postavená r. 1547. Později byl v přízemí hostinec. Po jeho zrušení ve 2. pol. 19. století byl v budově zřízen policejní úřad a šatlava. V letech 1937 - 1972 tady bylo městské muzeum. Následovalo sídlo městského úřadu, to je tam i nyní.
Náměstí není velké, obešli jsme ho za chvíli. Teď se jdeme podívat ke stánkům. Oficiálně otevírají až odpoledne, ale výborný domácí uzený sýr s medvědím česnekem mi pán již nyní prodal, dokonce jsem dostala ochutnat. Dala jsem si burčák, ale byl tak sladký, že mi chuť na další přešla.

Náměstí opouštíme ulicí na Splavě, kde je zajímavá kamenná fontána. Na malém náměstíčku je i památník Gustavu Habrmanovi, politikovi, zdejšímu rodákovi.

Už se vracíme na pokoj, kde máme i kuchyňku. Jdeme si uvařit oběd, spolu si dáváme sedmičku polotmavého sedmistupňového piva. Ještě jsme zvládli si dát typ na zítřejší výlet a Ota odchází. V jednu hodinu mají sraz u jejich bývalé školy, kde je nynější ředitel školou provede. Pak jdou do pivovaru Faltus oslavit 50 let od maturity.

Já se nejdřív jdu podívat do nedalekého Teska. Sháním tříčtvrteční elasťáky, ale asi už na to není vhodná doba. Nic takového nemají. Vracím se na pokoj, jsem pěkně ospalá. Dávám si kávu a pak jdu před dům na sluníčko luštit sudoku. Je tam příjemně, teploučko, skoro tady usínám. Je to hrozné, jak jsem poslední dobou neustále ospalá a utahaná. Nejdřív jsem to přičítala horku, teď přibývajícímu věku. Netuším, že je však vše jinak.

Jak sluníčko zalézá, ochlazuje se. Jdu dovnitř a jdu si lehnout. Za chvíli spím.

Po hodině se nutím vstát. Jsem jak praštěná. Umyla jsem se a nakonec se přece jen probrala. Dělám si večeři, luštím sudoku, sleduji výsledky fotbalových i hokejových zápasů a také výsledky voleb.

Je půl desáté. Ota už přichází. Hned od dveří volá, že je zcela střízlivý. To už mi je jasné, že to tak úplně pravda nebude. Ale nakonec je docela v pohodě. Kdyby tam jeden ze spolužáků nepřinesl lahev slivovice a kdyby na závěr neřekl, že se to musí vypít, že ji přece nepoveze zpátky, tak by asi přišel opravdu v pohodě. Takže na závěr si prý ve čtyřech dali každý několik malých štamprlí a bylo to jasné. Ale nakonec nedopadl nejhůř. Byl nadšený, kolik se jich sešlo, že přišli i ti, co běžně nechodí a ještě večer mi vyprávěl spoustu zážitků.

Spát jsme šli po 10. hodině a nevím, zda nechrápal nebo já usnula tak brzy a tak tvrdě, že mne nic nebudilo.