Chodsko: Brůdek - bitva u Brůdku, kostel sv. Václava; Studánky; Kout na Šumavě - kostel sv. Jiří, bývalá tvrz, pivovar; Mrákov-Starý Klíčov: Lomeček, podvodní pozorovací kabina; Horšovský Týn: pivovar KH Gurmán, zámek

Spalo se bezvadně, v noci se dokonce vyjasnilo a nebe bylo plné hvězd. Budíme se v půl osmé, venku drobounce mží. V autě je 16 stupňů, ochladilo se jen o 2 stupně. Takže bude i venku docela teplo. To je super. Otovi se vstávat ještě nechce, směji se, že čeká až začne pršet pořádně. On je hrozný spáč. Skutečně skoro hned usnul. Venku občas prší slyšitelně (tedy je slyšet, jak to na auto bubnuje), občas zase jen mží. V půl deváté se už v autě převlékám a doufám, že ho tak vzbudím. Povedlo se. Venku už vytrvale, i když drobně prší.

Pod zadními dveřmi chystáme snídani. I když se zdá, že vítr nefouká, kapičky se dostaly i do auta. Snídáme v kabině.

Dnešní procházku nerušíme. Má sice pršet, ale jen slabě. Vzpomněla jsem si, že bychom v autě měli mít nepromokavé kalhoty. Jen se k nim dostat bude asi problém. Ale budu muset. Jenže tohle se nepovedlo. Dostala jsem se tam, dalo mi to spoustu práce, jenže v naší tajné skrýši nic takového nebylo. Vše nasvědčuje tomu, že jsme je doma vyndali a už do auta zpátky neodnesli. To se tedy moc nepovedlo.

Popojíždíme jen kousek do Brůdku, kde jsem naplánovala asi 3 km dlouhou okružní procházku. Parkujeme u okraje silnice blízko zdejšího kostela. Podle zde umístěné informační tabule by tudy měla vést naučná stezka Brána do Všerubského průsmyku, ale nic takového na mapy.com není. Tady je 6. zastavení, na kterém se dozvídáme, že naučná stezka vede ze Všerub přes Tanaberk (tam jsme vyli včera) sem do Brůdku a přes Studánky zpátky. Je dlouhá cca 10 km. Až budu fit, mohli bychom si ji projít. Mohlo by to být zajímavé.
Právě na tomto zastavení se dozvídáme, že tato obec, dnes část Všerub, je známá kvůli slavné bitvě, ve které v srpnu r. 1040 porazil český kníže Břetislav I. německého císaře Jindřicha III.. Kostel na tomto místě stával patrně již ve 13. století, byl postaven právě na památku tohoto vítězství. V 15. století z neznámých důvodů zanikl. Dnešní raně barokní kostel sv. Václava byl postaven v letech 1669 - 1671.
Tady jsou i malé pamětní desky, které připomínají obce Všerubského průsmyku, které zanikly po vybudování pohraničního pásma - jedná se o tehdy převážně německé obce Sruby (Heuhof), Švarcava (Schwarzau) a Studánky (Kaltenbrunn).

Tady jsme také zjistili, že neznačená cesta, kterou jsme se chtěli vydat na Brůdeckou vyhlídku je travnatá, tráva je vysoká. V tomto počasí je tato cesta tedy naprosto nevhodná. Rozhodli jsme se, že okruh nebude, že na vyhlídku se zkusíme vydat z obce Studánky. Popojíždíme 1 km. Tady jsme objevili 7. zastavení naučné stezky s povídáním o této obci, také části Všerub. Dozvěděli jsme se, že z původních 20 domů zde stojí jen 3 a trvale zde bydlí jeden občan.

Než jsme si to přečetli, zvedl se silný a studený vítr a déšť zesílil. Mám co dělat deštník udržet, aby mi neulétl nebo aspoň se nepřevrátil. Ač je to s podivem, dostala jsem rozum a prohlásila, že v tomto počasí na výlet nejdu. I proto, že i odtud vede na vyhlídku částečně zatravněná cesta. Kdo ví, jak bude vypadat za chvíli. Navíc dnes by ani pěkné výhledy nebyly. Obzory se pěkně zamlžují. Ota se ani nebrání. Odjíždíme.

Jako náhradu za tento výlet jsme si naplánovali zastávku v Koutě na Šumavě. O osadě je 1. písemná zmínka z r. 1515 - tehdy se jednalo o samostatný dvůr, který patřil pánům z nedalekého hradu Rýzmberk. Tvrz si tady postavil nový majitel Jiří hrabě z Guttensteina na poč. 16. století. V této nejstarší budově obce je sídlo obecního úřadu, ale také kadeřnictví, ordinace lékaře, knihovna a kino.

Osada se začala rozrůstat po třicetileté válce, resp. po r. 1697, když se dostala do vlastnictví hraběcí rodiny Stadionů. Ti ji vlastnili až do konce 2. světové války, kdy byli odsunuti - tedy celých 248 let. R. 1736 založili farní pivovar a hospodářský lihovar. R. 1704 postavili kapli sv. Jiří, založili zde školu, poštu a od r. 1888 měla obec i svoji železniční stanici. R. 1909 hraběnka ze Stadionu založila opatrovnu pro děti.

V centru je několik možností parkování, dokonce zdarma. Parkujeme hned u kostela sv. Jiří, proto u něj začínáme. K původní barokní kapli z r. 1704 byla přistavěna r. 1870 loď , další úpravy jsou z r. 1908. Za ním je bývalá pozdně klasicistní fara z doby kolem r. 1800. Dochovaly se klenby a některé výplně oken a dveří. Celkově je ve velmi špatném stavu.

Na druhé straně silnice je vidět bývalý pivovar i s pivovarským komínem, který zde postavil hraběcí rod Stadionů. V mnoha historicko-architektonických publikacích je dáván za příklad významné průmyslové stavby. O pivovar se starali, rozšiřovali ho, jenže r. 1945 o něj přišli. Pivovar spadl pod národní správu. Následně střídavě patřil pod Západočeské pivovary (1948 - 1952 a 1955 - 1957 a 1965 - 1966), Chodské pivovary (1953 - 1954) a Plzeňské pivovary (1958 - 1964). R. 1969 byl uzavřen a chátral.

R. 2005 tuto ruinu koupil Jan Skala a r. 2006 uvařil první pivo v novém malém pivovaru, který vybudoval v ležáckých sklepích historického pivovaru. Zpočátku pivo nelahvoval, ale sudy dodával do restaurací a vyvážel do Švýcarska, Švédska a USA. Plánoval rekonstrukci celého objektu, ve sklepích původního pivovaru plánoval vybudovat restauraci s 350 místy. Plány měl velké, jenže r. 2017 zemřel a pivovar vlastnily společně dvě ženy - poslední a předposlední partnerka.
Od r. 2019 je pivovar opuštěn. Jeho pivo jsme mockrát ochutnali, i jeho Koutská desítka byla vynikající. Dokonce jsme se tu i jednou stavěli a pivo v lahvi si tady koupili. Překvapilo nás, že se ještě zachoval vývěsní štít nad vjezdem do areálu. Samozřejmě jsme se šli dovnitř podívat, zda poznáme, kde jsme tehdy pivo kupovali. Je to tam v hodně žalostném stavu. Vše je otevřené, přístupné, dokonce nevidíme ani žádnou ceduli, že je vstup zakázán. Je tu toho k vidění ještě docela dost. Stojí hvozd, je vidět topeniště, kde se v něm topilo. Ostatní budovy nevypadají zrovna dobře, ale uvnitř jsme našli varnu, ležácké sklepy i ležácký tank - tady je znát, že to bylo zrekonstruováno. Objevili jsme i staré klenuté sklepy, kde pravděpodobně chtěl vybudovat restauraci. Bylo by to v hezkém prostředí. Jenže to pivo tu už nikdo nevaří a slad nevoní. A to je škoda.

Vracíme se k autu. Uvědomujeme si, že stojíme blízko bývalé tvrze, nejstarší budovy obce. Je přestavěná, má nová okna a historickou budovu nám moc nepřipomínala. Na rohu budovy je od 25. 6. 1972 umístěna busta rodáka obce - profesora University Karlovy MUDr. Františka Schambergera.

Viděli jsme tady toho víc, než jsme očekávali. Stále drobně prší. Pokračujeme v cestě podle plánu. Procházky už nás nečekají.

Jedeme do Mrákova, do jeho části Starý Klíčov, kde na bývalém, dnes zatopeném kamenolomu Lomeček je vybudována podvodní pozorovací kabina. V lomu se těžilo do r. 1998, jeho plocha je 0,8 ha a je hluboký až 10 m. R. 2011 sem potápěčský klub OSAC Plzeň, p.s. nainstaloval podvodní kulatou pozorovatelnu, která je určená k pozorování ryb. Má průměr 3,5 m a je usazena v hloubce 8 m. Výhled umožňuje 8 kulatých okének o průměru 50 cm. Sestupuje se do ní po žebříku dlouhém 4 m. Musím říct, že sestup byl náročný, ale výstup ještě náročnější. Je otevřena celoročně denně od 9 hodin do večera, vstup je samozřejmě zpoplatněn, a to nejen do kabiny, ale i do celého areálu. Oboje stojí pro dospělého 120,- Kč, pro děti 60,- Kč.

V lomu prý žije kolem 25 druhů sladkovodních ryb, mezi nimi jsou i jeseteři. Nejvíc je zde kaprů, plotic, štik, línů, ale je zde i sumec, úhoř, slunečnice pestrá a rak americký. Je škoda, že tu nikde nejsou obrázky těchto ryb.

V letní sezóně je možno se zde i koupat, je zde možnost občerstvení a relaxace. Od r. 2004 se tu koná letní desetidenní Mezinárodní sochařské sympozium. Vzniklé artefakty jsou rozmístěny v okolí lomu a některé jsou ukryté pod hladinou. Konají se zde i letní koncerty. Místo je oblíbeno i potápěči.

Stále drobně prší, v kabině bude naštěstí sucho. V tomto nečase jsme tady jediní návštěvníci. Limit pro pobyt v kabině je běžně 10 minut, ale my dnes prý pospíchat nemusíme. Dostali jsme skoro cca 0,3 - 0,4 l krmeni pro ryby, které máme nasypat na hladinu. Než slezeme, bude pomalu padat dolů a lákat ryby. Jdu jako první, samozřejmě s přestávkami. Až když jsem dole, sype Ota krmení a slézá. Zpočátku vidím malé rybky, ale když krmeni spadlo, je tu spousta dalších ryb, velcí kapři, sumci, dokonce jsme zahlédli i jednoho jesetera. Zkoušíme fotit, ale moc to nejde, okénka na některé velké ryby jsou malá, ryby jsou rychlé. Je to však skutečně zajímavé. Vloni jsem sem chtěla vzít vnoučata, ale syn mi to rozmluvil. Nebyl si jist, že tehdy pětiletá Karolínka by ten žebřík zvládla. Jsem ráda, že jsem ho poslechla. Myslím, že na ty dětské nožičky jsou stupně docela vysoké. Dolů jsem lezla pomalu, ale nahoru jsem skutečně měla co dělat. Na těch 4 metrech jsem odpočívala každou chvilku - zvlášť v té druhé polovině. Měla jsem co dělat se dostat nahoru a pak na tu plošinu. Ale líbilo se mi to moc.

Ještě se tady trošku procházíme, prohlížíme si to tady a odjíždíme. Je jedna hodina, je čas na oběd. Tady sice nějakou nabídku jídla měli, ale jednak nás nic nezaujalo, ale hlavně dnes jíst venku nechceme. V místnosti bude příjemněji.

 

Jedeme do Horšovského Týna, tam je pivovar, dobré pivo i jídlo, hezké okolí, tam se nám líbí. Už jsme tam párkrát byli, i když naposledy asi před devíti lety. To to utíká.

Nejdřív jdeme do pivovaru Gurmán, který je hned na náměstí v domě z poč. 18. století. Byly zde byty zaměstnanců zámku. Po válce a znárodnění zámku zde byl Klub důchodců. Při rekonstrukci na poč. 90. let 20. století bylo ve sklepích objeveno románské zdivo. Za zadním průčelím domu jsou obnovené městské hradby s parkánem. Zajímavou historii má i sousední dům. Je také z pol. 18. století. Zde byla kaplanka kněze městského kostela sv. Petra a Pavla. U pátera Krčmy často pobýval i obrozenecký učenec a český kněz Josef Dobrovský.
Zjišťujeme, že interiér pivovaru je změněn. Je to tu ale hezké.

Pak se jdeme podívat k zámku. Na desce vedle vstupu se dozvídáme, že v letech 1904 - 1908 tady několikrát byl ubytován král Eduard III., který se účastnil honů jako host knížete Karla Trauttmansdortta a kněžny Josefíny z Trauttmansdorffu. Jdeme se jen podívat na nádvoří a odjíždíme. Sice už neprší, ale je chladno, už se těšíme domů.
Dlouho však doma nebudeme. Zítra oba musíme na pravidelnou lékařskou prohlídku a v sobotu musíme být u kamaráda v Chudenicích, kde je pravidelná akce Jarní prase.

Chodsko: Brůdek - bitva u Brůdku, kostel sv. Václava; Studánky; Kout na Šumavě - kostel sv. Jiří, bývalá tvrz, pivovar; Mrákov-Starý Klíčov: Lomeček, podvodní pozorovací kabina; Horšovský Týn: pivovar KH Gurmán, zámek na mapě