Velký okruh Švýcarskem a Mont Blanc IV. – závěrečný epilog a malý soubor postřehů i rad turistům (Švýcarsko a Francie)
Na závěr bych rád ještě zmínil pár věcí, které mě ve Švýcarsku zaujaly nebo překvapily - a to v pozitivním i negativním slova smyslu. Ve většině případů se bude jednat o momenty, které nějak souvisely se sobotou v Ženevě. A hned to první je spojeno s oblíbeným tvrzením, že v sobotu jsou zdejší muzea přístupná zdarma. Vstupné je totiž dobrovolné a nečeká se, že to odbudete nějakým padesátníkem. Osobně jsem dal 50% běžné ceny vstupenky a tvářili se velmi spokojeně.
Náš průvodce byl vynikající a jeho znalosti byly snad ještě více než encyklopedické (navíc vše říkal jasně, srozumitelně a bez pomocných papírků). A je zajímavé, že byl celkem silně orientován na sochy a památníky, zejména pokud měly jakoukoliv spojitost s dějinami naší země (takže to bylo od císařovny a české královny Sissi, přes Franze Kafku a TGM až po Jana Palacha a Václava Havla, jehož lavička nás v Ženevě přivítala). Neuvěřitelný byl i jeho přehled v dějinách a vztahových souvislostech švýcarské šlechty.
V této souvislosti mě překvapilo, že Švýcarsko je přímo přeplněné nejrůznějšími sochami, reliéfy a díly kovotepců. Za sebe ale mohu říct, že drtivá většina z nich mi ihned připomněla „skvosty“ našich tvůrců z dob reálného socialismu nebo se řadila k vrcholům nevkusu. A docela mě zaskočilo, kolik je ve Švýcarsku žebráků, což bych považoval za jistý rozpor s jejich sociálním systémem. Rasově smíšené páry jsou zde běžné (jako dnes už asi všude), ale kupodivu je to v drtivé většině tak, že muž je běloch.
Nečekal jsem ani to, že bude celé Švýcarsko – minimálně co se měst týče – tak strašně „zadrátované“. Je to sice dáno hlavně tím, že všude jezdí tramvaje a trolejbusy (mimo města vás pak ve velmi krátkých intervalech míjejí vlaky), ale fotografy to moc nepotěší. A musíte se připravit i na to, že na drátech zde často visí také veřejné osvětlení.
V Ženevě nás zaskočila uliční výzdoba, kde vlajky státu, kantonu a města početně zcela převálcoval prapor duhový. Když se odpoledne uzavřely hlavní ulice v centru města, bylo vše jasné. Jako běžný stárnoucí zástupce ohroženého druhu bílého heterosexuálního muže jsem sice tvor tolerantní, ale moc jsem nechápal, proč se mám dívat na prapodivné postavy v latexu, s maskami a v řetězech. Neziskovky asi opět získaly, davy na chodnících divoce natáčely na mobily a tvářily se spokojeně (tedy až na ty občany, kteří nemohli dojet s nákupem a dětmi domů, a početné policisty, kteří si možná právě uvědomili, kolik taková sranda stojí). Nechyběly dokonce ani „prvomájové“ alegorické vozy …
O to více jsem pak byl potěšen ověřením skutečností, že – alespoň ve frankofonní části Švýcarska – je muži ještě stále dovoleno polichotit půvabné ženě, aniž by se musel obávat zatčení a pobytu na policejní stanici (v lepším případě) nebo popravčí čety (v tom horším).
Jako správný jazykový analfabet jsem využíval toho, že je Švýcarsko zemí mnohojazyčnou a různě kombinoval výrazy v němčině, francouzštině a angličtině (prostě na co jsem si zrovna vzpomněl) – je však logické, že oni mně rozuměli lépe naž já jim). Když se ale vhodně přidalo i „hand esperanto“, fungovalo to až neobyčejně dobře …
Ženeva je bezesporu zajímavým městem na březích řeky Rhony i Ženevského jezera, významným bankovním a obchodním centrem i středobodem hodinářského průmyslu a místem konání slavných autosalonů, ale i tak nás až vyděsilo, kolik obrovských sídel zde obývají – v drtivé většině naprosto zbytečné – organizace typu WHO (Světová zdravotnická organizace), OSN (Organizace spojených národů), OIT (Mezinárodní organizace práce) nebo UNHCR (Úřad komisaře OSN pro uprchlíky).
Možná i proto se nemůžeme divit, že točené pivo si ve Švýcarsku dáte za 10 CHF, nejlevnější jídlo typu zeleninové rizoto za 20 CHF a např. džbánek vína v restauraci už jde někam k 50 CHF (to jsem ale nekoupil, jen odpozoroval). Běžná magnetka na lednici se většinou pohybuje mezi 7 a 11 CHF a stejné je to při snaze zakoupit jako suvenýr kousek zdejších proslavených sýrů či čokolády. Vzhledem k tomu, že CHF se prodává za nějakých 26,10 až 26,60 Kč, není zde prostě pro našince lehce přeživatelno.
Přes všechno uvedené je Švýcarsko krásná země se spoustou příjemných lidí. Země maximální přesnosti, kde ovšem může mít lanovka i 40 minut zpoždění (a nikdo se tím moc nevzrušuje – tedy pokud nemáte jasně stanovenou hodinu odjezdu a až moc dobře vidíte rychle se horšící počasí), i země vysokých cen, kde jsou ale např. veřejné toalety zdarma, čisté a všeobecně dostupné …
PS: Popiskami ve fotogaleriích ke všem švýcarským cestopisům jsem tentokrát úmyslně šetřil a snažil se spíše ukázat, co jsme v této krásné zemi viděli. Pokud se na snímcích „náhodou“ objevuje modrá obloha a zářící sníh, jedná se o fotografie pořízené přes okno autobusu. Kdo mě zná, není tím ani v nejmenším překvapen ...
PS2: Jistým paradoxem je, že za celý švýcarský zájezd mám „statické“ fotografie s náznaky modré oblohy v podstatě jen z toho Mont Blancu, kde to přitom dlouho vypadalo na naprosté fiasko (za mě zcela zbytečnou zastávku ve Vevey nepočítám). Ale je fakt, že podle dlouhodobých statistik je tady právě červen tím nejdeštivějším měsícem …
PS3: Název cestopisů vychází z pojmenování zájezdu v nabídce CK. Ten zase do jisté míry kopíruje slavnou švýcarskou Grand Tour, což je 10 let fungující okružní cesta, která na 1.643 km představuje všechna nejzajímavější místa země. My, samozřejmě, viděli jen „nepatrnou“ část z této nabídky a italskou část země hor a sýrů jsme vynechali úplně …
napsáno v srpnu 2025
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ženeva
Půjčovna autPříspěvky z okolí Velký okruh Švýcarskem a Mont Blanc IV. – závěrečný epilog a malý soubor postřehů i rad turistům (Švýcarsko a Francie)
