Vintířova stezka - 9. trasa – 5 km: Příbram - procházka městem (Václavské nám., nám. T. G. Masaryka - kostel sv. Jakuba Staršího, nám. Arnošta z Pardubic - zpívající fontána) – Ryneček – Nový rybník (nejen vodní atrakce) - Příbram, Zdaboř

Celou noc bylo teplo. Až se svítáním se ochladilo. Teplota najednou klesla k 16 stupňům. Zavíráme dveře a spíme dál.

Vstáváme v 8 hodin. Na dnešek jsem spala nádherně. Venku je zase jasno a bez mráčku. Vypadá to na pěkný pařák.

Původní plán jsme museli změnit. Chtěli jsme dojít do zastávky Milín, Kamenná. Bylo by to necelých 10 km, to by šlo. Jenže máme problém. Abychom se z této zastávky dostali do Jiráskových sadů, kde jsme včera skončili, museli bychom být na zastávce ráno v 7 hodin nebo až odpoledne ve 13 hodin. Mezitím nejede nic. Ráno to nestíháme, odpoledne je to pozdě. Trasu zkracujeme na 5 km. Projdeme se vlastně jen po městě, uvidíme pár zajímavostí a asi v polovině se napojíme na naši poutní cestu, která přijde ze Svaté Hory. A zvládneme se jít snad i vykoupat.

Autem popojíždíme k zastávce Příbram, Zdaboř, odkud nám v 10,11 jede autobus do Jiráskových sadů. Nejdřív se jdeme podívat na Václavské náměstí na pítko. Ota se tam včera šel podívat, zda by tam nešla nabrat pitná voda. Šlo by to, ale trvalo by to dlouho. Líbilo se mu však, jak to mají udělané. Chtěl, abych to taky viděla. Měl pravdu. Je to neobvyklé, vypadá to hezky a současně to zvlhčuje vzduch. Jen natočit si 1,5 l lahev by skutečně trvalo dlouho. Shora na to shlíží žulová socha sv. Václava.

Nad vchodem do domu č. 144 (dnes je v domě pobočka T-Mobile) je pamětní deska – v letech 1907 – 1910 zde měl svůj první ateliér příbramský rodák a světoznámý fotograf a výtvarník František Drtikol.

Náměstí opouštíme Pražskou ulicí. Tady přímo Vintířova stezka nevede, ta nás opustila včera a po zelené vedla na Svatou Horu. Tu jsme si prošli samostatně, proto ji dnes vynecháváme a Svatou Horu obcházíme městem po vlastní trase. Samozřejmě se na ni napojíme, kdyz se bude do města vracet.

Odbočujeme vpravo do Pivovarské ulice. Vpravo na rohu s Hailovou ulicí byla r. 1875 otevřena synagoga - židovská modlitebna. Po holokaustu se již nevyužívala, proto byla r. 1969 odstřelena. Nyní poblíž tohoto místa je malý park Přátelství. Jsou zde pamětní desky Příbramských partnerských měst a od r. 2015 kamenný pomník, který připomíná synagogu a je současně vzpomínkou na židovské oběti z koncentračních táborů.

Vracíme se do Pražské ulice, kde je infocentrum. Tam mimo jiné zjišťujeme, že zítra a pozítří mají být bouřky. Necháme se překvapit.

Zatím je hezky a vedro. Dáváme si zmrzlinu, výběr je veliký. Ota dává ořechovou, já chvíli váhám. Když vidím jogurtovou s višněmi je po váhání. Všechno s višněmi mám ráda. Snědli jsme ji v klidu ve stínu na jejich venkovním posezení a pokračujeme v dnešní nenáročné procházce.

Jdeme se podívat na nám. T. G. Masaryka, kde je kostel a řada zajímavých domů. Dominantou náměstí je původně gotický kostel sv. Jakuba Staršího, postaveného pravděpodobně r. 1298. Tehdy plnil i obrannou funkci. Zazděné střílny jsou i nyní vidět v 34 m vysoké věži. Současnou podobu má z přestaveb v letech 1560, 1795 a 1869 – v tomto roce byl upraven exteriér v pseudorománském stylu. Zařízení je barokní, bylo sem přestěhováno ze zrušeného kláštera v Mariánské Týnici.

Naši pozornost na náměstí v blízkosti kostela upoutaly zajímavé lavičky. Jsou to tzv. lavice vzestupů a pádů. Byly sem umístěny r. 2024. Jsou to 4 různě vysoké lavičky, které zobrazují časovou osu dějin města. Výšková úroveň ploch znázorňuje povahu historického období, které je na lavičkách popsáno. Vyšší lavičky znázorňují vzestupy, nižší lavičky období stagnace a ty skutečně nízké jsou zobrazením pádů. Lavice jsou vyrobeny ze zvláštního materiálu - z cortenu. Tento materiál je známý svou rezavou patinou a odkazuje na industriální minulost města. V průběhu času však „zraje“, takže bude postupně měnit odstín. Sedací plochy jsou z akátového dřeva. Nízké plochy slouží k odkládání věcí. Dokud materiál neuzraje, může pouštět rez.

Na náměstí jsou umístěny i informační panely, kde je mimo jiné i mapa města. Návštěvníci si mohou přečíst informace o historii náměstí a podívat se, jak to tu dříve vypadalo.

Do jižní části náměstí byla při rekonstrukci r. 2012 umístěna nová fontána. V elipsovitém bazénu na vyvýšené ploše je velká žulová koule o průměru 2,3 m - údajně největší v Česku.

Tady si také čteme pamětní desku, umístěnou na budově ČSOB. Právě zde pravděpodobně stával hotel Modrý Hrozen s restaurací, kam s oblibou chodíval v letech 1884 – 1904 génius světové hudby Antonín Dvořák, když pobýval v nedaleké Vysoké u Příbramě. Právě zde se tehdy setkával s příbramskými občany.

 

Pokračujeme v procházce městem. Na náměstí Arnošta z Pardubic má být hrající fontána. Vždy těsně před celou hodinou zde zahrála některou ze slavnostních svatohorských skladeb, kterou nahrál soubor svatohorských trubačů. Kašna je nyní bez vody a je prý dlouhodobě mimo provoz.

Došli jsme k Příbramskému potoku, který městem protéká od jihu k severu. Stávaly u něj 3 mlýny. Teče do něj i vyčištěná důlní voda ze šachty č. 15, okolo které potok teče. V Příbrami protéká Fialovým rybníkem, kde ještě stojí Fialův mlýn. Přes systém usazovacích jezírek teče do Nového rybníka. Koryto potoka ve městě bylo r. 2007 rekonstruováno z důvodu ochrany před povodní. Podél tohoto koryta nyní jdeme. Vede tudy i cyklostezka.

Je horko, i když to lehce profukuje. Je fajn, že už nejdeme rozpáleným městem. Je tu klidová zóna Ryneček - prostor určený k odpočinku i sportu, kde je velké dětské hřiště, senior fit park, lanový park i oddělený výběh pro psy. Pokračujeme po cestě mezi potokem a Čekalíkovským rybníkem. I tento prostor byl upraven. Je zde vybudovaný park Valle di Ledro, který odkazuje na společnou historii města s městem italským, které se nachází v horském údolí, jak si zde můžeme přečíst. I tady jsou herní prvky pro děti.

Přicházíme k ulici Na Flusárně, po které zleva – ze Svaté Hory přichází zelená značka se Svatojakubskou i Vintířovou stezkou. Po této zelené jsme i my v sobotu Svatou Horu opustili a nedaleko odtud odbočili k autu.

Tady přecházíme přes potok a pokračujeme po druhém břehu proti toku potoka. I tady vede cyklostezka. Zajímavostí zde je světelná tabule, kde je vidět, kolik chodců tudy prošlo dnes a kolik za tento rok. Stejně tak to počítá cyklisty. Těch se zde pohybuje méně.

Na trávníku mezi cestou a silnicí je červený umělecký prvek "Příbram jako na dlani". Je to model města v měřítku 1:250 z ptačí perspektivy. Jsou tam napsány i ulice i nadmořská výška. Prý je to pevné, že se po tom nechá chodit nebo si na to sednout.

 
Cesta nás zavedla k Novému rybníku, kde je mimo jiné kemp a kde jsme včera brali vodu. Dnes jsme na druhé straně tohoto rybníka. Koupat se nyní nebudeme, zajedeme sem k večeru autem a ještě si nabereme vodu. Jdeme se dovnitř podívat, jak to tam vypadá a co nabízí zdejší bistro. Areál je velký a je tu neskutečné množství atrakcí - koupaliště se stezkou po kamenech, altánem na vodě, stezka bosou nohou, ..... Nechá se vejít na několika místech, vstup je volný. Proto včera nebyl problém si zajít dovnitř pro vodu.

Bistro je tu jedno, nabízí teplé jídlo, cukrovinky, pití, zmrzlinu. Kupodivu tu je jen pár lidi. Ota si dal housku se sekanou (později se přiznal, že si nabídky teplého jídla nevšiml) a desítku Kozla. Já v tom horku ani moc chuť na jídlo neměla. Pak jsem se všimla, že mají i salát César s kuřecím masem, krutony a tatarkou. To si za horkých dnů dávám ráda. Mám vybráno. K tomu mangovou limonádu.

Když mi to donesli, zdála se mi porce velká, ale nakonec jsem to snědla a úžasně jsem si pochutnala.

Než jsme se najedli, větřík ustal a je hrozne dusno. Navíc jsme si kousek zašli, ale naštěstí jsme zjistili brzy, ze se nám zelená ztratila. Konečně jdeme správně až na kruháč. Tady zelená končí, jdeme po modré, opět po Vintířově stezce. K autu by to bylo blíž po hlavní. I když je zde chodník, nelíbí se nám tu. Raději si zajdeme a půjdeme v klidu, a dokonce i po poutní stezce. Zatáčíme vlevo po modré ke statku Holých. Od r. 1710 zda stával osamělý dvorec. Kromě zemědělství tu provozovali i živnost flusárenskou, proto zde měli dva rybníčky. V letech 1785 – 1801 ho vlastnil báňský rada Jan Antonín Alis, zakladatel dolů na Březových Horách. Na vstupní bráně ho připomíná pamětní deska. Dovnitř moc vidět není, ale jako historický objekt se nám to už nezdá.

Chtěli jsme po modré dojít až do lesíka a přes vyhlídku k autu. Ale to nevyšlo. Staví tady vilky, je vše rozkopáno. Zdá se, že by se to asi nechalo obejít, ale jisti si nejsme. Na konci současné zástavby raději odbočujeme vpravo a doufáme, že se nějak na hlavní silnici dostaneme. Naštěstí tohle vyšlo. V trávě je vyšlapaná cestička. Za chvilku jsme na hlavní a u auta.

Auto stálo celý den na sluníčku, je tam k padnutí. Naštěstí zakrývání lednice aspoň částečně funguje. Je v ní 15 stupňů. Na ledničku je to dost. Jenže je vypnutá a v autě je aspoň 50. Však ona se za jízdy trochu vychladí.

Zajíždíme na místo, jde jsme včera stáli, když byl Ota pro vodu v kempu u Nového rybníka. Dnes se jdeme vykoupat a samozřejmě doplníme všechny nádoby vodou.

Ve stínu se na nás usmívala jedna lavička. Tady si uděláme zázemí. Do vody jde nejdřív Ota, pak já. Na závěr jsem dala studenou sprchu a cítím se skvěle. Doplňujeme všechny nádoby vodou, zase budeme mít skoro týden klid.

Ted už rovnou jedeme na naše nocležiště u památníku Vojna, odkud jsme ráno vyjeli. Včera se to zatahovalo, bylo tu příjemněji. Dnes jsou sice na obloze mráčky, ale malé. Je 16 hodin, sluníčko je ještě vysoko. Ve stínu je 33 stupňů. Pracně se stěhujeme okolo auta za stínem. Jiný tu není.

Plánujeme program na zítra. Jenže se nějak nevede. Ota má problém s mobilem, resp. s internetovým připojením. Data má, ale neustále to vypadává. Asi by pomohlo ho vypnout a znovu nastartovat, jenže si není jist, že víme jeho PIN. Má ho doma. Když jsem se chtěla na wifi připojit s tabletem v infocentru, paní nemohla najít heslo. To samé bylo včera v hospůdce. Takže nevíme, jak to bude s příp. bouřkami, ani nevíme, jak nám jezdi autobusy do výchozího místa našeho zítřejšího putování.

Nakonec jsme se rozhodli udělat si odpočinkový den. Sice byl skoro i dnes, ale v tom vedru odpočinkového není nic. Ota si vzpomněl, že včera v infocentru viděl letáček, že v Bohutíně je nově otevřena těžební věž Rudolfka jako rozhledna. Cestou se pokusíme na zastávce autobusu zjistit odjezdy autobusů. Možná nás cestou ještě nějaký další program napadne.

Je 19 hodin, konečně klesla ve stínu teplota pod 30 stupňů a zdá se, že docela rychle klesá. Sluníčko zalézá za stromy, bude tu trochu příjemněji. Jen mráčky, které cestou k autu vylézaly, jsou zase pryč. Jak se trochu ochladilo, konečně ožívám a v autě to trošku uklízím.

Po 9. hodině si jdu lehnout. Jak jsem byla za celý den rozpařená, začíná mi být ve 22 stupních chladno. Ota jde chvíli po mně. Dveře nedovíráme a brzy usínáme.

Vintířova stezka - 9. trasa – 5 km: Příbram - procházka městem (Václavské nám., nám. T. G. Masaryka - kostel sv. Jakuba Staršího, nám. Arnošta z Pardubic - zpívající fontána) – Ryneček – Nový rybník (nejen vodní atrakce) - Příbram, Zdaboř na mapě