Island Mýrdalsjökull, Skógafoss, Seljalandsfoss, Eyjafjalljokull Erupts Visitor Centre

2.2. den

Z Vík í Mýrdal ( z „bažinatého zálivu“ -  jak je  také nejjižnější víska na Islandu nazývána) jsme pokračovali na sever k ledovci Mýrdalsjökull.  Prudký déšť ustal jako  když řízne.

Tato část Islandu patří (díky systému několika sopek zde se nacházejících) k nejsilnějším sopečným oblastem na  světě. Klobouk (o ploše téměř  600 km² a  tloušťce ledu  až 700m) čtvrtého  největšího islandského  ledovce dosahuje  výšky  1 512 m.n.m.  a kryje   aktivní sopku  Katla s průměrem kráteru 10 km. Všechny  erupce tohoto z nejnebezpečnějších vulkánů   ledovcový příkrov neprorazily, přesto divoška od  roku 936 bouchla již 16x. Poslední ničivá  erupce nastala  v roce 1918. Pod ledovcem nahromaděná roztátá  voda se vyvalila a způsobila ohromné  povodně. Záplavová ložiska tenkrát rozšířila jižní pobřeží o 5 km.

Její čas  se opět přiblížil.

Vědci Katlu bedlivě monitorují,  zejména  poté, co v roce 2010 nastala erupce její nedaleké  (menší  a ve srovnání s Katlou  hodné) sestřičky, ledovcové sopky  Eyjafjallajökull. Pár  dnů v dubnu toho roku  byl v Evropě kvůli vyvržení sopečného popela do atmosféry uzavřen vzdušný prostor. O rok  později (2011) se i Katla  krátce probudila ze svého spánku. Roztavené magma se z kráteru  vylilo hluboko   pod ledovcem. Ledovcová povodeň zničila most na hlavním islandském silničním okruhu a na několik dní region (uprostřed turistické sezóny) roztrhla  od zbytku  ostrova. Vulkanologové jsou ostražití i z toho důvodu, že po  erupcích Eyjafjallajökullu následovaly i výbuchy Katly. Mnoho vědců tvrdí, že na to má vliv propojení obou sopek magmatickými kanály. Jiní odborníci tyto hypotézy  kvůli rozdílnému složení hornin  obou vulkánů vyvrací. Všichni se však shodují na tom, že výbuch Katly by mohl mít pro Island  dramatické dopady.

Vyrazili jsme  krátkou procházkou ke splazu ledovce Mýrdalsjökull. Z jiných evropských států znám  ledovce bělostné či namodralé. Mýrdalsjökull  byl špinavý  jako čuník. Co také jiného než popel a horniny lze  v oblasti  pod  sopkou očekávat. Chvíli jsme pozorovali  mravenečky, kteří pod odborným dozorem kráčeli po obrovitánské ledové ploše a pak jsme  se vrátili k autobusu.

Odvezl nás zpět k vodopádu Skógafoss, který v dopoledních hodinách kvůli velké nepřízni počasí bylo zbytečné navštívit.

„Lesní vodopád“ je právem jedním z nejnavštěvovanějších,  nejpůsobivějších  a nejfotografovanějších na Islandu.  Nachází  se v bezprostřední blízkosti  muzea Skógasafn u osady Skógar. Proud řeky Skóga  padá z útesů bývalého mořského pobřeží. Útesy se táhnou  mnoho  kilometrů a oddělují pobřeží od islandské Vysočiny. V současnosti je odtud  Atlantský oceán vzdálen 5 km.

Z parkoviště jsme se za pár minut  dostali k úpatí 62 m vysokého a 25 m širokého  krasavce, obklopeného  zelení. Stála jsem v korytě  řeky a  v úžasu hleděla, ohlušena hřmotem  vodní tříště,  na jeho  majestátnost.

Ke Skógafossu se váže legenda o  islandském vikingovi,  Þrasi Þórólfssonovi, jenž ukryl v jeskyni za vodopádem  truhlici s pokladem. Až na místního chlapce, který objevil prsten, nikdo z mnoha  hledajících nikdy nic nenašel. Prsten  byl údajně  použit na dveře kostela ve Skógaru.

Místo honby za  pokladem zlatým jsme zdolali asi 400 schodů, vedoucích podél vodopádu a z výšin útesu se pokochali  poklady  přírodními. Kéž by bylo více  času a mohli jsme odtud vyrazit proti proudu řeky (zdobenému vodními převisy) směrem k průsmyku Fimmvörðuháls mezi ledovce Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökul.

 

V podvečer nám Island  ukázal svou přívětivou tvář. Usmálo se na nás slunce. Cestou zpět  po jižním pobřeží jsme přibrzdili  u dalšího přírodního fenoménu. Seljalandsfoss (Vodopád prodané země) je napájen řekou Seljálandsá a  z útesů padá (do hloubky asi 65 m) do mělkého jezírka. Patří nejen k nejznámějším, ale také k nejzajímavějším  místním  vodopádům. Podél skalní stěny lze projít a vidět tak z vnitřní strany mocnou sílu vody i svět za ní. Je takto na  Islandu jediným svého druhu. Vzhledem k tomu, co jsme tento den prožili a přežili (za sibérie), považovala jsem duhou obkrouženého krasavce za malý zázrak.

Oblast před Mýrdalsjökull  •  Foto: Agnes

Dosyta jsem si zdálky i zblízka užila pohledů  na Seljalandsfoss samotný i do krajiny. Před vstupem  za vodopád bylo nutné si obléci pláštěnku a dbát maximální opatrnosti.

 

Těšila jsem se jako malé dítě  na kutě, protože následující den nás  čekaly Duhové hory