Za šumperskými historickými domy aneb Šumperk zdaleka není jen Malou Vídní, II. část (od klasicismu po modernu)

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody • Na kole • Se psem

hotel Grand, dnes již Perk • Fotografie (24) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (24 fotografií)

vila Hartigových

Šumperák

Vstoupit do fotogalerie (24 fotografií)

Kam a jak jedeme?

V pokračování našeho putování za šumperskými domy, které svým významem a věhlasem překročily hranice regionu, tentokrát téměř neopustíme historické centrum města. Na rozdíl od I. části výletu se v tomto případě vydáme zejména za objekty, kterých si naši památkáři většinou doposud nepovšimli. Lehce se také posuneme v čase, i když i tady budou – v rozporu s názvem článku – přesahy minimálně do období pozdního baroka i reálného socialismu. A ani tentokrát se nevyhneme jedné stavbě, která je součástí privilegované malovídeňské čtyřiadvacítky ...

Za čím jedeme?

Naší první zastávkou bude nedávno zrekonstruovaná šumperská legenda, tedy hotel Grand, který dnes již nese jméno Perk. Funkcionalistický nárožní palác z let 1931 až 1932 najdeme na rohu ulice 17. listopadu a náměstí Svobody (a adrese 17. listopadu č. 1) a původně sloužil jako hotel, restaurace a prodejna ASO. Je zajímavé, že v německém městě vznikl jako ryze česká stavba, kterou vyprojektoval brněnský architekt Bohumír Čermák. Novou podobu pak získal hotel Grand při přestavbě v letech 1965 až 1967, tu současnou pak v roce 2023. Budova není památkově chráněna.

Od Perku se vydáme ulicí Čsl. Armády až k číslu 17, čímž se na chvíli dostaneme mimo centrum města. Naším cílem je vila Hanse a Eifriede Hartigových. Tuto pozoruhodnou puristickou stavbu z let 1926 až 1927 navrhli místní architekti a absolventi vídeňské uměleckoprůmyslové školy Hans Vőth a Viktor Hartig a jedná se o vzácnou ukázku progresivní meziválečné architektury v Šumperku. Svého času se zde vydávaly pasy i víza a o chráněnou kulturní památku se nejedná.

Od této vily se opět vrátíme do centra města, konkrétně na adresu Terezínská č. 3. Když už jsme v Šumperku, musíme přece vidět alespoň jeden fenomén doby, tedy Šumperák. Nejčastěji stavěný dům v někdejším Československu byl známý pod přezdívkou Televizor i označením „rodinný dům typu V“. Oficiálně byl poprvé postaven roku 1966 a autorem jeho podoby s předsunutou balkónovou lodžií se stal o rok dříve projektant šumperského OSP Josef Vaněk. Říká se však, že první stavba tohoto typu byla dokončena již v roce 1961, ale to byl možná Kalivodův Litovelák. A jistým paradoxem je také skutečnost, že až třetí Šumperák byl postaven v Šumperku, a to pro ředitele OÚNZu Arneho Všetečku (ty první získal nedaleký Rapotín). Poslední Šumperák prý byl v Čechách postaven roku 1986 a najdeme ho i na Slovensku, v Polsku, Německu nebo Lucembursku.

Poté se přesuneme do historického jádra města a o několik století zpět. Nejprve zajdeme na Lužickosrbskou ulici, kde se pod číslem 5 „skrývá“ zajímavý měšťanský dům, ve kterém svého času sídlila vyhlášená Meissova vinárna, jejíž interiéry v letech 1921 až 1922 upravil architekt Georg Berger. Původně středověký dům charakterizuje průčelí se štukovým dekorem, dřevěným arkýřem a zprohýbaně zakončeným štítem. Dům postupně zasáhly renesance; baroko; klasicismus a secese. O chráněnou kulturní památku se jedná od roku 1994.

Na opačné straně se pod radničním náměstím Míru nachází budova bývalé fary. Její adresou je Kostelní náměstí č. 4. Poměrně nenápadná stavba je zajímavá hlavně svým spojením s asi nejznámější obětí čarodějnických procesů, tedy s děkanem Kryštofem Lautnerem. Jeho smrt připomíná od roku 2000 bronzová pamětní deska. Chráněnou kulturní památkou je tento jednopatrový barokní dům od roku 1994.

A nás už čeká cesta zpět, dolů a téměř do výchozího bodu. Nejprve se zastavíme ve Slovanské ulici, kde si povšimneme dvou objektů, které působí jako jing a jang nebo – je-li vám bližší - nebe a peklo. Tím prvním je bývalé kino Svět nebo ještě dříve kino Saxinger (Slovanská 16). Jeho budova byla postavena v letech 1920 až 1921 a původně ji tvořil pouze neobarokní promítací sál. V letech 1928 až 1929 byl ke kinu – podle projektu drážďanského architekta Rudolfa Bitzana - přistavěn polokruhový vstupní trakt s balkonem a byty. Po roce 2002 byl objekt upraven k prodejním účelům. A i když si budova někdejšího kina zahrála ve filmu Krásno a autor článku zde byl ve 14 letech poprvé na koncertě Vladimíra Mišíka i na filmu do 18 let nepřístupném, o chráněnou památku se doposud nejedná. Horní barová terasa je dnes oblíbenou vyhlídkou na město.

Druhým objektem je „polozbořenina“ domu na č. 11. O tomto činžovním domě, který by klidně mohl být „hlavním hrdinou“ ve skladbě Aleše Brichty Barák na odstřel, snad ani žádné bližší informace neexistují. Do tohoto Tipu na výlet se dostal jen proto, že autora článku odjakživa něčím neznámým přitahuje a že mu je líto jeho dlouhodobého žalostného stavu. Přitom podle výzdoby fasády by se mu klidně mohlo říkat Andělský.

Poslední zastávkou tohoto výletu bude konstruktivistická vila Josefa a Evy Kristových, postavená v letech 1931 až 1932. Jedná se o reprezentativní budovu, kterou pro doktora Krista vyprojektoval známý místní architekt Ernst Hantschl. Vilu najdeme na adrese ulice Dr. E. Beneše č. 16 a místní si ji už spojují spíše s rodinou doktora Kamlera, s prodejem kvalitního outdoorového oblečení, pro které se do Šumperka zajíždělo až z Prahy, i sudového vína, které se tady prodávalo na váhu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Šumperku téměř kdekoliv, nikoliv však kdykoliv. Mnohde ovšem ještě stále kvalitně a za docela přijatelné ceny. A koneckonců dvě možnosti máme přímo v programu tohoto výletu.