Kurt Hallegger v šumperském muzeu

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou

Plakát k výstavě • Fotografie (31) • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (31 fotografií)

Obří rodina

Vstoupit do fotogalerie (31 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Vlastně mě do muzea navedla náhoda, sice jsem si ráno přečetl článek o výstavě betlému v šumperském muzeu, ale zrovna nám vypli proud, takže nemožnost tvořit mě vyhnala do ulic (podívat se na vánoční strom na Točáku). A když už jsem tak zevloval po bulváru, dorazil jsem až k muzeu (tedy k Pavlínině dvoru). U vchodu skutečně trůní svatá rodina v životní velikosti.

Za čím jedeme?

Daleko víc mě však zaujal plakát na výstavu v galerii Václava Hollara. Jedna místnost panského sídla je věnována Kurtu Hallegerovi. Jakožto kulturní barbar sice nevím, čím se vlastně umělec zabýval, ale jako horalovi mě bylo jméno značně povědomé. Obětoval jsem tedy 20,- Kč a jal se kochat.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

No zvládl jsem to bez občerstvení za 20 minut, na zpáteční cestě jsem v obchodním domě naproti koupil 2 rohlíky.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kurt Hallegger byl šumperským rodákem. Narozen v r. 1901 v rodině místního fotografa , studoval na zdejším gymnáziu (dnes ekonomka). Výtvarné umění studoval ve Vratislavi, dál ve Vídni a Praze. Od r. 1926 měl v Praze vlastní ateliér. Sblížil se s pražskými německými i českými umělci ve spolku Pražská secese a to už jsme blízko toho co mě zaujalo. Umělci ze zmíněného skupiny a ještě i další měli další spolek zvaný Jescher. Zatím bujará mládež s oblibou jezdila na výlety do hor, mj. si oblíbili Králický Sněžník, kde často pobývali na Liechtenštejnově chatě. Jako svůj příspěvek oblíbenému chataři Gutwinskému věnovali sošku slůněte, kterou dodnes můžeme u základu dnes již zaniklé chaty obdivovat. Autorkou předlohy byla Anna Marie (Amei) Halleggerová, takto manželka zmíněného umělce.

Sám Hallegger později pracoval jako divadelní výtvarník a scénograf, pobýval v Itálii, Řecku či Francii. Se svým rodným krajem ale stále udržoval kontakt. Zřejmě nebyl žádným nacistou, jak se můžeme dočíst nechal se odsunout dobrovolně. Ostatně díky práci divadlech v Norimberku, Mnichově ale i pro divadla rakouská, švýcarská a holandská získal značné uznání. Za své dílo obdržel dokonce Velkou cenu národů za scénografii. Zemřel v r. 1963. V Šumperku není jeho výstava poprvé, již v roce po jeho smrti byla uspořádaná výstava, kterou zaštiťovala sama Ameu Halleggerová, letošní se koná k 50. výročí umělcovi smrti.

Expozice není nijak přemrštěná, vidíme zde několik barevných pláten (vousatý stařec je zapůjčen s místní obchodní akademie), perokresby divadelních scén a kostýmů, ale i fotografie otce, zejména pohlednice z oblíbeného Králického Sněžníku.