Z H.Lidče přes Lačnovské rybníky na Vařákovy paseky a zpět - retro 2001

Kam a jak jedeme?

Je nádherná neděle - začátek měsíce října - a protože zůstat trčet doma by bylo těžkým hříchem, rychle se rozhoduji pro výšlap do blízkého okolí. Jako obvykle je to do H.Lidče vláčkem motoráčkem a dneska odtud směr Lačnovsko...

Za čím jedeme?

Dnešní ránko už je - pravda trošku chladnější - a tak nezbývá než zařadit rovnou "trojku" a přinutit nožičky, aby se řádně rozkmitaly a zahřály mozkovnu na provozní teplotu. Hned od nádraží se "chytám" žluté značky a nechám se jí vést přes novou moderní zástavbu centra Horní Lidče a novými řadovkami. Cestou vidím na vlastní oči živého značkaře při výkonu této záslužné činnosti a teprve o kus dál mi dojde, že jsem se ho mohl zeptat, který "génius" to značil od obce Lačnov ke skalám ...

Po 1 km chůze jsem u Lačnovských rybníků. Tyto nádherné a romantické vodní plochy jsou celkem tři a k občerstvení nejen rybářům tu slouží bufet zvaný "Rybárna". Dneska tu vládne správně nostalgická podzimní atmosféra. Aut a "tichých bláznů" je tu ale jak naseto, takže se tu moc dlouho nezdržím. Po vyhlídkové a stále mírně stoupající asfaltové silničce se brzy dostávám vysoko nad rybníky a raduju se nad krásným výhledem. Tato část podhůří Vizovických vrchů trochu připomíná vysokou pahorkatinu, členěnou dlouhými údolími, výhled odsud je ale vynikající : k jihu a na východ jsou to hřebeny Bílých Karpat - zvlášť malebný je hřeben, táhnoucí se od Královce na Požár a na Končitou, kde pak už přechází za hranicí na území našich slovenských "briatov", na severu se táhne hlavní, Klášťovský hřeben Vizovických vrchů a úplně na východě jsou vidět některé vrcholky Pulčínské hornatiny. Vesničku Pulčín ale odsud nespatříte - brání tomu hřeben nad Lidčem a to samé platí o výhledu k západu na obec Lačnov. I ona se ukrývá za hřebínkem kopce, ten je ale pokryt mozaikou malebných polí, alejí a menších lánků...

Netrvá to ani tak dlouho a stojím u bývalého lačnovského "kolchozu" ( JZD). Tady se silnička i značka stáčí doleva a protíná cíp horního konce dlouhé obce Lačnov. Je tu jeden velice zajímavý domeček, který má dvě červenobílá okna a před nimi dvě ptačí krmítka. Hned nad dědinou se vpravo na louce mezi stádem krav pase i hnědý kůň. Snažím se ho vyfotit, ale chybí tu plot a já mám strach jít k němu blíž, aby mne nekousl. Takhle se mi samozřejmě fotka vůbec nepovede ... Jen co urazím několik desítek metrů cesty dál k horám, ozve se za mnou hromové : " RATATATATA !!!"

Hrome - že by teroristi ?!? Napřed nevím, jestli nemám zalehnout a tak se rychle otáčím, co že se to za mnou děje ... a ejhle, kdo za to může ?!? K mému velikému údivu na cestu z Pastviny vyšel ten kůň a ... ( jak to slušně napsat ?) ... ten luft, co předtím při pastvě předkem při žraní nabral, tak teď vypouští s hromovým rachotem přes svoji zadní část "výfukem" ven !!! Sranda je, že se od lesa ten jeho rachot vrací ve formě ozvěny !

Poněkud širší lesní cesta, místy se vzácnými relikty asfaltu, mne vede vzhůru hvozdem. Dole na rozcestí jsem opustil žlutou značku, vedoucí ke skalám, tady nahoru k Vařákovým pasekám cesta značení není, ale zabloudit není kde ... Horší ale je, že je cesta o kus dál kvůli blátu téměř neprůchodná a tak nezbývá, než pokračovat okrajem lesa. Za slabou půlhodinku jsem nahoře na bývalých pasekách. Tyto zvané "Vařákovy" se spolu s okolními políčky rozkládaly na veliké a dlouhé horské louce téměř pod samotným hřebenem. Těžko, ale i tak tu chudí pasekáři jakžtakž živořili až téměř do konce II. světové války. Bohužel, tak jako kousek odtud na Ploštině, ani tento kout se nevyhnul nacistickému běsnění - dřevěné chalupy a stodoly pasekářů byly Němci vypáleny a 5 zdejších obyvatel bylo zastřeleno !! Paseky po válce už nebyly obnoveny a ve stínu stromů byla umístěna pamětní deska se jmény popravených. Dneska už to tady vypadá poněkud jinak : u památníku stojí zbrusu nové, žlutě natřené odpočívadlo pro turisty na kolech a památník zcela ztratil svoji tajemnou a tísnivou atmosféru, která na člověka v minulosti při návštěvě tohoto místa vždy přeskočila. Nejenom mně tu ale dříve naskakovala při těsném přiblížení k památníku na těle husí kůže, doprovázená divnými pocity a když jste se vzdálili 10 m od něj, vše najednou zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku ... Dneska už je to ale vše minulostí - nejspíš se duchové nebohých obětí odsud už navždy odstěhovali ... ( V současnosti tu návštěvník najde velký panel s detailním popisem zdejší tragédie a navíc sem vede nová Naučná stezka)...

Na půli cesty mezi Vařákovými pasekami a Horními Lačnovskými skálami je na hřebeni velký polom a tak trocha tělocviku při podlézání a přelézání padlých stromů. Dnes jsou skály osvětleny pěkným rozptýleným světlem a tak vyniká jejich jedinečná barevnost - převládá barva žlutá a oranžová. Jsou tu také horolezci, ale to nevadí, aspoň jsou fota zajímavější ! Po chvilce pokračuju dál... Zvedá se dost nepříjemný vítr a tak svoji trasu utínám pod skalní stěnou "Zelené příšery" pod vrcholem Krajčice a tady si také vybírám letošní horskou prémii : 1 bedlu jedlou, ale tak velkou, že jí musím rozčtvrtit a asi 20 krásných suchohřibů - víc by se mi jich do "somradélka" stejně ani nevešlo ...

Pak ještě na Rajskou vyhlídku a odtud po polní cestě ke kostelu sv.Kateřiny v Lidečku. Poprvé, co jdu okolo, je kostel otevřen a tak mohu shlédnout jeho interiéry s hlavním oltářem a svatou Katkou - hezké ...

Ku svému zpátečnímu spoji přicházím tak akorát : za 2 minuty mi to jede ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Základní občerstvení se dá koupit na "Rybárně" a pak na konci cesty lze hlad a žízeň upokojit návštěvou restaurace v Lidečku - já měl ale svačinu i pití sebou ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherný podzimní den předvedl všechny odstíny pastelových barev, člověk se mohl pokochat hezkými a dalekými výhledy do kraje, interiéry lesa a skály též nádherné !

Ostatní informace

Škoda, že toto roční období - myslím tím tak trochu nostalgický a tlumenými barvami hýřící podzim - trvá jen tak krátce ...