Znovu ve Vysoké Lípě, díl prvý Neuběhlo ani čtrnáct dní a blížil se prodloužený červnový víkend. Já nic, Pavlína nic, ale nevydržela ona a vlastně mi vynadala, že chce někam jet a já se nestarám. Povídám: „Vysoká Lípa láká, že jo.“ Konečně že jsem se prý dovtípil. Líbilo se nám tam oběma. Domluva na termínu byla rychlá, vyjedeme ve čtvrtek, to už nebudou návaly na silnicích, vrátíme se v neděli. Nažhavil jsem telefon a dokonce v hotelu Lípa pro nás měli pokojík. A zase se bylo na co těšit. V pátek, po vydatné snídani, jsme vyrazili na první z výletů. Plán byl jednoduchý. Po žluté se zase projdeme k rozcestí pod Šauštejnem, ale tentokrát neodbočíme doleva, ale po červené a posléze po zelené značce dojdeme do Jetřichovic. A tam se uvidí, co nám dál síly dovolí. Procesí, které se na žlutou značku sbíhalo už od hotelu se nám moc nezamlouvalo. Lidí bylo čím dál víc, však už začínala sezóna. Ale rozcestí nás… Neuběhlo ani čtrnáct dní a blížil se prodloužený červnový víkend. Já nic, Pavlína nic, ale nevydržela ona a vlastně mi vynadala, že chce někam jet a já se nestarám. Povídám: „Vysoká Lípa láká, že jo.“ Konečně že jsem se prý dovtípil. Líbilo se nám tam oběma. Domluva na termínu byla rychlá, vyjedeme ve čtvrtek, to už nebudou návaly na silnicích, vrátíme se v neděli. Nažhavil jsem telefon a dokonce v hotelu Lípa pro nás měli pokojík. A zase se bylo na co těšit. V pátek, po vydatné snídani, jsme vyrazili na první z výletů. Plán byl jednoduchý. Po žluté se zase projdeme k rozcestí pod Šauštejnem, ale tentokrát neodbočíme doleva, ale po červené a posléze po zelené značce dojdeme do Jetřichovic. A tam se uvidí, co nám dál síly dovolí. Procesí, které se na žlutou značku sbíhalo už od hotelu se nám moc nezamlouvalo. Lidí bylo čím dál víc, však už začínala sezóna. Ale rozcestí nás…