Island Geopark Reykjanes - Modrá laguna, Gunnuhver, Seltún Krýsavík

5. den

Důvodem častých otřesů a sopečné činnosti na Islandu je nejen jeho podloží, ale hlavně poloha. Ostrov se nachází v oblasti  Středoatlantského  hřebene, nejdelšího horského hřbetu na světě (cca 11.300 km), táhnoucího se od severu k jihu napříč Atlantikem. Pohoří je ponořeno  hluboko pod vodou, jen v některých místech nad  mořskou hladinou vyčnívá. V severní části oceánu rozděluje Euroasijskou a Severoamerickou desku. Z jeho trhliny se ze dna hrne žhavé magma a vytváří tak zcela novou zem. Z tohoto důvodu oba kontinenty od sebe pomaličku odstupují (cca 2 cm  ročně). Pohyb tektonických ker tu léta vyvádí spoustu rošťáren.

Součástí vulkanického středoatlantského hřebene je Reykjaneský hřbet. Na konci poloostrova  Reykjanes   (na  JZ Islandu) vystupuje  z moře a prochází Islandem od JZ  k SV. V oblasti se nachází Geopark Reykjanes (rozloha přes  800 km²). Stal se naším dalším zajímavým cestovatelským cílem.

 

Geopark charakterizují četné lávové proudy, štíty, geotermální pole, krátery, vulkanické trhliny a praskliny, bublající jezírka atd. Část oblasti je pokryta rozsáhlými černými lávovými poli, na kterých rostou pouze mechy a lišejníky. V malém prostoru jsme tak díky této  různorodosti navštívili několik druhů krajin. Pro existenci geologických útvarů, z nichž některé jsou naprosto jedinečné, je tato poměrně mladičká islandská oblast právem zařazena do UNESCA.

Ještě než jsme se vnořili do krás přírodní rezervace Reykjanes, zastavil dostavník v sušírně tresek. Dva mladíci právě věšeli čerstvé zboží na dřevěné sušáky. Není brigáda jako brigáda. Ten smrad bych nikomu nepřála. S radostí jsme ujížděli pryč.

Po kratičké  fotopauze u  Kleifarvatnu, největšího jezera oblasti, jsme pokračovali k Seltún Krýsavík, nedaleké geotermální oblasti.

Bylo nám zde doporučeno nechodit mimo vyznačené chodníky, teplota unikajícího plynu byla velmi vysoká. Obdivovali jsme různobarevnost pole. Viděli jsme bahenní jámy a horká bublající jezírka s pilíři páry, stoupajícími směrem k nebi, jejichž břehy byly zelené, oranžové, červené a žluté.   

 

Do detailů tohoto projevu sopečné činnosti mi nepřináleží zasahovat, ale odborně se „bublání a funění“  říká  fumarola a solfatara. Tyto se od sebe liší chemickým složením. Jedná se o  jakési  pukliny -  spojnice podloží a povrchu zemského -  jež produkují plyny a páru.

Dýchat  sirné výpary byla  docela  síla, ale oproti předchozím smrdutým rybám procházka růžovým sadem. Umřel nám dostavník. Než přijel náhradní vůz, dostali jsme rozchod. Vyběhli jsme na kopec a celou pestrou kouřící  oblast si prohlédli z jeho vrcholu.

Okolí Seltún Krýsavík je též proslulé svými výbušnými krátery, vzniklými působením  magmatu a geotermálních par.

Popojeli jsme  pak do  srdce Reykjanes.  Oblast Gunnuhver byla sopečnou činností též velmi silně poznamenána. Celé území geoparku vypadalo mimozemsky. Občas se až sevřelo srdce. Krása však byla ukrytá v již  výše popisovaných  jezírkách,  pramenech a  také  v reliéfu a neskutečných, až kýčovitých barvách krajiny.

Horká země  je  pro Islanďany  obrovským zdrojem energie. Náš hlavní  cíl, Gunnuhver,  je nejznámější z tryskajících horkých pramenů. Velká část podzemní vody pochází z moře.  Hlouběji pod povrchem teplota dosahuje  až 300 °C (směrem na povrch se ochlazuje). Bylo tedy opět  nutné se pohybovat pouze po vyznačených chodnících a molech.

Gunnuhver je, dle jedné z více verzí 400 let staré legendy, pojmenován po zemřelé chudé ženě Guðrún. Jako duch se kvůli křivdě za života mstila a působila v celé oblasti nepříjemnosti. Situaci vyřešil kněz Eiríkur Magnússon. Právě  v tomto horkém prameni ducha uvěznil.

Pohled na malou rozbitou lávku, zahalenou  v obrovských parách pramene, jež vrhal stálý proud sirné slané vody, byl pro mne naprosto  fascinující. Do ruda zbarvená horká neplodná zem a elektrárenské komíny v pozadí celému  „obrazu“ přidávaly lehce děsivou atmosféru.

Kousek od pramene stojí nejstarší maják na Islandu, 31 m vysoký Reykjanesviti. V jeho okolí hnízdili rybáci. Bránili si své území a nemilosrdně na nás nalétávali. Někdo schytal i zobanec do hlavy. Díky natáčení rybáků jsem přišla o pohled  na krajinu z nedalekého útesu.


Dostavník nás pak silnicí, vykutané ve vysoké vrstvě  černého lávového pole,  dopravil  k Modré laguně, oáze v  této nehostinné pustině.     

Lázně se nacházející se  poblíž městečka  Grindavík a asi 20 km od letiště Keflavík.

Od roku 1976 byla nedaleko odtud v několika  fázích vystavěna elektrárna Svartsengi. Čerpá z hlubin vřelou mořskou vodu, rozvádí ji pro dálkové vytápění a také vyrábí elektřinu. Z odpadní vody této geotermální elektrárny, obsahující výluh, bohatý na minerály a křemičité řasy, vznikl bazén, ve kterém se lidé od roku  1981  začali koupat a také využívat léčebné síly vody. V roce 1992 byla založena společnost Blue Lagoon (Bláa Lóniđ) a koupaliště bylo otevřeno pro veřejnost. Geotermální minerální lázně jsou jednou nejznámějších a nejnavštěvovanějších atrakcí celého Islandu.

Mléčná modrá voda o teplotě 37-39 °C (což bylo v den výletu cca o 25°C více než teplota vzduchu) pomáhá kurýrovat některé kožní choroby. Před vstupem do bazénu nepravidelného tvaru je nutné  důkladné omytí těla. Laguna v rámci přísného  dodržování osobní hygieny  nabízí šampony, kondicionéry, mýdla, tělová mléka atd. Je  možné si zde namazat  obličej   šedavým bahnem. Prý omlazuje. V úrovni  hladiny  stojí vodní bary. Alkohol je  však  podáván ve velmi  omezeném množství. Míru hlídá náramek na  ruce.

Z venkovní terasy restaurace jsem si umělý lázeňský areál  s pozadím elektrárny nafotila. Tři hodiny koupačky  (v přepočtu  za 1.600,- Kč) v již výše zmíněné odpadní vodě jedné z nejvýznamnějších islandských  tepláren jsme  někteří  právě kvůli krutě přestřelené ceně oželeli. Pár  dnů nazpět  jsme se bez davu lidí měli možnost zcela zdarma vykoupat v teplém přírodním jezírku v Duhových horách.

Výborná rybka, pivko Viking a příjemná slovenská obsluha ve Fish House | Bar & Grill v nedalekém Grindaviku  (alternativa  pro  „bojkotáře  Modré  laguny") zcela uspokojila. Šikovně ušetřené peníze jsme za pár dnů zcela  nešikovně vysypali v Reykjavíku do moře.  Slíbené velryby se  nám totiž na povel neměly potřebu ukazovat. Potěšilo nás alespoň pár milých delfínků a papuchalků. Ale o tom zase příště. 

ISLAND album



Články související:

1.den:  Grábrók, Reykholt, Deildartunguhver, Hraunfossar, Glymur 

2. den:  Skógasafn - muzeum Skógar, Katla Geopark – přírodní rezervace Dyrhólaey

2. den: Mýrdalsjökull, Skógafoss, Seljalandsfoss, Eyjafjalljokull Erupts Visitor Centre

3. den: Landmannalaugar (Duhové hory) a také o místních konících, ovečkách a o zeleni

4. den: Vestmannaeyjar (Vestmanské ostrovy) - "ostrovy západních mužů“

Pozdravy  "papuchalkům": Ivance, Martině, Laďovi, Zdenkům, Františkovi a Radkovi

Island Geopark Reykjanes - Modrá laguna, Gunnuhver, Seltún Krýsavík na mapě