Wasserlochklamm aneb Salza nejen na raftu

Kam a jak jedeme?

Do rakouského kraje Steirmark (Štýrsko) do vesnice Palfau a dál už po svých do kopce podél vodopádů a kaskád Wasserlochklamm. Výstup až nahoru by neměl trvat tuším víc než dvě hodiny, podle toho jak jste rychlý, jak moc se kocháte, ba naopak jak moc rychle utíkáte před mžením z vodopádů.

Za čím jedeme?

Každoročně od jara do podzimu množství vodáků na raftech a kajacích zavítá na řeku Salzu. Většina se ubytuje v kempu ve Wildalpenu nebo případně kempech v okolí a sjíždí řeku Salzu, která se elegantně vine údolím. Když člověk sedí v kajaku, double-raftu nebo na raftu a proplouvá kolem proslulého skokánku do vody pod dřevěným mostem, houpajícím se nad řekou, tak si jen pomyslí, kam asi ten most vede? Nebo že by to bylo jen turistické vyhlídkové místo? Já už to vím.

Tenhle most je totiž vstupní branou k vodopádům a kaskádám Wasserlochklamm, které opravdu stojí za to. Velkou výhodou je, že když si člověk sjede Salzu dolů, vrací se pak zpět do Wildalpenu autem právě kolem tohoto mostu. Ve vesnici Palfau je hned u mostu hospoda Wasserlochschenke u níž je i parkoviště, na kterém se dá pohodlně zaparkovat.

Soutěska Wasserlochklamm je prý jednou z nejúchvatnějších hříček přírody v Rakousku. A je to asi pravda. Voda tu totiž vymlela koryta, vyhloubila hluboké tůně a z celkem velké výšky se valí nádherné vodopády. Velmi zajímavé je i rakouské řešení lávek, které jsou vystaveny přímo na skále nad divokou voudou soutězky, tak že až člověk žasne nad tím jak to tam mohl člověk vystavět. Díky lávkám je terém lehce schůdný i pro děti a méně zdatné jedince, kteří však asi budou lehce bojovat s výstupem do kopce, kterému se však nedá asi v případě vodopádů a kaskád vyhnout. 900 m dlouhou soutěskou, která překonává výškový rozdíl 300 m dojdete k chaloupce, v které si můžete odpočinout a načerpat síly na sestup. Jsou v ní i informační tabule, které popisují vznik a mechanismus Wasserlochklammu. Jedná se totiž o mechamismus sifonu, kdy voda stékající z hor se hromadí v nitru jeskyně, a tlakem je vytlačována tak "přepadová" voda právě do těchto kaskád. Proto vlastně člověk na vrcholu vidí jen vodu prýštící z holé skály (tedy kromě krásného panorama pohledu do údolí řeky Salzy).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Dvě mouchy jednou ranou (čili ubytování a jídlo) lze ubít v hospůdce a pensionu zároveň - Wasserlochschenke, který je hned u mostu. Avšak ceny všeho budou asi na našince zbytečně drahé a tak je to asi lepší bydlet v kempu ve Wildalpenu a uvařit si na cestovním vařiči své jídlo :-)

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejkrásnější se mi zdála první část soutězky až po "horní" poslední vodopád, který byl hodně bohatý na vodu, takže mohl soutěžit i s norskými vodopády. Další stoupání nahoru k chaloupce už tak záživné nebylo a výhled úplně seshora byl fajn, ale né tak rozsáhlý jak jsem čekala :-). Chaloupka stojí za to hlavně pokud chcete vidět jak to všechno funguje a vzniká.

Ostatní informace

Na dřevěném mostě přes Salzu se platí vstupné. Tuším, že to bylo 2EUR děti a 4EUR dospělí (ale určitě ne víc než 5EUR). Mýtné se platí v budce za mostem, kde jsem koukala, že mají i nějaké propagační materiály a možná i pohledy. Avšak pokud tam půjdete večer při návratu ze Salzy (jako my), tak v budce už nikdo není a tak vstupné netřeba platit, ale musím říct, že pokud by tam někdo byl, tak ho ráda dám, protože soutězka je to pěkná a navíc muselo dát hodně práce jí zpřístupnit.

Z mostu je také krásný výhled na řeku Salzu a skákající vodáky ze skákačky na skále do ledové vody, mnohdy i s jejich kajaky.

Vřele doporučuji si na cestu vzít s sebou pláštěnku, protože voda valící se z vodopádů dosahuje v podobě jemného mžení i na dřevěné lávky, takže kdo se nevybaví alespoň bundou bude cítit nepříjemný pocit vlhka :-).

Obuv si myslím, že vám postačí klasické kecky, které ovšem nekloužou na mokrém povrchu dřevěných lávek.