Vintířova stezka - 8. trasa – 8 km: Hluboš, Kardavec – Skorotín - (hájovna) – Příbram (Svatojakubský patník, židovský hřbitov, park Střelovna, Jiráskovy sady); pivovar Podlesí

V noci bylo fajn, teplota klesla k 16 stupňům, ale já spala špatně. Večer jsem nemohla usnout, v noci jsem se budila. Že by to byla předzvěst změny počasí?

Vstáváme v půl osmé, na změnu to nevypadá. Je jasno, sluníčko sálá. Ještě jsme se nenasnídali, zatahuje se to a vypadá to na déšť. Je docela i chladno. Tak přece jen změna? Ota kraťasy mění za tříčtvrťáky, přibalujeme do batohu deštník a bereme na sebe ještě dlouhý rukáv. Koleno mne opět bolí, beru si ortézu.

Dnes jedeme do Příbrami, musíme stačit autobus v 10,04 ze zastávky Jiráskovy sady. Naštěstí se nám povedlo zaparkovat zdarma na dohled zastávky. Jenže je tu asi 5 stanovišť. Včera jsem se nepodívala na č. autobusu, ani na jeho konečnou. To bude makačka najít to správné stanoviště, zvlášť když na ta malá písmenka bez býrlí nevidíme. Času snad máme dost. Najednou přišla paní, koukla na jízdní řád a posadila se. Prosím ji o radu. Máme vyhráno. Paní jede stejným směrem.

Dnes jedeme jen chvilku a bez přestupu do zastávky Hluboš, Kardavec. Původně jsem měla naplánovanou trasu delší, ale včera jsem ji zkrátila. V pátek jsme to přehnali, nebylo mi dobře. Takhle by to dál nešlo. Jak říká kamarád, podívej se do občanky.

Začátek jdeme po neznačené cestě do kopečka do vsi – to se mi nelíbí. Nejsem rozdýchaná a funím jak lokomotiva. Není to však dlouhé. Ve vsi odbočujeme vpravo a u lesa vpravo přes louku okolo dvou rybníčků. Louka je posečena, cesta je sotva patrná. Zataženo je stále, ale udělalo se dusno. Sundávám košili. Ráno to aspoň trošku fouklo, teď je úplné bezvětří.

U druhého rybníčku vcházíme do lesa a po chvíli odbočujeme vlevo. Cesta je to pěkná. Že máme téměř hned odbočit vpravo po Vintířově stezce – na to jsme zapomněli. Té cesty jsme si ani nevšimli. Jdeme dál po široké pohodlné cestě, je to do kopečka, ale teď už mi to nevadí. Najednou přicházíme na cestu zeleně značenou. To už jsem zbystřila. Na zelenou narazit máme, ale zcela jinde. Koukám do mapy, kde jsme a kde se stala chyba. Zašli jsme si jen nepatrně a za chvíli po zelené dojdeme na rozcestí Skorotín – hájovna. Tam jsme měli po naší trase také dorazit, ale z jiného směru. Pro nás je hlavní to, že jsme šli po pohodlné cestě, navíc okolo zajímavé kamenné výklenkové kapličky. Snad nám to sv. Vintíř odpustí.

K hájovně kousek klesáme, abychom vzápětí zase stoupali. Tentokrát pokračujeme po zelené. Ta nás dovede skoro až do cíle.

Mraky se rozplynuly, aspoň částečně, občas svítí sluníčko. V lese je fajn, ale na loukách to nepříjemně praží. Občas se otevřou výhledy i v lese. Tam je fajn. Obcházíme vrch Strážný (559 m) a u zděné hezky opravené kapličky zdoláváme dnešní nejvyšší bod (535 m).

Teď jdeme po zvlněné rovině, jak říkám cestě chvilku rovně, chvíli dolů, chvíli nahoru, ale není to nic prudkého. Brala bych lavičku na malou svačinku, ale tady se jí asi nedočkám. Není ani na rozcestí Pod Květnou. Jen o kousek dřív byla posekaná tráva, uprostřed byl ponechaný pruh květin. Myslíme si, že to jsou orchideje. Je jich tu hodně. Je to nádhera.

Všechno je fajn, až na to, že se mi po letech ozývá 30 let stará zlomenina. Otovi říkám, že by s sebou měl nosit velký pytel. Že se brzy rozpadnu. Tak aby mne mohl posbírat a někam donést, kde mne zase slepí dohromady. Zpočátku nechápe, ale pak jsem ho pěkně pobavila. Lepší už to nebude, tak si z toho aspoň musím dělat legraci.

Rozcestí je už blízko Příbrami, tady je patník se znakem Svatojakubské cesty. Ani jsme si nevšimli, že vede souběžně s naší poutní stezkou a see zelenou.

Už v pátek jsem říkala, že cesty Vintířovy stezky nejsou moc upravené. Dnes k tomu mohu dodat, že nejsou upravené ani cesty Svatojakubské. Navíc si myslím, že by si poutníci tady lavičku zasloužili.

Není tady, dáváme si malou svačinku na stojáka a jdeme dál teď už širokou pohodlnou cestou – alejí. Chvilkami to fouká, to je příjemné.

Přicházíme na hlavní silnici, jdeme vlevo skutečně jen kousek a odbočujeme vpravo na vedlejší silnici. Jdeme okolo židovského hřbitova. Byl založen r. 1879. Je zde okolo 150 náhrobků. Má zrekonstruovanou obřadní síň. Je obehnán vysokou zdí. Je však zamčeno. Zkouším fotit cosi přes zeď. Kupodivu se to docela povedlo. Něco málo je vidět mezerou mezi vraty, které jsou zamčeny na řetízek. Ota si čte zdejší povídaní, já sedím na patníku s č. 15 a odpočívám. Přemýšlím, co ta patnáctka na patníku znamená.

Hned za hřbitovem odbočujeme po zelené po chodníčku a směrujeme do města. Tady je najednou několik laviček. Ty už nepotřebuji. Za chvíli jsme ve městě. Zelená vede s oběma poutními cestami na Svatou Horu. Tam jsme byli včera, dnes nám stačí, že ji na kopečku vidíme.
K autu si to zkracujeme přes park Střelovna. Byl založen v letech 1840 - 1841 kolem střelnice. Ta zde stála do pol. 20. století. U auta jsme už za chvilku.

 

Zajíždíme do pivovaru Podlesí koupit pivo. Ota už nemá co pít. Uvažujeme o tom, dát si tam oběd, ale tuto variantu jsme nakonec zavrhli. I když je neděle, mají psané poledni menu v ceně 190,- až 240,- Kč. To se nám zdá dost. Měla bych problém i s výběrem. Kdybychom jinou možnost neměli, asi bychom moc neváhali, ale dnes uvaříme snadno. Včera jsme koupili nové brambory. V lednici je hermelín a červená řepa. Myslím, že si pochutnáme a budeme to mít levnější.

 

Na noc jedeme k památníku Vojna. Kousek vpravo od parkoviště je betonová plocha, tam jsme už jednou spali.

Míjíme kemp, na mapě je označeno, že je tam pítko. Potřebujeme vodu, hlavně užitkovou. Ota jde na průzkum, vrací se se dvěma petkami vody. Jde ještě natočit vodu do kanystrů. Je tam prý sice vrátnice, ale pěší je nezajímají.

To nám zatím stačí, víc provokovat nechceme.

Teď už jedeme na naše vyzkoušené místo v blízkosti památníku. Jsme tam pěkně schovaní, vaříme a odpočíváme. Dnes toho bylo všeho akorát. Dokonce i klíšťat. Otovi vyndávám dvě jeho letošní první klíšťata.

Dnešní večer je nádherně teplý. Ve 20 hodin je ještě 23 stupňů. Sedíme venku. Chvílemi sálá sluníčko, chvílemi je zataženo a vypadá to na déšť. Zda bude někdy pršet, to jsme zvědavi. Je tu nádherný klid. Nikdo tu nechodí, ani nejezdí. Na zítra jsme naplánovali další ještě kratší trasu a koupání. Uvidíme, zda to vyjde.

Jdeme spát v půl desáté. Na čtení už nevidíme a začali nás otravovat komáři. Dveře však nedovíráme, je stále teplo.

Vintířova stezka - 8. trasa – 8 km: Hluboš, Kardavec – Skorotín - (hájovna) – Příbram (Svatojakubský patník, židovský hřbitov, park Střelovna, Jiráskovy sady); pivovar Podlesí na mapě