Jedeme na sever - 4. den - dopoledne: Bořanovice - cca 4 km procházka Bořanovickým hájem (výhledna Bořanovice a vyhlídka Bořanovská louka)

Vždy jsem tvrdila, že v autě spím lépe jak doma, ale poslední dobou to neplatí. To jsou ty hrozné změny počasí. Ještě o půlnoci jsem byla vzhůru. To se vzbudil Ota, že ho něco svědí nad kolenem - samozřejmě jsme vyndavali klíště. Pak jsem se ještě nějaký čas převalovala, až jsem konečně také pořádně usnula. Zato ráno bych spala.
Vstáváme po 9. hodině. V noci trochu sprchlo, sprchlo i k ránu. Ale teď svítí sluníčko. Je to však jako včera. Za chvilku ho překryly mraky. Je však teplo, od rána je přes 20 stupňů. V noci k řece přijelo ještě jedno auto, tak to tu máme jako mezinárodní nocležiště. Jsme tu 2 česká auta, jedno polské a jedno německé.

S Otou je legrace. Mimo lednici a izolované boxy má 3 lahve, koupené včera odpoledne v pivovaru Kročehlavy. Pečlivě se o ně stará, aby nezteplala. Včera je měl zabalené v peřině. Na noc je přesunul na sedačku, kde je opět pečlivě zabalil do všeho, co měl po ruce. Ráno - sotva vstal, tak už je zase stále krásně studené stěhoval opět do peřiny. Snad ani o dítě by se tak nestaral.

Spali jsme u Vltavy na dohled od plavební komory. Celou noc se tam svítilo, ale provoz na vodě není. Nejspíš je málo vody. Minule tady jezdily nákladní lodě, dnes přejel jen jeden motorový člun. Po snídani jsme se tam chtěli jít podívat. Jenže od nás tam cesta nevede. Silnička za chvíli končí. Dál je jen vysoká tráva.

Takže průzkumy se nekonají, odjíždíme.

Za řekou a za dálnicí - v Bořanovicích je otevřena nová rozhledna. Tam se Ota těší už z domova, jen co jsem mu to řekla. Cestou se zastavujeme v Máslovicích. Stačilo mi, abych u silnice zahlédla směrovku Pekařství a hned jsem si uvědomila, že mam absťák. Odbočujeme ve směru šipky. Nabídka je pěkná, prodavač sympatický, ceny poměrně vysoké. Jenže kde je to dnes levné. Kupuji si koláč s jahodami zdobený pudinkem. Je vynikající. Ota si koupil škvarkovou placku, na večer kupujeme ještě 2 tyčinky. Snad také budou dobré.

Pak už konečně jedeme do Bořanovic. Rozhledna je nová, nevede k ní žádná značená cesta, ale ani šipka. Ani parkoviště není v její blízkosti. Podle mapy.com se orientujeme dobře. Auto u silnice nechat nelze, místa je tu málo, to by nebylo nejlepší. Necháváme ho kdesi v centru obce. Pokračujeme po cestě podle mapy.com. Cesta je širší, bez trávy. Najednou se cesty rozdělují, byť obě vedou téměř shodným směrem. Ta vlevo vede do lesíka a je po rovině. Ta pravá vede trošku do kopečka. Předpokládáme, že rozhledna je na kopci. Ota se vydal cestou vpravo, takže já raději za ním. Ať se tu nehledáme. Za chvilku rozhlednu vidíme. Tak tohle je skutečně pěkná tří - čtyřpatrová rozhledna. Na počtu pater se nemůžeme shodnout, protože já jako patro beru i malou plošinku mezi točitými schody. Ale to není podstatné. Důležitý je nápad.

Zajímavá je již tato lokalita. V 90. letech 20. století byla oblast dnešního Bořanovického háje znečišťována odpadem z nedaleké skládky v Ďáblicích, která je konečně zakonzervována. V letech 2017 - 2023 se začalo s postupnou revitalizací. Byly zde vysazeny nové dřeviny, ovocné sady a na východním cípu višňová alej. Postupně byly opraveny i malé stavby jako křížek, místní studánka. R. 2023 byla na východním okraji postavena zajímavá kovová vyhlídka Bořanovská louka. Postavit další výhlednu na opačném severozápadním okraji Bořanovického háje bylo již prve v plánu. Původně se však plánovala dřevěná stavba.
Nakonec to dopadlo trošku jinak. Místo dřevěné rozhledny tam vyrostla vyšší kovová rozhledna - úžasná výhledna Bořanovice. Její kolaudace a zpřístupnění bylo v červnu 2025.

Koho by nenapadlo, co stavba znamená, ten si to na jednom z nosných sloupů může přečíst. Výhled je směrem na Polabí. To je přirovnáno k českému moři a rozhledna je loď zakotvená na břehu tohoto moře. Po 8 rovných a 13 točitých schodech se vystoupá na hlavní oválnou terasu s dřevěným zábradlím - to je paluba ve výši 4,2 m. Na palubě je vždy možnost se posadit, takže i tady je stolek s lavičkami. Po dalších 13 točitých schodech se dojde na druhou terasu, obdélníkovou - to je kapitánský můstek ve výši 6,8 m. Ti odvážnější mohou po 2 x 13ti kovových točitých schodech vyšplhat do výše 12 m. Toto schodiště s malou půlkruhovou vyhlídkou pro max 2 osoby je stěžeň s pozorovacím košem. Ve výši 15,6 m pak končí otočná vlajka obce, která udává směr větru. Většina konstrukce je ze žárově zinkované oceli, doplňky jako podlaha paluby, posezení a výplň zábradlí je z modřínového dřeva.

Já rozděluji rozhledny na stavby s nápadem a bez nápadu, kam z větší části řadím nízké dřevěné rozhledny podobné posedům a většinu vysokých rozhleden, které jsou součástí telekomunikačních stožárů. I když i tam jsou vzácné výjimky. Tahle patří mezi ty s nápadem, ale nápadem naprosto úžasným. Netradiční jsou i informace o tom, co je z rozhledny vidět. Jsou tady umístěny štítky, kde je napsáno, co je vidět, šipka udává směr, je tam znázorněn tvar kopce, kostela a pod. a také vzdálenost. Tyto informace jsou ve všech třech patrech a jsou umístěny tak, aby na ně bylo vidět i z horních pater. Jen ve strážním koši už nic není psáno, ale cedulky je možno si přečíst při pohledu dolů. Prostě je to paráda.

Výhled z rozhledny je půlkruhový - od severu (část Českého Středohoří, např. Vlhošť a Ronov, Lužické hory, Neratovice, Mělník, Vrátenská hora, Ralsko, Bezděz, Ještěd, Jizerské hory, Krkonoše), přes východ (obec Bořanovice, Polabská nížina, Zvičina, Orlické hory) a k jihu (přilehlá část Prahy).

My bohužel neměli výhledy úplně nejlepší, bylo zataženo. Když jsme byli nahoře, byl Bezděz v mracích, když jsme sešli na palubu, tak vykoukl.

Od rozhledny scházíme jen kousek - na cestu, po které bychom sem dostali po té spodní cestě. Na rozcestí nám dřevěné sovičky radí, kudy jít k rozhledně a kudy do Háje. Pokračujeme Hájem. Je to v podstatě lesík, kde je celá řada upravených cest. Jdeme po té horní na druhý konec lesíka, kde je kovová vyhlídka Bořanovská louka - štíhlá kovová rozhlednička. Když k ní přicházíme, vidíme kovovou stavbu se žebříkem, jen nám tam chybí vyhlídková plošina. Resp. je tam, jen mám pocit, že se tam nedá vylézt. Mezerka je tam hrozně malá. Ota už šplhá vzhůru. Nahoře skutečně není plošina, ale sklopné sedátko. Zvedá ho a na 10. příčce žebříku na mne čeká. Když stojím vedle něj, nechá se sedátko sklopit a posadit se. Třetí by se tam již nevešel. A to ti dva nesmí být moc silní. Další menší dřevěná deska je před námi. Nejdřív jsme si mysleli, že nahrazuje panoramatickou tabuli. Až po chvíli jsme si všimli kovové zarážky - deska se nechá zvednout a máme stoleček. Tak tohle nemá chybu. I svačinku by bylo možno si tu dát. Tu s sebou bohužel nemáme, chvíli se kocháme. Moc toho vidět není. Jen loučka, višňová alej a kaplička, Jak jsme později zjistili, je to křížek.

Scházíme dolů. Naštěstí, jak jsme se dostali tam, tak lezeme dolů. Není nutné se otáčet. To bych tam asi byla ještě teď.

Mohli bychom pokračovat a projít višňovou alejí, ale to bychom se k autu vraceli přes les, to nechceme. Tady je moc hezky. Chtěla jsem zpátky projít po spodní cestě Háje, ale Ota, který vyrazil napřed, zvolil cestu, která se mu líbila. Byla to prostřední cesta, která se ke konci spojila s tou naši první trasou. Ale to nevadí. Jen jsme ze 3 km udělali skoro 4 km.

Ještě se jdeme podívat ke studni, kde je soustava koryt, jejíž pomocí se nechá naplnit spodní dřevěné korýtko. To je vyschlé, prosakuje, naplnit nejde. Jak to Ota zjistil, tak toho nechal. Procházíme okolo dřevěné žáby (nesedí úplně na prameni) a jdeme k autu. V lesíku byl stín, tam bylo příjemně. Na sluníčku je vedro a dusno. Ota tvrdí, že za chvíli přijde bouřka a liják.

Tak rychlé to zase nebylo. Chytilo nás to, když už jsme jeli v autě a směřovali na sever do Obříství. A byla to průtrž, že to stěrače skoro nebraly. Řidič v protisměru se asi bál v tom pokračovat, zastavil na krajnici a spustil výstražná světla. Bylo to docela riskantní. Divím se, že v té snížené viditelnosti ho bylo vidět. Hned se za ním udělala kolona, protože provoz byl v obou směrech velký a objet ho, aniž by ohrozili protijedoucí auta, to nešlo. Naštěstí se tam nestala bouračka. Tedy snad. Liják trval ještě nějaký čas.

Jedeme na sever - 4. den - dopoledne: Bořanovice - cca 4 km procházka Bořanovickým hájem (výhledna Bořanovice a vyhlídka Bořanovská louka) na mapě