Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Růžová
Tipy na výlet všechny kategorie / nevybrat nic
 › 
Druh vybrat: vše / nic
Vinařská turistika
Za gastronomií
Na kole
Na hory
Na golf
Do přírody
Za sportem
Za kulturou
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle všechny kategorie / nevybrat nic
 › 
Příroda vybrat: vše / nic
Bažina, mokřady
Poloostrov
Pláž
Tůň
Soutěska
Studánka
Vodní nádrž
Přírodní památka
Rokle
Park
Poušť
Pobřeží
Sopka
Ostrov
Přírodní park
Památný strom
Slatě
Rašeliniště
Zahrada
Kámen
Pramen
Louka
Hřeben
Planina
Travertíny
Sedlo
Kaňon
Údolí, dolina
Pohoří
Říčka
Řeka
Jezírko
Skalní útvar
Údolí
Krasový útvar
Jeskyně
Minerální pramen
Propast
Vodopád
Rybník
Pleso
Potok
Jezero
Vrchol
Štít
Kopec
Hora
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Žlab
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Půjčovna kol
Cyklisté vítáni
Zábava, atrakce
Potápění
Cyklo shop - servis
Cyklo bar - hospůdka
Půjčovna lodí
Golf
Ski areál
Ledovec
Koupaliště
Letovisko
Aquapark
Koňská stezka
Rekreační oblast
Lázně
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Synagoga
Mešita
Drobné památky
Radnice
Pevnost, opevnění
Rychta
Panský dvůr
Hrádek
Boží muka
Socha
Kašna
Lapidárium
Hradby
Hřbitov
Chrám
Dům, budova
Statek
Rotunda
Hradiště
Skanzen
Tvrz
Zámeček
Hřebčín
Farma
Letohrad
Salaš, koliba
Měšťanský dům
Památník
Kostel
Bouda
Muzeum
Chata
Kříž
Pomník
Klášter
Kaple
Trosky
Zřícenina
Zámek
Hrad
Ostatní vybrat: vše / nic
Prima Port
Babyfriendly
Bivak
WebKamera
Infocentrum
Nordic walking point
Turistická známka
Hraniční přechod
Ostatní
Zajímavost
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy všechny kategorie / nevybrat nic
 › 
Typ vybrat: vše / nic
Balónem
Golf
Pěší trasa
Cyklotrasa
In line brusle
Běžky
Po vodě
Ski areál
Běžecká trasa
Autem
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Druh vybrat: vše / nic
Video trasa
Cestopisy všechny kategorie / nevybrat nic
Články redakce všechny kategorie / nevybrat nic
Rady a tipy všechny kategorie / nevybrat nic
 › 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Fotogalerie všechny kategorie / nevybrat nic
zobrazit výsledky
Změnit oblast
Vyhledat oblast:

Znovu ve Vysoké Lípě, díl prvý

Tipy na výlet Rodina s dětmi Romantika Celodenní výlet Do přírody

skály u České cesty
skály u České cesty  •  Fotografie (15)  • Foto: bezprezdivky

Kam a jak jedeme?

Neuběhlo ani čtrnáct dní a blížil se prodloužený červnový víkend. Já nic, Pavlína nic, ale nevydržela ona a vlastně mi vynadala, že chce někam jet a já se nestarám. Povídám: „Vysoká Lípa láká, že jo.“ Konečně že jsem se prý dovtípil. Líbilo se nám tam oběma. Domluva na termínu byla rychlá, vyjedeme ve čtvrtek, to už nebudou návaly na silnicích, vrátíme se v neděli. Nažhavil jsem telefon a dokonce v hotelu Lípa pro nás měli pokojík. A zase se bylo na co těšit.

V pátek, po vydatné snídani, jsme vyrazili na první z výletů. Plán byl jednoduchý. Po žluté se zase projdeme k rozcestí pod Šauštejnem, ale tentokrát neodbočíme doleva, ale po červené a posléze po zelené značce dojdeme do Jetřichovic. A tam se uvidí, co nám dál síly dovolí.

Procesí, které se na žlutou značku sbíhalo už od hotelu se nám moc nezamlouvalo. Lidí bylo čím dál víc, však už začínala sezóna. Ale rozcestí nás uklidnilo. Takřka všichni spěchali ke krkolomné cestě na hrad a na nás zbyla pohodlná a mírně stoupající silnička postupující směrem východním. Dav zmizel, jen snad několik místních houbařů s nepříliš plnými košíky jsme potkali a několik cyklistů nás předjelo. Však je to tu i cyklostezka. Z mapy i z příležitostných informačních tabulí jsme zjistili, že jdeme po Vysokolipské silnicí, která byla obchodní stezkou už ve středověku. A sem tam se už nějaká sympatická skalka u cesty začala objevovat. Poměrně záhy ale značka silnici opouští a odbočuje na Českou silnici. Ta není asfaltová, zpočátku stoupá do skal, ale je vzápětí,(alespoň pro pěší, koňské a volské potahy starých kupců to na to měly asi jiný názor) příjemnější. Vine se pod skalami v příjemných zákrutech, tu převis s voštinami, tu strádající borovici na skále člověk vidí.

Pavlína mi tu samozřejmě utekla. Moc jsem se kochal a zdržoval obrázky. Ale za dalším zákrutem cesty už na mě čekala a začala se kochat taky. Však bylo čím.

Přečetli jsme si s velkým zájmem informační tabuli, na které bylo ozřejmeno, že hranice panství tu byla v 19. století vytyčena a označena (však patník tu byl) a zanesena do map císařským zeměměřičem (i jméno bylo uvedeno, ale v tomto případě, co si nenapíšu, to nevím), který toto provedl s velkou přesností za několik měsíců (v tomhle terénu!) za pomoci písaře a lesního dělníka, který tu ale zároveň sloužil jako požární hlídka. Zapředli jsme rozhovor o této práci a jejím kontrastem se včerejším zásahem záchranných sborů, které v počtu šesti až osmi mužů za pomoci motorové pily hrdinně odstraňovali spadlou větev ze silnice (a nechali ji válet v příkopě). Nějak nám z toho císař pán vyšel lépe. Ale tohle znevažování nás přišlo „draho“. Zakecáni jsme prostě přehlédli odbočku značky, kráčeli jsme po pohodlné České silnici a až pohled na skály zezdola nám připomněl, že jsme tu červenou už nějak podezřele dlouho neviděli.

Stoupat zpátky se nám nechtělo, ale mapa nám prozradila, že když půjdeme dál, budou tam boží muka (Fiedlerův kříž, podoba jména s vídeňským cimrmanologem bude asi náhodná) a kousek pod nimi odbočuje lesní cesta, která nás dovede k zelené značce, na kterou jsme se chtěli dostat. Z kříže zbyly jen zbytky podstavce, málem jsme ho přehlédli, ale dívat se tu bylo na co. Taková podhorská smrčina v nadmořské výšce něco málo přes dvě stě metrů se moc často nevidí.

A známky včerejší bouřky se mi taky líbily. Zde vidno, že zapojený luční porost je nejlepším protierozním opatřením.

Lesní cestu jsme našli tam, kde byla mapou očekávána. Krásné údolí s malým potůčkem, dokonce lesní rybníček jsme potkali, se ke konci otevřelo pasekou, z které už zase byly vidět skály.

K zelené značce jsme došli vzápětí a bylo tu i odpočívadlo, od kterého se zrovna vzdalovala početnější skupina. Využili jsme toho, zabrali jsme lavičku, vytáhli svačinu, natáhli si nohy a kochali se. Bylo čím. Před námi se otevíralo končící údolí, vpravo skála a na ní občas nějací lidičkové, však je to Vilemínina stěna a na ní Vyhlídka, a vlevo ta která na nás vykukovala už před chvílí z paseky u lesní cesty.

Seděli jsme tam nejméně půl hodiny, bylo hezky, dost brzy a nikam jsme nespěchali. Vedle na lavičce se na chvíli posadila rodinka s malými dětmi, i ji jsme nechali odejít, a až potom jsme se vydali po jejích stopách.

Trochu jsme se brzdili, děti byly neposedné, poletovaly kolem a byly i slyšet, ale u dalších skalek se, na rozdíl od nás nezdržely a v následujícím kopci nás opustily definitivně.

I ten kopeček jsme zdárně přešli a loukou jsme se začali spouštět k Jetřichovicím, které už ostatně byly na dohled. Proti nám se trousili nešťastníci, kterým se skoro určitě nepovede tak pěkně zabloudit jako nám. Spouště fotoaparátů cvakaly, ale Pavlíně se, víc než Vilemínina stěna nebo Mariina skála, které se tu předváděly v letním časném odpoledni, líbila chaloupka, která se tu krčila u cesty.

Odtud už to bylo do Jetřichovic, co by kamenem dohodil a já se zaslouženě těšil na občerstvení. Napřed jsme minuli jakýsi bufet, potom zase honosný podnik, vyšli jsme na silnici, jednu restauraci jsme zamítli takřka ve shodě, ve druhé, na zahrádce, jsme se na chvíli usadili. Ne na dlouho, Pavlíně vadilo, že pán u vedlejšího stolu mluví moc nahlas (podle jejího názoru, já ho vnímal jen jako hlukové pozadí), na chvíli odešla, ztratila se a potom se zase našla. Radši jsme šli dál. Na nějaké čekání na autobus bylo brzo, navíc bylo krásně a já se utěšoval tím, že na cestě k zřícenině Dolského mlýna se nachází ještě Starý mlýn, kde mapa hlásila penzion s další možností občerstvení. Však taky cesta přes dlouhé Jetřichovice po asfaltu byla trochu krušná. Zklamání, velké. Na starém mlýně sice byly reklamy, ale taky beznadějně zavřeno. Údolí, kterým jsme se ubírali dál, bylo pěkné, ale dost frekventované. Cesta byla vhodná i pro rodiny s kočárky a ony to samozřejmě využívaly. Ani se nedivím, ale občas tu i nějaký suvenýr po nich zůstal. Třeba dudlík na větvi.

Na soutoku Jetřichovické Bělé a řeky Kamenice byly dvě možnosti. Buď přejít pohodlný mostek a k Dolskému mlýnu se dostat mírnou oklikou, nebo to vzít přímo kolem vody po schodech a s pomocí zábradlí a řetězů. Přeci mi nějaká pitomá závrať nezabrání v lezení po skále. Je to krkolomné, ale kratší.

Sestup byl potom samozřejmě horší než výstup. A protože bylo obzvláště vyvedené letní odpoledne, byl tu docela frmol. Dospělí, děti i psi se tu míjeli v obou směrech na pěšince ohraničené skálou nahoře a srázem dole, která šířkou málokdy přesahovala metr. Ale všem se to líbilo a žádná krizová situace se nekonala. Maminky s kočárky to naštěstí braly tou oklikou.

U Dolského mlýna byla sešlost národa, jen s velkými problémy se mi povedl obrázek skoro bez lidí, Pavlína to tam celé prolezla, já jsem relaxoval vsedě na kameni.

Podle mapy byl už k hotelu jen kousek cesty. Tak něco přes kilometr. Ale to převýšení je dost šílené a odehrává se na prvních pár stech metrech. Při popadání dechu (a to jsem se o nějaký rychlý výstup opravdu nesnažil) jsem ten krpál trochu zdokumentoval.

První byl pohled dolů, to už jsem vyšplhal, ale to, co mě čekalo, bylo možná ještě horší. Hlavně proto, že člověk za tu zatáčku nevidí a netuší, co ho vlastně ještě čeká. Vyšplhal jsem. Na terase hotelu mi ale bylo dopřáno jen jedno pivo. Hlad se ozýval a byl jsem tedy rychle směrován do oblíbené koliby na večeři.

Za čím jedeme?

Jdeme hlavně za nádhernou krajinou. Trochu se snad může považovat i za sportovní výkon a pokud se držíme naučné stezky, i se něco dozvíme.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování, dost dobré a cenově dostupné, jsme obdrželi v hotelu Lípa, jídlu jsme dali přednost v kolibě u oblíbeného piráta.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nám se tu prostě líbí. Snad jediný rušivý dojem byl v Jetřichovicích, moc lidí. Ale těm se tu asi taky líbilo.

Ostatní informace

Je to neuvěřitelné, ale tady se nikde vstupné neplatí. A doporučení: Pokud se držíte větších cest, nemusíte si se značkami moc lámat hlavu. Nezabloudíte a uvidíte zase jiná pěkná místa.

Poslední aktualizace: 15.10.2012
Autor příspěvku: bezprezdivky
Kvalita příspěvku:    
hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Znovu ve Vysoké Lípě, díl prvý - Služby, informace
Znovu ve Vysoké Lípě, díl prvý na mapě
Vyhledání vlakového spojení
Datum a čas:
Odkud:
Kam:

Příspěvky v okolí Znovu ve Vysoké Lípě, díl prvý

Obec Růžová je ideálním východiskem pro pěší turistiku. Především k výstupu na nejvyšší vrchol oblasti a to Růžovský vrch (619 m n.m.), který celou oblast převyšuje o 280 m. Celý vrchol je chráněná přírodní reze…
Dolský mlýn se nachází nedaleko Jetřichovic, dlouho sloužil svému účelu, i jako turistická atrakce. Po 2. světové válce začal bohužel chátrat.
Obec ležící nad Českou Kamenicí v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Stojí zde Kostel sv. Václava z 18. století. Navštívit se dá místní muzeum z doby před 2. světovou válkou. Obec je známá tím, že tu v let…
Malá Pravčická brána je trochu opomíjený pískovcový skalní útvar.Nachází se poblíž Vysoké Lípy a dá se tam také zajet lesní cestou na kole,což není náš případ. Zajímavější je spojit návštěvu brány s prohlídkou skalního hradu Šauštejn od kterého s převýšením asi 100 m vystoupáme strmou stezkou až k Malé Pravčické bráně
Divoká soutěska se nachází na řece Kamenici, provozuje se zde plavba na lodičkách. Leží nedaleko Hřenska.
Zřícenina
Zbytky skalního hradu Šaunštejn, nazývaného také Loupežnický hrad, stojí na mohutném pískovcovém bloku v Jetřichovických stěnách nedaleko Vysoké Lípy na Děčínsku v Ústeckém kraji. Vrcholo…
Loupežnický skalní hrad Šaunštejn se  rozprostírá na několika skalních masivech, spojených železnými můstky. Uprostřed vrcholové plošiny stála v  minulosti  dřevěná hlavní budova s věží, po níž dnes zbyly jen základy v podobě malé místnosti. Hned vedle pak najdete vytesanou, dosti hlubokou prohlubeň, která pravděpodobně sloužila jako skladiště obilí.  …
Dolský mlýn u Jetřichovic,je dnes již ruina mlýna,v němž se natáčela Pyšná pricezna.I přes značnnou zchátralost,má svů tajemný půvab.Nyní se dokonce jedná o tom,zda bude zařazen do seznamu památek UNESCO.Dostanete…
Obec a rekreační místo v krásné pískovcové krajině, severozápadně od České Kamenice. Připomínána je koncem 14. století jako majetek hradu Sokolí. V roce 1778 byla zničena Prusy. Původně …
Skalní útvar
Na kopci nad Jetřichovicemi, pískovcová skála vyčnívající nad les, přístupná po vytesaných schodech a žebřících. Na vrcholu je dřevěný přístřešek. Je zde pěkný rozhled. …
Jetřichovické skály jsou pískovcové skalní útvary zvedající se severním směrem od obce Jetřichovice, kterou najdeme severním směrem od města Česká Kamenice. Jetřichovické stěny jsou v jižní části Národního parku…
Rudolfův kámen (též Ostroh,dříve Vysoký kámen) je vyhlídková skála asi 2 km jihozápadně od Tokáně,na jejímž vrcholu je podobně jako na Mariině skále postaven dřevěný altán.Původně vyhlídka…
Hřensko je na turisty připraveno i s pramicemi v soutěskách Pokud uvidíte v televizním zpravodajství tvář starosty Hřenska Josefa Černého, tak s největší pravděpodobností jsou za ním vidět následky ničivých povod…
Symbol Českého Švýcarska - pískovcová brána s chatou Sokolí hnízdo.
Hřensko - soutěsky. Českosaské Švýcarsko je pojem, který turisté dobře znají. My dnes – obrazně řečeno - míříme přímo do jeho srdce - do soutěsek na malebné říčce Kamenici. Bohužel ještě předtím, než se ponoříme do stínu strmých srázů a začneme postupovat proti proudu Kamenice, musíme začít počítat. Parkovné za osobní auto na dobu delší než 3 hodiny – 120,- Kč! Bum!…
Pravčická brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu, národní přírodní památka. Je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a tvoří symbol celé oblasti. Její rozměry jsou ú…
Naše cesta vede k nejznámějšímu symbolu národního parku k Pravčické bráně. Pokud pojedete autem ,můžete využít parkoviště, které se nachází v horní části Hřenska nad restaurací Klepáč. Parkoviště po…
  Hřensko – soutěsky a Pravčická brána. V minulém výletu jsme se podívali na Moravu, a tentokráte jsme otočili na druhou stranu republiky, a to do CHKO České Švýcarsko, přesněji do Hřenska, kde se nachází lá…
Dříve nazývaná Edmundova nebo Dolní, skalnatý kaňon řeky Kamenice, poslední ze tří soutěsek na dolním toku řeky, VJV od Hřenska. Jeho stěny tvoří strmé, často kolmé skalní stěny, vystupující nad úroveň hladiny do…
Romantická skalní scenerie u stejnojmenné obce, obdivovaná z loděk plujících po řece Kamenici.
Vesnice
Hřensko - nejznámější a turisty nejvíce navštěvovaná obec v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Atraktivní a velice romantické plavby na pramicích umožňují soutěsky řeky Kamenice, Tichá a Divoká. Nachází …
Tipy na výlet
www.soutesky-hrensko.cz Soutěsky Kamenice se nachází nedaleko Hřenska v Českém Švýcarsku. Jedná se o hluboké kaňony řeky Kamenice v kvádrových pískovcích. Ve směru toku Kamenice je nejdříve Ferdinandova soutěska,…
Město
Děčín leží v Ústeckém kraji, severovýchodně od Ústí nad Labem a nedaleko statní hranice s Německem. Město je postaveno na obou březích řeky Labe, do které na území města ústí řeka Ploučnice. Ve městě je rozsáhlý ř…
Děčínská ZOO se nachází za Pastýřskou stěnou. Je mnoho druhů zvířat, nejen původních z Českého Švýcarska. Je zde hezké dětské hřiště. Otevírací doba: březen - duben 8.00 - 18.00 květen - srpen 8.00 - 19.00 září - říjen 8.00 - 18.00 listopad - únor 8.00 - 16.00 Zoo je otevře…
11.4km
více »
Přírodní památka
Čedičový vrch výrazně vystupující z náhorní plošiny u Práchně na východním okraji Kamenického Šenova je nejznámější geologickou rezervací u nás. Již v 18. století zde byl v činnosti lom, v němž byla postupnou tě…
11.4km
více »
Mohutná znělcová kupa Jedlová (774 m) je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor. Pojmenována byla podle mohutných Jedlových lesů, které ji pokrývaly ještě v roce 1890, kdy byly po…
16.1km
více »
Rozhledna na naší největší Stolové hoře je jedním z velice častých turistických cílů. V polovině 19. století zde byla postavena triangulační věž, která později sloužila jako rozhledna. V roce 1864 byla postavena rozhledna z velkých pískovcových kvádrů vysoká 33 metrů, ke která byl přistaven hostinec a turistická chata. Od 70. let minulého století rozhledna a přilehlé…
16.5km
více »
Zveme vás k výšlapu na vrchol jménem Děčínský Sněžník, na němž stojí kamenná Rozhledna Vysoká 33 metrů. Budete tak mít možnost porozhlédnout se po okolním kraji a mimo to se také obče…
16.9km
více »
Sloup je převážně rekreační obec, ležící v širokém údolí Dobranovského potoka na severozápadním úpatí Svojkovských vrchů, asi 3 km jihovýchodně od Nového Boru. Má asi 700 obyvatel a díky zajímavým památkám i malebnému okolí je vyhledávaným letoviskem. Dříve k ní patřila také jihozápadně ležící osada Janov, která je dnes součástí Nového Boru. Krajinu v širokém okolí kdysi…
20.7km
více »
Skalní útvar
Velice zajímavý skalní útvar známý jako Malé a Velké Tiské stěny, které se táhnou nad vesnicí Tisá (západně od Děčína) po celé její délce. Jedná se o skalní město z kvádrových pískovců s…
22.2km
více »
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace