Syrákov - Vartovna - Vizovice ( 2006)

Ráno se stavujeme v bufetu na polévku " fazolovicu" a pak už nasedáme do busu Zlín - Vsetín. Projíždíme Vizovicemi, následuje kraj plný malebných vršků a pasekářských usedlostí v okolí Lutoniny a Jasenné -(jednou to chce samostatný výlet) - a začínáme serpentinami stoupat do sedla k Motorestu na Syrákově, kde opouštíme pohodlná sedadla dopravního prostředku a dál už vyrážíme po svých. Žlutá značka nás vede po hřebeni s docela hezkými výhledy. Potkáváme skupinku hříbařů a po louce při okraji lesa začíná stoupání nahoru na Vartovnu ( 651 m). Já si ještě odskakuju do lesa pro pár bedel jedlých a pak už dosahujeme vrcholu. Výhled je sice asi jen půlkruhový a ranní sluníčko nám svítí do očí. I tak je ale fantastický a my ho směle srovnáváme s výhledem ze Svince u Nového Jičína : vidíme odsud skoro celé Hostýnské vrchy i s podhůřím a též vrchy Vizovické... je to opravdu Super !!! ( A to se tu prý má brzy stavět rozhledna, takže to pokoukáníčko na krásy Valašska bude ještě mnohem lepší...) Po vrcholovém temeni kráčíme dál a nad velikou pasekou nás čeká další panoramatický výhled a tentokrát dohlédneme až na Pulčínsko a Makytu a obdivovat můžeme též velikou výseč krajiny kolem Vsetína.

Ostrým zešupem se spouštíme dolů svahem po modré značce a pod kopcem už zase " normálním " terénem dál lesem.Nacházíme další a další bedle a jiné rozličné houby a taky potkáváme dědu s plným košíkem praváků ! Dále procházíme přes moc pěkné louky s pruhy lesíků a přicházíme k vrchu Tanečnica. Z jejího vrcholku je další Supervýhled, Jana si ale razí vlastní cestu a znovu se vidíme až o kus dál na další rozlehlé louce. "Vyhlídková" cesta pokračuje dál - ( akorát jsme vyměnili modrou značku za zelenou a teď se až do konce našeho 16 km dlouhého putování budeme držet značení ve žlutých barvách). V křovinách podél cesty nacházíme množství dalších bedel a to ještě Jana našla jednu, která vypadá jak to známé "Páté kolo od vozu" ! Pak poslední překrásné výhledy na louky kolem a hlavní hřeben Vizovických vrchů a Ostrý zestup do vesničky s podivným názvem Ublo. ( Jméno dědinky je odvozeno od slova Ubl - za časů našich prapředků se tak nazýval vodní pramen nebo studánka). Ještě v pustém sadu za humny ochutnáváme moc dobré trnky a pak už jsme na hlavní ulici obce. Míjíme bývalou hasičskou nádrž, ve které se prohání velikánský kapr i s potěrem, míjíme místní hospodu ( " premává" ale až od 15.hodiny) a tak dál...

Lezeme nahoru do kopce nad Ublo a pak pokračujeme po vrstevnici po dalších lukách. Na jedné se pase stádo pěkného, hnědě zbarveného skotu, seřazeného do vzorného zákrytu. Na focení je to ale moc daleko a tak abych Janě udělal radost - přeskakuju elektrické hrazení a jdu krávám domluvit - a ono nic ! A tož se vracím zpět... Když se ale ohlédnu, tak vidím, že jdou ty krávy jedny za mnou a když se zastavím, tak ony taky. To už jsme ale u ohradníku a tak přes něj skáču zpět za Janou a pak je oba fotíme. Z batohu vytahuju mapu Vizovických vrchů, nastrkuju ji přes plot k vůdkyni stáda a ptám se jí, jak se odtud dostaneme do Vizovic. Krávy ale nejsou žádné turistky a s tím neznámým volem odmítají jakoukoliv diskuzi - ony se přišly jenom vyfotit ! A tak je se slibem, že jim pošleme fotky, opouštíme a pokračujeme dál...

Dál už je to lesem - na jednom místě je v úvozu umístěna zvláštní lavečka s posezením přímo na zemi - pak další louky a mezi nimi už po asfaltové silničce zešup z kopce mezi další krávy. Tyto už nedodržují žádný řad - (a ani řád) - jako ty inteligentní u Ubla. Tyto vypadají hodně divoce, pasou se v malých skupinkách nebo individuálně a krásně bučijóó...(( Jako dítka školou povinná jsme se v komunistickém slabikáři dočetli, že krávička dělá " Bůů " - když se pozorně zaposloucháte do zvukových projevů těchto přežvýkavců, tak zjistíte, že nás 40 let udržovali ve lži - každá kráva přece dělá " Můů" - ( což se anglicky píše " Moo") - bohužel tento hlasový projev nebohého skotu zněl vládnoucí třídě asi moc " kapitalisticky" a tak byl zakázán a použil se výraz schálený - více jak jednu generaci lidi blbnoucí - náhradní...))

Ještě se naposledy rozhlédneme po krásné krajině plné vršků a pak už se spouštíme do města Vizovice. U prvního domu ještě vysoko nad centrem Jana fotí berana a ovce, pasoucí se na louce. Já jdu pomalu dál a na zápraží dalšího domu sedí pes, vedle něj si spolu hrají dvě koťata a hned vedle nich stojí čínský kačer a o něčem s nimi vášnivě diskutuje. Když mne vidí, tak odpochoduje mezi vraky aut do hloubi dvora a já si musím protřít oči, jestli se mi ten výjev jenom nezdál... Koťátka se za námi přichází na chvilku pomazlit, my scházíme dolů na náměstí a v "naší" hospodě si objednáváme guláš. Pak ještě na dobrou zmrzlinu a protože už se blíží podvečer, tak naše další kroky už směřují k zastávce autobusu pod směrovou ceduli s nápisem Zlín...