Island Landmannalaugar (Duhové hory) a také o místních konících, ovečkách a o zeleni
3. den
Island je z velké části pokryt lávovými poli a pouštními pláněmi (na nich rostoucími lišejníky a mechy), také ledovci či písky.
V určitých oblastech rostla tráva, křoviska, keříky, různé rostlinky, bylinky… sem tam naše oči potěšil nějaký kvítek. Dřeviny (vrby, břízky atd.) mi připadaly jaksi zakrslé, krpaté.
Bujnou zelení, jakou známe v našem okolí, ostrov zdaleka neoplývá. Rašeliniště, louky a pastviny zde tvoří asi 20% plochy.
Kdysi dávno pokrývaly Island i stromy, tyto však zničili osadníci. Dřevo potřebovali na stavby a topení. Lesy také vypalovali kvůli získání pastvin a půdy. Likvidaci zapříčinila i eroze, kterou způsobovaly výbuchy sopek, s nimi spojené záplavy, dále tání ledovců, silné větry, či zemětřesení. V současnosti tvoří lesy necelé 2% z celkové rozlohy země. Je snaha stromy obnovovat, uměle osazovat. Místní si dřeva velmi váží.
V krajině jsme vídali vlčí bob (lupinu nutkajskou), jehož semínka byla po určitých částech Islandu v roce 1945 rozsévána z letadla. Fialková kytka (původem z Ameriky) dokáže přežít v drsných podmínkách. Její kořeny zpevňují půdu a brání tak její erozi.
Pastviny byly posázeny balíky s travou (zásobami na dlouhý čas, kdy je ostrov bez zeleně).
Od rostlin ke zvířátkům…
Žijí tu polární lišky, (dovezení) polární sobi a také sem občas na ledových krách z Grónska připlují lední medvědi. Najdeme zde hojně mořských savců, ryb, přímořských ptáků, z nichž tím NEJ… národnějším je legrační papuchalk.
Z domestikovaných zvířat nelze opomenout ovce. Byly vidět všude, kde bylo co žvýkat. Mimo národní parky je v určitých měsících povolena jejich volná pastva. „Kobylky“ však spasou co mohou a hodně tak ničí krajinu. Z jejich vlny se vyrábí teplé slušivé (pro nás však velmi drahé) oblečení. Skopové tvoří vedle ryb hlavní součást jídelníčku. Z ovečky dokážou Islanďané zkonzumovat téměř vše (stejně jako my, Češi, z prasátka). Kuriozitou je například Svið - vařená hlava i s očima, či Súrsaðir hrútspungar tlačenka z beraních varlat. Když už jsme u stravy, místní jídla jsou bohatá i na obiloviny, brambory a mléčné výrobky. Zelenina a ovoce, které tu byly kdysi nedostatkem, se nyní pěstují v geotermálních sklenících.
Ještě na chvíli ke zvířátkům.
Potkávali jsme velké množství koníků. Svým vzrůstem připomínali spíš poníky. Zaujala nás jejich unikátnost.
Plemeno vzniklo spojením skandinávských a keltských koní. Na Island je přivezli asi kolem roku 900 vikingové. V témže období byl místním parlamentem Althingem (patřícím mezi vůbec nejstarší parlamenty na světě) mimo jiné vydán zákon, zakazující dovoz jiných koní.
Díky izolaci se dodnes zachovala mimořádná genetická čistota islandské populace těchto zvířat.
(Pokud místní kůň vyrazí na světové dostihy či přehlídky, už se nikdy nesmí vrátit zpět na Island.)
Koníci se vyznačuji nejen všestranností, ale hlavně skvělou otužilostí vůči místnímu drsnému klimatu. Patří celkově mezi nejodolnější koně na světě. Dokážou žít celoročně bez ustájení. Do počátku minulého století byli jedinými dopravními prostředky na Islandu a významnými pomocníky.
Mají dobráckou povahu, jsou silní a velmi pracovití. Umí se pohybovat v lávovém terénu, v kamení, ve vodě i v bažinách. Slouží také ke sportu, k různým soutěžím, přehlídkám a hlavně klusáckým dostihům. Vynikají totiž svými jezdeckými vlastnostmi. Funguje tu více než 40 jezdeckých klubů. Koně se vyváží do mnoha států ve světě.
V současnosti připadá na 330 000 dvounožců, žijících na Islandu, asi 70 000 čtyřnožců.
Islandský kůň je proslavený neobvyklým druhem chodu. Ovládá kromě kroku, klusu a cvalu další dva zvláštní typy mimochodu (skeidu a töltu).
Koníci se nejčastěji chovají polodivoce. Vyžijí na velmi skromné stravě a v zimním období bývají v případě nouze přikrmovaní sušenými rybami.
Probudili jsme se do pošmourného rána. Přesto jsem se těšila jako malé dítě na výlet, který nás čekal.
Landmannalaugar, nacházející se poblíž masivu Hekla, nejznámější islandské sopky, byl totiž velkou motivací návštěvy ostrova.
Kouzelné zaklínadlo, které léta vozím v cestovním pasu, v tento den zafungovalo... a možná ani ne...
Island je totiž velmi proměnlivý a počasí se zde dokáže měnit doslova z minuty na minutu.
Duhové hory jsou považovány za jedno z nejhezčích míst na světě. Krajinu vytvořila (a stále tvoří) vulkanická činnost.
Až nereálnou barevnost a kontrasty způsobilo horninové složení lávy (s převahou ryolitu), její ochlazování, stáří i zvětrávání.
Cesta do liparitových hor byla poměrně náročná a nepohodlná. Silnici brzy nahradila šotolina plná kamenů a nerovností. Pochopili jsme, proč je zde dovoleno jezdit pouze čtyřkolkám a speciálně upraveným terénním autobusům. Drkocali jsme se šnečí rychlostí. Nekonečná pustina připomínala měsíční krajinu.
Již na začátku našeho islandského putování jsem opustila hlučné a vtipy sršící spoluúčastníky zájezdu, usedla do volného dvojsedadla, uzavřela se do samoty a s absolutní pokorou pozorovala každou píď této nádherné země. Nejen cíle samotné, ale i cesta k nim přináší cenné zážitky.
Těsně před kempem Landmannalaugar (konečnou) se nacházel hluboký brod. Projet jsme se ho raději nepokusili. Ze širokého náplavového údolí jsme vyrazili vstříc lávovému poli (tvořenému obsidiánem), jehož čelo se nad kempem zvedalo. Poté se nám otevřela fascinující a těžko popsatelná krajina Duhových hor.
Nejpopulárnější islandský trek se nazývá Laugavegur - Cesta horkých pramenů. Přejít ho trvá několik dnů. Nás bohatě nasytil výšlap na kopec Brennisteinsalda. Po jeho úbočí jsme si „užili“ páchnoucích sirných pramenů. Počasí bylo velmi proměnlivé, sluníčko střídaly dešťové kapky a foukal velmi silný vítr. Rukavice, čepice a šátky byly nutnými pomocníky. Z výšin hory jsme se pokochali výhledy na úchvatné krajinné scenérie a paletou barev. Převládala oranžová, hnědá, zelenomodrá, šedá, červená či žlutá… nechyběla ani černá (mladá vyvřelá láva). To vše kontrastovalo s bílými sněhovými poli a s ostře zelenou trávou.
Byla jsem dojata z té Bohem stvořené nádhery
Po túře jsme sešli k přírodnímu jezírku, nacházejícímu se na okraji kempu. Horký pramen vytékající pod lávovým polem se zde mísí s přítokem studeným. Převlékárnou nám byla dřevěná deska v trávě bez žádného krytí. Z vrstev do plavek tedy pěkně přede všemi národy
. Jen čepice či šátky si někteří nechali na hlavách, protože foukalo. Pro vyhovující teplotu jsme si museli stále poposedávat. Horké dno parádně prohřálo. Chybělo už jen chlazené pivečko.
Průměrná teplota po celý týden 13 - 15 °C - červenec 2017
1.den: Grábrók, Reykholt, Deildartunguhver, Hraunfossar, Glymur
2.1. den: Skógasafn - muzeum Skógar, Katla Geopark – přírodní rezervace Dyrhólaey
2.2. den: Mýrdalsjökull, Skógafoss, Seljalandsfoss, Eyjafjalljokull Erupts Visitor Centre
3. den: Landmannalaugar (Duhové hory) a také o místních konících, ovečkách a o zeleni
4. den: Vestmannaeyjar (Vestmanské ostrovy) - "ostrovy západních mužů“5. den: Geopark Reykjanes - Modrá laguna, Gunnuhver, Seltún Krýsavík
7. den Zlatý okruh – Geysir, Gullfoss, NP Þingvellir a také Skálholt
Přidat do oblibených uživatelů
Southern Region
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Southern Region
Půjčovna autPříspěvky z okolí Island Landmannalaugar (Duhové hory) a také o místních konících, ovečkách a o zeleni
