Lázeňské město Teplice – centrum, zámek, pivovar Monopol, rozhledna Letná a rozhledna a zřícenina hradu Doubravka

Přes město vede odbočka z dálnice přes Dubí do Německa. Na severozápadě se zvedají Krušné hory, na jihovýchodě kopečky Českého středohoří.

Podle archeologických vykopávek zde žili pravěcí lovci před 10–40 tisíci lety. Ve 4. století př. n. l. zde sídlili Keltové. Podle Hájkovy kroniky zde termální prameny objevili r. 762, ale první důvěryhodná zmínka však pochází až z r. 1057.

Tudy procházela významná obchodní cesta do Saska, v její blízkosti byla založena slovanská vesnice a kolem r. 1160 klášter benediktinek. Zhruba o sto let později vzniklo opevněné gotické město. Pravděpodobně husitské války zavinili zánik kláštera. Klášter byl tak zničen, že ho museli benediktinky opustit. Majitelé panství se střídali. R. 1467 se píše o zdejším hradu, který vznikl na místě kláštera. Ve 2. pol. 16. století byl přestavěn na renesanční zámek, dále se rozvíjelo i lázeňství. Z r. 1680 se dochovaly první seznamy lázeňských hostů, jsou to nejstarší seznamy u nás.

Po třicetileté válce se do zničeného města stěhují němečtí kolonisté. V 18. století se rozvíjí průmysl. V blízkosti vznikly první hnědouhelné doly. Po požáru r. 1793 bylo do té doby dřevěné město obnoveno v klasicistním slohu.

První zastávku jsme udělali u rozhledny Letná. Byla postavena současně s restaurací r. 1877 k 30. výročí panování Františka Josefa I.. Po 2. světové válce objekt začal chátrat. V 90. letech 20. století se dostal do soukromého vlastnictví, přestavbu však nedokončili. Až poslední majitel objekt opravil a v dubnu 2014 i s restaurací otevřel. Dnes je tam školicí centrum a wellness. Bohužel v době naší návštěvy bylo vše z technických důvodů uzavřeno. Vše vypadá jak malý zámeček. Vyhlídkový ochoz je ve výšce 25 metrů a má z něho být krásný kruhový výhled na Krušné hory, České středohoří, Teplice a protilehlou rozhlednu Doubravku. My si o tom můžeme nechat jen snít.

Jen kousek v ulici U hrádku je uměle vytvořená zřícenina romantického hrádku, nazývaná též Škvárovník - byl postaven r. 1805 ze škváry, ze zpečeného odpadu z místních cihelen. Bylo to v době přestavby požárem zničeného města. V letech 1812-1813 ho navštívil dokonce básník Johann Wolfgang Goethe – místo si oblíbil z důvodu hezké vyhlídky. Mezi významné pozdější hosty patřil i hudební skladatel Richard Wagner. Až do počátku 80. let 20. století zde byla restaurace. Podnik Restaurace budovu neudržoval, raději ji vyklidil a odsoudil k zániku. I když jedna malá část se zřítila, byla r. 1987 zřícenina zařazena mezi kulturní památky. Objekt je nepřístupný, poměrně veliký, opuštěný, i když z vnitřní strany je vidět nějaká novodobá dostavba.

Sjeli jsme do města, zaparkovali v Rooseveltově ulici blízko Dolního rybníka a vydali se na prohlídku města pěšky. Minuli jsme zámek, jen jsme se zašli zeptat, kdy se konají prohlídky, abychom věděli, jak si to vše naplánovat.

Obešli jsme bohužel zavřený kostel sv. Jana Křtitele, který byl postaven v letech 1585 – 1594 na základech staršího kostela. Současná podoba je z přestavby v letech 1700 – 1703. Přístupná je vyhlídková věž. Nejdřív se však chceme zajít najíst. Uvidíme, jak nám to odpoledne vše vyjde.

Hlavní vchod do kostela je ze Zámeckého náměstí, stejně jako do pravoslavného chrámu Povýšení sv. Kříže. Ten je zavřený a v lešení. Byl postaven pro potřebu zámecké rodiny i lázeňských hostů v letech 1549 - 1586. Nás na náměstí zaujal morový sloup Nejsvětější Trojice. Byl postaven v letech 1718 – 1719 podle návrhu českého barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna jako poděkování za odvrácení morové rány r. 1713.

Dlouhou ulicí jsme prošli na Mírové náměstí se zajímavou fontánou, která je zakryta sklo-ocelovou kopulí. Přes náměstí Svobody s kašnou se sochou Immaculaty jsme prošli až k empírové radnici. Byla postavena v letech 1806 – 1807, její průčelí zdobí znak Teplic. Okolo radnice odbočuje vpravo. Zjišťujeme, že je to zde samé náměstí. Na Benešově náměstí je informační centrum, kde získáváme plánek města i další zajímavé prospekty o městě a okolí. Nyní už prakticky bez váhání procházíme do Masarykovy třídy, kde je pivovar Monopol se secesní restaurací a luxusním hotelem. Však už máme hlad. Interiér předčil očekávání. Bohužel moje fotky tomu asi moc nenasvědčují. Líp to však vyfotit nešlo. Pivo nám nabídli a donesli hned, ale jinak obsluha vázla. Ještě nám rychle přinesli jídelní lístek, tím to skončilo. Na objednání jídla jsme si museli počkat. Naštěstí při tak vynikajícím pivu to čekání až tak nepříjemné nebylo a vybrané jídlo nám pak donesli skutečně rychle. Vždyť jsme tam byli skoro sami. V týdnu se zde nechá najíst za poměrně slušné ceny - nabízí týdenní menu v ceně 100,- až 130,- Kč.

Pokračujeme Masarykovou třídou, abychom hned na rohu zahnuli do Kollárovy ulice. Průhledem zahlédneme dům se zajímavou věžičkou. Ota ve všem vidí rozhledny, už se zajímá, zda se nenechá nahoru dostat. Má smůlu. Nic zjišťovat nejdeme. Na prvním rohu jsme vpravo zahlédli věž kostela. To už jdeme prozkoumat. Musíme vyšlápnout něco schodů, ale posíleni obědem jsme to zvládli. Původně luteránský kostel svatého Bartoloměje stojí v centru lázeňské části. V novorománském slohu byl postaven v letech 1861 – 1864. Vysoká věž je o 20 let mladší. Ke svému původnímu účelu se nepoužívá, je v soukromém vlastnictví, bývala zde i restaurace s diskotékou. Dnes je v něm skutečně zajímavá stálá expozice Sedm století židovství v Teplicích a kavárna. Zde jsme se proti plánu poměrně zdrželi. Jen o kousek dál v Chelčického ulici je pietní místo s památníkem - zde v letech 1882 – 1939 stávala židovská synagoga.

Procházíme lázeňskou čtvrtí (Poštovní ulicí) okolo luxusních vil. Kdybychom odbočili touto ulicí vlevo, došli bychom k neorenesanční budově obchodní akademie, která byla postavena v letech 1894 – 1895. Její součástí je 45 metrů vysoká věž, která je příležitostně otevřena. Je z ní kruhový výhled – je vidět město a Krušné hory. Vzhledem k nedostatku času a také proto, že bychom se stejně nahoru nedostali, tak jsme odbočili rovnou vpravo.

My snad do toho zámku ani nedojdeme včas. Vpravo vidíme hezky opravenou barokní kapli Nalezení sv. Kříže (Seumeho kapli). Byla postavena r. 1728 – 1730 a byla součástí nového hřbitova, tehdy za městem. Uvnitř je nějaká výstavka. S díky odmítáme a už docela skutečně spěcháme. Procházíme okolo Císařských lázní. V současné době se zde léčí stavy po operacích pohybového ústrojí, poruchy zánětlivého a degenerativního původu a poruchy po onemocnění cukrovkou. Hezkým parkem s fontánami se už nemáme čas pokochat. V 16 hodin začíná v zámku poslední prohlídka nově otevřeného okruhu, který zahrnuje základy románské baziliky, vč. dochované krypty. Tady byly základy kláštera, které byly položeny ve 12. století. Součástí prohlídky je i východní křídlo zámku - zde se částečně dochoval románský klášter. Tam je obnovena grotta a v její upravené části sala terrena. Přišli jsme cca o dvě minuty dřív. Byli jsme jediní. Paní už se chystala, že to sbalí a půjde domů a my jsme ji takhle překvapili. Ale musím říct, že nám nedala najevo, že chce jít už domů, vůbec na nás nepospíchala a v klidu nás nechala vše prohlédnout. Bylo to víc než zajímavé.

Vchod do expozice je z rohu – z cesty od Dolního rybníka. Propustili nás hlavním vchodem do muzea, takže jsme se opět ocitli na Zámeckém náměstí. Věž u kostela sv. Jana Křtitele byla ještě otevřená, my však měli pocit, že zážitků máme víc než dost. Navíc bylo tak hrozné horko, že se nám už nikam nechtělo stoupat.

Prošli jsme okolo lázeňské budovy, kde vyvěrá Pravřídlo, nejstarší a nejsilnější teplický pramen. R. 1879 při jeho zprovoznění byly v šachtě objeveny keltské mince z doby před n.l., později i římské mince z 1. až 4. století našeho letopočtu. Pramen vytéká z boku budovy z keramického reliéfu prasečí hlavy.

Až nyní v klidu jsme si prohlédli tzv. Ptačí schody – barokní schodiště, po kterém se vchází z východní části do zámeckého areálu. Dříve spojovalo nádvoří zámku se zeleninovými a bylinnými záhony, které využívala zámecká kuchyň. Vpravo vedle stojí renesanční zahradní kratochvilný pavilon se dvěma věžičkami, tzv. Kolostujovy věžičky. Byl postaven kolem r. 1600. Až do r. 1946 v něm bydlel zámecký kaplan. Nyní je tam stylová restaurace.

Původně jsme se chtěli ještě projít Zámeckou zahradou, obejít Horní rybník a prohlédnout si secesní Labutí domek s řezbářskou výzdobou, který sloužil jako kryté přístaviště výletních loděk, a empírový Apollonův chrámek se sloupy s jónskými hlavicemi z přelomu 18. a 19. století. V tom horku jsme se už nikde toulat nechtěli.

Jen jsme ještě přejeli k východní dominantě města – na Doubravskou horu (393 m). Na tomto kopci existovalo v dávné době hradisko. Po r. 1478 se zde začal budovat hrad, jehož stavba byla ukončena r. 1483. Později byla pod hradem založena obora. Na začátku 17. století byl hrad opevněn. Dělostřeleckou obranu umožňovalo sedm okrouhlých věží, před kterými byl ještě pás hradeb. Během třicetileté války byl však dobyt. Když byly Švédové vyhnáni, asi čtyři roky zde sídlili císařští vojáci, ale pak zůstal hrad opuštěn. Během let 1644 - 1655 byl vystěhován a opevnění zbořeno, aby ho nepřítel nemohl v budoucnu využít. Zůstalo jen sklepení a kasematy, které si až r. 1791 panský hlídač upravil na obydlí.

Ruiny hradu již v 19. století lákaly turisty. R. 1855 byla ve zbytcích původního rytířského sálu zřízena malá restaurace. R. 1884 tehdejší majitel města a hradu vybudoval romantickou přístavbu v novoanglickém stylu – restauraci zvětšil, přistavěl jídelnu a další restaurační místnosti. Zbytky západní věže dostavěl do původní dvacetimetrové výše a zastřešil. Tak vznikla rozhledna. R. 1896 restaurace vyhořela. Až r. 1966 ruiny převzal Svazarm, hrad postupně rekonstruoval. Dnes je v soukromém vlastnictví. Společenská organizace Asociace víceúčelových technik sportů a činností zde má své sídlo a provozuje tady vysílání radioamatérů i řadu společenských akcí. Rozhledna je otevřena jen vyjímečně.

Zaparkovali jsme v Doubravické ulici – na parkovišti pod kopcem. Po betonové silnici, kam je vjezd zakázán, stoupáme vzhůru. Je to cca 1,5 km lesem. Láska k rozhlednám prostě vyhrála. I když víme, že se na ni nejspíš nedostaneme. Ale i od zříceniny je prý hezký výhled na město a Krušné hory. Tak to chceme prozkoumat. Rozhledna je skutečně zavřená, ale podařilo se mi zapůsobit na dva zdejší chlapy a bylo vyhráno. Jeden z nich – ten, co měl klíče, s námi vyšel na plochou střechu a ukazoval nám, kde co vidíme (Krušné hory s Bouřňákem, Komáří hůrku, Bořeň, České středohoří s Milešovkou, Kletečnou a Pařezem, Teplice, Bílinu, Ústí nad Labem, Děčínský Sněžník, Bukovou horu, ale také ještě další kamenné zbytky bývalého hradu). U hradu jsou ještě nějaké další věže, ale na těch mají antény a jsou nepřístupné. Dokonce nás nechal při zpáteční cestě nahlédnout do salonku pro nevěstu i do historického sálu. Dochoval se i nárožní arkýř se sklípkovou klenbou. Místo příspěvku do kasičky jsem mu dala 50,- Kč do ruky za ochotu – vypadalo to, že je spokojenost na obou stranách.
Zpátky jsme se vydali po 800 metrů dlouhé naučné stezce Doubravka. Cesta je kratší, ale méně pohodlná. Dočetli jsme se však o historii Doubravky i o zdejší fauně a floře.

Tím jsme zakončili pro nás naprosto vyčerpávající procházku po městě a okolí. A to jsme vlastně zdaleka neviděli vše. Jsme však spokojeni. Viděli jsme toho dost.

Město se nám líbilo, ale nejvíc nás nadchla prohlídka nově otevřeného okruhu, který zahrnuje základy románské baziliky, vč. dochované krypty, grotty a sala terreny. Paní o tom moc hezky povídala. Tam se nám moc líbilo.

Z města se nechá vyrazit do Krupky (pěšky po zelené je to cca 8 km), kde je zřícenina hradu a odkud jezdí naše nejstarší visutá a nejdelší lanovka na Komáří hůrku, kde je občerstvení a nádherné výhledy.

Doporučit mohu i návštěvu Oseka, kde je nádherný barokní klášter. Na své si tam přijdou i milovníci piva – jsou tam dva minipivovary.

Lázeňské město Teplice – centrum, zámek, pivovar Monopol, rozhledna Letná a rozhledna a zřícenina hradu Doubravka na mapě