Ženeva – katedrála sv. Petra (Genève - Cathédrale Saint-Pierre)
Historie ženevské katedrály sv. Petra se začala psát již ve II. polovině 4. století. Od roku 1535 je pak někdejší chrám katolického biskupa hlavním protestantským kostelem ve městě. Svého času zde také skládala svou přísahu kantonální vláda. V červenci roku 2009 byla tato katedrála, původně nazývaná Saint-Pierre-ès-liens, zařazena na čestný seznam evropského dědictví. Navíc se jedná o dominantu Starého Města i místo ukrývající nejrůznější archeologické poklady z období od 3. století před naším letopočtem až po 12. století našeho věku.
První fáze výstavby současné katedrály sahá až do roku 1160. Vzhledem k tomu, že tato musela být v následujících staletích mnohokrát přestavována (zejména po požárech), je dnes považovaná za svatostánek kombinující románský sloh s gotikou i neoklasicismem. V polovině 16. století, bohužel, nástup reformace zbavil interiér veškeré výzdoby a ušetřena byla pouze vitrážová okna. A o dvě století později středověká fasáda ustoupila současnému neoklasicistnímu stylu.
Katedrála sv. Petra komerčně nevyužívá jen archeologické podzemí, ale umožňuje také výstup na vrchol severní věže (157 schodů; jižní věž má o sedm schodů méně), ze které je za jasných dnů možno vidět Mont Blanc. A několikrát do roka se na věž stoupá také večer i v noci, a to kvůli úplňku. V severní věži se navíc nachází největší z devíti katedrálních zvonů. Jménuje se La Clémence, byl uliit roku 1407 a váží šest tun. Opomenout nelze ani katedrální koncerty, včetně těch varhanních.
Vraťme se ale k historii. První neboli severní katedrála byla postavena v letech 350 až 375 a měla rozměry 32 x 15 m. V roce 390 nechal biskup postavit jižní – přibližně stejně velkou - katedrálu, takže došlo k přesunu křtitelnice, tedy křestní kaple s apsidou. Všechny tři objekty spojovalo atrium. Roku 443 vedl nárůst počtu mnichů k rozšíření chóru severní katedrály o 11 metrů. V letech 513 až 514 byla znovu postavena požárem vážně poškozená severní katedrála a mezi lety 550 a 600 byl kompletně přestavěn její chór. Následně se přestavovala také jižní katedrála. V 9. a 10. století byla tzv. třetí katedrála rozšířena o baptisteria. Okolo roku 1000 pak vznikla krypta.
V roce 1160 zahájil ženevský biskup stavbu současné románsko-gotické katedrály, která trvala až do konce 13. století (věž ale zůstala nedokončena). V roce 1441 se zřítila severní zeď s klenbou a byla tak zničena i kapitula a část křížové chodby. Většina lodi musela být přestavěna, stejně jako klenby a triforium. Chór a křížení lodí byly přestavěny roku 1444 a hlavní loď v roce 1449.
S příchodem reformace v roce 1535 přišlo také rozbití soch, zničení veškerého „nábytku“ s výjimkou kusů, jejichž náhrada by byla příliš nákladná, liturgických rouch a posvátných nádob i rozřezání obrazů a zabílení freskové výzdoby. Během tzv. ženevských revolucí ve II. polovině 18. století sloužila katedrála jako muniční sklad. V roce 1794 zde byl zřízen revoluční tribunál, který katedrále dal název Chrám zákonů, a bohoslužby se zde nekonaly až do francouzské okupace v roce 1798. A potom zde již probíhaly hlavně renovační práce, a to v letech 1878 až 1888, 1890 až 1901 a 1973.
Vše výše uvedené se také postupně projevilo na vzhledu katedrály, a to jak exteriéru, tak i trojlodního interiéru. Na přelomu 14. a 15. století proběhla např. výstavba jižní věže nebo přístavba kaple Makabejských. V letech 1752 až 1756 získala katedrála neoklasicistní fasádu dle návrhu architekta Benedetta Alfieriho. Celkově by se dalo říct, že vzhled katedrály muže být pro někoho až rušivou směsici stylů: románský kostel s fasádou tvořenou neoklasicistními sloupy, dvě čtvercové věže, které nejsou identické, a nad tím vším se tyčící moderní zvonice z konce 19. století. Současná zvonkohra začala vznikat v roce 1931 a do roku 2011 měla 19 zvonů – tento počet se pak zvýšil na 37.
Co se týče interiéru (hlavní loď je 64 m dlouhá a její klenba dosahuje výšky 20 m), je potřeba zmínit zejména – svým způsobem až fascinující – misericordy (tedy milosrdná podsedátka) z 15. století, které zde najdeme jen díky tomu, v době reformace nebyly v katedrále, ale v dnes již neexistující kapli. V až strohé lodi kostela můžene vidět největší soubor románských a gotických hlavic ve Švýcarsku (téměř 300), zatímco vitrážová okna pocházejí z 19. století. A skutečným klenotem je také kaple Makabejců, která byla dříve kaplí Panny Marie. Ta byla postavena v letech 1406 až 1411 a nejčistším vrcholně gotickém stylu. Reformace ale tuto kapli proměnila ve sklad a později - od 17. do 19. století - v ní byly umístěny učebny. Poté se opět stala kaplí v pravém slova smyslu a v roce 1878 zde byla provedena rozsáhlá rekonstrukce, po které se stala spíše velmi pěknou ukázkou neogotického slohu. Varhany jsou novodobé a byly postaveny v roce 1965.
Katedrála je přístupná volně a denně (otevírací doba se mění podle dne a ročního období, přičemž nejdelší vstup je umožněn ve všední dny a v období od 1. června až 30. září - 9:30 až 18:30 hod.). Zpoplatněn je pouze vstup do Archeologického muzea a severní věže (muzeum je za 8 CHF, kombinovaná vstupenka přijde na 12 CHF).
Na závěr snad ještě pár zajímavostí a doplňujících informací:
Původní renesanční vitrážová okna jsou umístěna v Muzeu umění a historie a na jejich místě vidíme kopie z 19. století. Zobrazeni jsou zde např. čtyři evangelisté nebo Poslední večeře,
Kaple Makabejských (Chapelle des Macchabées) byla postavena jako pohřební kaple kardinála Jeana de Brogny. Jeho hrobku (která zde už ale není) vytvořil burgundský sochař Jean Prindal, který je také autorem některých chrámových lavic. Na místě kardinálova hrobu dnes najdeme Walckerovy varhany z roku 1888.
Zejména místní považují za jeden z nejcennějších artefaktů v katedrále tzv. Kalvínovu židli. Tato prostá dřevěná židle, umístěná v boční kapli, má symbolizovat Kalvínovo působení v katedrále a jeho vliv na náboženský život v Ženevě.
Posledními dochovanými pozůstatky malířské výzdoby katedrály jsou fresky zobrazující muzicírující anděly. Jejich originály můžeme vidět v Muzeu umění a historie a v katedrále je nahradily kopie od Gustava de Beaumonta z 19. století.
V katedrále se celkově nachází asi 45 zvonů, které jsou umístěny v obou věžích a ve zvonici. Největší jsou La Clémence a La Bellerive, nejstarší pochází z 15. století, nejmladší z roku 2002.
Archeologické muzeum neboli Archeologické naleziště bylo pod katedrálou otevřeno již v roce 1976, aby bylo o 30 let později rozšířeno a modernizováno. Jedná se o jedno z největších evropských archeologických nalezišť severně od Alp. Návštěvníci zde mohou mj. vidět pozůstatky předchozích sakrálních staveb, včetně základů římské vily a raně křesťanské baziliky. Muzeum nabízí také interaktivní expozici.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ženeva
Půjčovna autPříspěvky z okolí Ženeva – katedrála sv. Petra (Genève - Cathédrale Saint-Pierre)
