Svitavsko II. aneb cesta za areály - již podstatně méně opevněných - kostelů na česko-moravské zemské hranici (Morašice, Makov, Betlémská jeskyně, Kapalice, Nové Hrady, Chotovice, Strakov, Opatovec, Opatov, Koclířov)
Na konci I. poloviny dubna nastal čas na druhé kolo cest po Svítavsku. Naším hlavním cílem bylo opět projít několik zajímavých – i když tentokrát již mnohem méně opevněných – kostelních areálů s tradičním doplňkem v podobě nějakých těch přírodních krás. Vzhledem k přesvědčivým tvrzením našich meteorologů jsme tentokrát – naopak netradičně - vyrazili v neděli (13.4.) … a ve finále to bylo celkem jedno. V sobotu totiž bylo podstatně lépe než mělo být a neděle se v přibližně stejném rozsahu naopak zhoršila.
Hned na úvod mohu prozradit, že jsme se pohybovali zejména v blízkosti „unescové“ Litomyšle a že jsme tentokrát byli o chloupek úspěšnější ve snaze do interiérů zdejších svatostánků alespoň nahlédnout. Hlavně se nám však podařilo splnit nejpodstatnější bod programu dne, tedy po čase opět pohledět na středověké fresky, kterých na někdejší česko-moravské zemské hranici zase až tak moc nezůstalo.
Proto se také naší první zastávkou staly Morašice. Právě v této nevelké obci (jen něco přes 700 duší) se totiž nachází jeden z nejzajímavějších kostelů celého regionu. Původně středověká stavba zasvěcená sv. Petrovi a Pavlovi sice prošla různými úpravami v období baroka (zejména na počátku 18. stol.), ale ta krása gotiky je zde prostě stále jasně patrná. A protože se v interiéru skrývají cenné gotické fresky z roku 1393, doufal jsem, že nějak pronikneme do interiéru a užijeme si je. Ranní bohoslužbu už jsme sice nestihli, ale nakonec se mi i tak povedlo – víceméně náhodou s dopomocí – domluvit prohlídku na později. Den byl opět růžovější, ale i tak jsme si ještě původně hřbitovní kostel s kostnicí obešli a vyrazili dál.
Naší další zastávkou byl Makov (něco přes 300 obyvatel), resp. zdejší kostel sv. Víta. I v tomto případě se jedná o gotickou stavbu, ale tady už baroko zvítězilo na celé čáře. A také zde zůstal funkční hřbitov. Kostel byl ale hermeticky uzavřený, takže jsme si nástropní malby provedené podle kartónů Mikoláše Alše neprohlédli a neukojeni pokračovali dál. Konkrétně na Nové Hrady.
Tady to známe už z dřívějška docela dobře, takže jsme obcí (opět 300 obyvatel) jen projeli a více než zdejší četné památky nás zaujal jakýsi projíždějící americký veterán. Auto jsme pak odstavili u nedaleké chaty (restaurace) Polanka a šli se na chvíli protáhnout do lokality spadající do katastru obce Zderaz. Nejprve jsme zamířili k Betlémské jeskyni, což je uměle vytvořená jeskynní modlitebna ve skalním útvaru Betlém, a potom i ke studánce Kapalice a vodní ploše před ní (tady už se pohybujeme v Přírodním parku Údolí Krounky a Novohradky). Ti odvážnější z nás se výbornou vodou ze studánky osvěžili i napojili a mohlo se pokračovat.
Konkrétně jsme zamířili do nejvyšších částí obce Chotovice (tady už je těch obyvatel jen 150), kde se nachází další hřbitovní kostel, tentokrát se hlásící ke sv. Prokopovi. Opět potěšitelná stavba z II. poloviny 14. století, která se dočkala větších stavebních úprav pouze o dvě století později. Dovnitř se nám opět nepodařilo nakouknout ani přes mříž, a tak jsme museli vzít zavděk nedaleko stojícím rekordmanem. Díky vystavenému pelhřimovskému certifikátu jsme se dozvěděli, že pan Trunec v roce 2019 vytvořil Největší vánoční výzdobu na domě. Potřeboval k tomu 60.665 žároviček a více než 27 km elektrických drátů (o dalších 5 let později už to ovšem bylo neuvěřitelných 122.242 žárovek a 46,195 km kabelů). V době naší návštěvy však – docela nepřekvapivě – nebliklo ani světýlko ...
No a potom už nastal zlatý hřeb programu a návrat do Morašic. Prohlídka kostela byla skvělá a celkem logicky jsem si hlavně užíval ty fresky z roku 1393, které se v polovině minulého století podařilo znovuobjevit a následně restaurovat, i různé drobné středověké architektonické detaily.
A protože jsme přihodili nějakou tu minci do kostelní kasičky, dostali jsme jako bonus dvě větvičky čerstvě posvěcených kočiček. Bylo to celkově velmi příjemné a Morašice u Litomyšle už budeme mít asi navždy ve vysoké oblibě. Tedy až na onoho hňupa, který si povšiml, že se chystám fotografovat, rychle najel autem mezi mě a kostel a očividně se z toho radoval. Kdyby nebylo kolem míst na 50 dalších aut a kdyby se nerozjel ve chvíli, kdy jsem odcházel, považoval bych to možná za nešťastnou náhodu ...
Spokojeni s úspěchem takřka přesahujícím naše očekávání (a že jsem se sem opravdu hodně těšil) jsme si ještě obešli celý areál, který kromě samotného kostela nabízí také někdejší gotickou kostnici ze 14. století, empírový náhrobek z roku 1814, barokní sochu sv. Jana Nepomuckého a pozůstatky středověké ohradní zdi, a vyrazili na další cestu. Zamířili jsme na Strakov, což je malá obec (asi 260 obyvatel), v jejímž středu se nachází půvabná barokní kaple Panny Marie z roku 1734. Na první pohled zaujme výrazná báň a venkovní dřevěné schodiště. Interiér nepřístupný i nenakouknutelný, takže jen pár exteriérových fotek a rychle zase dál.
Konkrétně do obce Opatovec (asi 750 duší), kde jsme chtěli obhlédnout zajímavý areál zdejšího bezvěžového kostela Narození Panny Marie. Ten pochází z roku 1734 a doplňuje jej mj. vstupní brána s nevelkými světeckými sochami. Celý areál lehce připomíná selské baroko, působí velmi sympaticky, ale i tady bylo nekompromisně zavřeno. A tak jsme se vydali k „předposlednímu zastavení naší křížové cesty“.
Již podruhé v poslední době jsme se vydali do větší obce Opatov (téměř 1.200 obyvatel), kde jsme naprosto nutně potřebovali navštívit areál hřbitovního kostela sv. Antonína. Jedná se totiž o jednu z nejvýznamnějších středověkých sakrálních staveb na Svitavsku, kterou navíc doplňuje renesanční kruhová hřbitovní kaple, několik hrobů duchovních a farní budova. Kostel byl postaven na románských základech v polovině 13. století. O století později byl goticky přestavěn a v 16. století ho významně pohladila i ručka paní Renesance. Z tohoto období pochází např. chrámová věž. Baroko se kostela – naštěstí – moc nedotklo. Mobiliář je většinově neogotický, ale pár barokních kousků se tu také najde.
Jako bonus jsme si ještě přidali nedaleké klasicistní sousoší sv. Jana Nepomuckého z I. poloviny 19. století a pomalu se vydali na cestu k domovu. Nakonec jsme se ale ještě rozhodli pro dvojzastávku v Koclíčově (750 obyvatel). Při našich posledních výpravách jsme totiž v této – na památky opravdu bohaté – vísce minuli zdejší renesanční zámeček (dnes již hodně přestavěný a modernizovaný) se sochou Nejsvětější Trojice z roku 1874. A také krásná historizující křížová cesta ve výklencích ohradní zdi zdejšího hřbitova byla při naší minulé návštěvě skryta pod folií. A tak jsme se zbavili dalších „dávných“ restů ...
Potom jsme již skutečně pokračovali k domovu. A protože nás nezdrželo ani moc objížděk a semaforů (ne, že by nebyly, ale šlo to), dorazili jsme domů už někdy kolem páté hodiny (i s drobným nákupem a doplněním PHM). Vskutku vydařená akce ...
Závěrečné PS: Je sice pravdou, že svitavskou jedničku jsem pojal jako Tip na výlet, ale u dvojky mně prostě ten cestopis opravdu přišel jako daleko výstižnější. I když tento okruh zvládnete autem bez problémů v rámci jednodenní výletní akce a na kole se může jednat o docela pohodový víkend.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Morašice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Svitavsko II. aneb cesta za areály - již podstatně méně opevněných - kostelů na česko-moravské zemské hranici (Morašice, Makov, Betlémská jeskyně, Kapalice, Nové Hrady, Chotovice, Strakov, Opatovec, Opatov, Koclířov)
