Poklady ze staré knihovny v Hollarově galerii VM Šumperk

Kam a jak jedeme?

Pro mnohé z nás zůstává kvalitní tištěná kniha i nadále pokladem a uměleckým dílem, které nenahradí žádné jedničky a nuly moderních technologií. Je možné, že nás, takto „postižených staromilců“, postupně ubývá, domácí knihovny stále nejsou nafukovací a knižní čtvrtky již dávno nevyvolávají „zimomravky“ ve frontách před knihkupectvím, ale kniha prostě zůstává hlavním duševním pokrmem každého správného gurmána … 

Je tedy celkem nepřekvapivé, že jsme se v pátek 8. dubna v radostném očekávání vydali do šumperského Vlastivědného muzea, kde vernisáží začínala druhá „pokladová“ výstava, tentokrát „zasvěcená“ Pokladům ze staré knihovny. Mimochodem, ta první stále probíhá, jmenuje se Zachráněné poklady a je věnována nálezům hledačů s detektory kovů.

Za čím jedeme?

Nás ale tentokrát opravdu zajímaly jen ty knihy, kterým – dá-li se to tak říci – vévodilo 18. století. Ve sbírkovém fondu Vlastivědného muzea v Šumperku a jeho poboček (zastoupen je hlavně Zábřeh) se totiž nachází bohatá kolekce starých tisků. Stávající výstava v muzejní Hollarově galerii představí přibližně osm desítek z nich, Málokoho asi zaskočí zjištění, že většina z nich je psána v latině nebo v němčině.

Knihy jsou zde rozděleny do „okruhů“ podle zaměření (např. geografie, filozofie, lékařství, bible a náboženská tematika), ale na výstavě také můžeme vidět knihy zajímavé např. svým prvním majitelem nebo zachovalou původní vazbou. Chybět, samozřejmě, nemohou ani nejstarší rukopisy a tisky nebo rozměrem největší a nejmenší knihy. Těmto „rekordmanům“ je věnována samostatná vitrína, která - jak už to u všech těch „nej“ většinou bývá – patří k „divácky nejatraktivnějším a neobletovanějším“.

Pro nás je jistě zajímavá anglická kniha z poloviny 17. století, která obsahuje – mimo jiné – signované mědirytiny Václava Hollara nebo německé Ovidiovo Umění milovat z roku 1790 (vědět, jak si získat lásku ženy, se může hodit vždycky, že ano …). Přehlédnout nelze bohatě ilustrovanou Benátskou bibli a zaujme také menší veduta Vídně.

A ještě bonus pro zvědavce: Největší a současně nejtěžší knihou je Uvědomělý a správný hospodář z roku 1705 (38 x 25 x 12,3 cm a 6,31 kg), nejmenší knížečkou Žalmové Davida svatého z roku 1630 (5,5 x 8,1 x 3 cm), nejstarším rukopisem Kniha přípovědí z let 1576 až 1667 a nejstarším prvotiskem Trilogie o duši, která vznikla pravděpodobně již v roce 1498.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jako místní jsme návštěvu výstavy pojali jako podvečerní tematickou procházku zpestřenou troškou deště, přespolní najdou v Šumperku vše potřebné v množství dostatečném.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Příjemná, téměř komorní výstava, kterou je škoda nevidět. Pro nás „knihomoly“ téměř srdeční záležitost … a navíc jsme zde mohli být chvíli zcela sami a výstavu si užít tak nějak intimněji. A přesto, že se nejedná o žádné pestrobarevně bohatě iluminované knihy celosvětového významu (víceméně zde černobílou jen občas doplní červená), byli jsme opravdu spokojeni. A i popisky k jednotlivým exponátům byly dobře čitelné, což se nám poslední dobou mockrát nepoštěstilo.

Nelíbilo: Negativně nás překvapil nízký zájem o vernisáž této výstavy (i když např. pro mě to znamenalo spíše pozitiva). Chvílemi to dokonce vypadalo, že současní a bývalí zaměstnanci muzea hrají proti běžným návštěvníkům muzea přesilovku. Vůči Pavlíně Janíčkové, která je autorkou této povedené výstavy, nám to dokonce přišlo tak trošku nespravedlivé.

Ostatní informace

Výstava „Poklady ze staré knihovny“ zůstává v Hollarově galerii šumperského muzea (adresa Hlavní třída 22) k vidění až do 26. června 2022. Vstupné přijde na 30 Kč (což dnes není ani jedno pivo, že ano), snížené na 20 Kč a děti do 6 let to mají zcela zdarma.

A ještě možná jeden osobní pocit na závěr. Ty bílé prosklené vitríny na mě v první chvíli zapůsobily tak nějak stroze a lékařsky studeně, takže mi připomněly dávné povinné očkovací celotřídní návštěvy ambulance dětského lékaře na nedalekém středisku Hany Benešové. A když je málo lidí, tak se navíc lehce ztrácí v prostoru (ale zase dobře obchází). Na ostatní to ale takto nepůsobilo a i já mohu výstavu opravdu jen a jen doporučit.