fotografie Vitold

Vitold

Jiří Halmazňa

baťůžkář, autostopař, cykloturista, individuální turista, milovník památek, pěší turista, vodák, námořník, vysokohorský turista (VHT), železniční turista

Příspěvky sleduje: 5 turistů
Počet příspěvků: 54
Průměrná známka příspěvků: 1,00
Počet přečtení příspěvků: 22 870

Příspěvky uživatele Vitold

Počet příspěvků: 54

Domnívám se, že lidstvo ve svých dějinách nikdy nezažilo větší kolektivní šok, než byl začátek první světové války. Vždyť kdy naposledy se Evropa potkala se skutečnou válkou? Bylo to skoro padesát let, co Bismarckovo Prusko zaútočilo na Rakousko a posléze na Francii. V roce 1914 už jen námět vyprávění senilních dědečků, které stejně nikdo neposlouchal. Od těch dob se velmoci vo…
Kdybych žil před sedmi sty lety… Kdybych žil před sedmi sty lety, všechny bych kvůli ní vyzval na souboj. Krále Václava. Krále Rudolfa. Nakonec i toho padoucha Jindřicha z Lipé… Královna Eliška Rejčka. Moje celoživotní platonická láska. Když se mi před osmi lety narodila dcera, o jméně nebyly žádné pochyby. Eliška. „To je ale chytrá a hezká holčička“, slýchával jsem čast…
Ach, jak slepý jsem byl hlupák! A přitom si stačilo uvědomit jen pár souvislostí. Všechno do sebe tak pěkně zapadalo… Bystřička je velmi svérázná vodácká atrakce. Měří sice asi jen pět kilometrů, ty však…
Nervózně jsem pokukoval nahoru do stráně. Začínalo se pomalu stmívat a elektrický ohradník budil respekt. Tedy ne ani samotný ohradník, spíš jeho účel. Odněkud z luk nade mnou se ozvalo temné a (dle mého názo…
„ovečko ztracená, celá zarmoucená. Sem ke mně pospíchej, nic se neostýchej…“             Jaroslav Hutka   Propast je hluboká, přehluboká. Dýchá…
Ach jo. Kde jsou ty časy, kdy jsem jediný smírčí kříž hledal týdny a týdny. Kdy jsem v archivech smetal rukou prach ze sto let neotevřených časopisů. Kdy jsem si z nich tužkou na papír kopíroval staré pe…
Vyšli jsme do noci. Pár metrů za chatou už byla úplná tma. Rozsvítili jsme baterky a vydali se do nitra tajuplného lesa. Já a moje dcera. Les se jmenuje Ochoza a dobře ho znají běžci, turisti, běžkaři i horští cyklisté. Je protkán cestami, cestičkami, pěšinami, single treky pro kola i trasami pro běžky. Není divu. Jsme přímo v centru příměstské oblasti Nového Města s hotelem S…
  Mor roku 1713. Poslední velká morová rána. Anděl smrti bral svoji daň v celé střední Evropě. Jen v Praze, dle historicko demografických studií zemřelo tehdy na dvě stě tisíc lidí, třetina obyvate…
Noc už nastala. Poutník byl unaven. Mraky zakryly celou oblohu, podzimní vítr studil. Plášť poutníkův chatrný, před deštěm neochrání.Ve tmě bliklo světlo. A za chvíli obrys velkého stavení. Zaštěkali psi. Vrata do…
Je to podivná válka. Bez pravidel. Bez konvencí. Odkázaný sám na sebe a proti všem najednou. Bez cesty zpátky, bez možnosti remizovat. Vítězství nebo smrt. Se štítem nebo na štítě. Jednička nebo nula.Partyzánská válka. V týlu nepřítele. Specialisté, měsíce cvičení. Vycvičení v umění přežít, v umění zabít. Zabít kohokoliv, i sebe, je-li potřeba. Těžko se oficiální armáda či…
O kláštereckém kostele se toho už hodně napsalo. Tajemné rudé postavy ho proslavily. Namalované na jižní straně věže. Jsou to čerti, rytíři, mnichové? Jsou to mimozemšťané? To na hlavě, to jsou rohy? Anténky? A ta…
„a na Ochozech smrt jsi viděl stát...“ R.M.Rilke Devátý duben roku 2005. V Brně jsme nabalili dvě auta. Naskládali do nic lodě, pádla, přilby, vesty. Neopre…
Muži odložili motorové pily a usedli ke svačině. Zamířil jsem k nim. Zvědavě sledovali, jak se pracně prodírám smrkovým polomem. Tady jsem cítil šanci. Vždyť kdo bude znát okolní lesy líp než dřevorubci? Před chvilkou jsem seděl na kameni u Císařské cesty, vedoucí úbočím Hostýnského kopce. Pravda, je dopoledne, všední den, žádné Velké davy tu neproudí. Ale přesto jsem několik…
Císař František zuřil. Panovník Svaté římské říše národa německého, z Boží milosti král, v nekonečném, bezmocném vzteku vyhnal všechny služebné z komnat svého schönbrunnského zámku. Už od chvíle, kdy mu přinesli tu neblahou zprávu k němu nikdo nesměl. Bylo to něco nepředstavitelného, nemožného, co bouralo všechny tisícileté hráze. Ta lůza, ta chátra z ulice sáhla na k…
„Ty pitomče pitomý, vždyť jsi byl tehdy nejmíň o 20 kilo mladší...“, bezohledně mě peskuje Moje Opatrné Já. Čím hlouběji se do podzemní chodby nořím, tím hlasitěji a naléhavěji zní. A nakonec mě přece jen zastavil…
    Nejdříve dovolte malý historický exkurz. Jan Adam z Víckova je pro Valachy něco jako Kozina pro Chody. Jen méně známý, Valaši totiž neměli svého Jiráska. Podrobnější srovnání však pokulhává. Kozina byl chodský sedlák, svůj mezi svými. Moc se mi nechce věřit, že by Jan Adam, lehkomyslný a bohatý šlechtický synek sedával v nuzných pastouškách valaš…
„Utlučeme je čepicemi“, znělo z úst českých politiků a intelektuálů. Taktika představitelů českého národa v monarchii byla jasná. Svatodušní bouře revolučního roku 1848 rychle a v tichosti zapomenout a k Vídni se chovat s maximální devótností. Snad na nás Habsburkové pohlédnou vlídným okem a něco malého z národních práv přihodí. Zcela jinak to pojali Maďaři, další údajně…
 Chystal se poslední, nejdrtivější tatarský útok. Blýskaly křivé šavle, hrdelní křik vzteklých asijských útočníků nesliboval sebemenší soucit. Obránci už neměli víc sil k boji. Zdi se hroutí, praská brána. „Všichni do kostela“, překřikl řev bitvy velitel obránců. Jeden po druhém přibíhají, ranění, zkrvavení a vědí, že už je jen jedna šance na záchranu před smrtí, která se…
   „Jen račte dál, panáčku, račte“, zaskřehotal čert. Pod vyděšeným čundrákem se podlomila kolena. Pravda, těch šest piv v hostinci U Špičáků tomu taky nemálo přispělo. Ani ne před minutou rozkopal…
Zaparkovali jsme na určeném místě. Vystupujeme z auta. Dcerka už je po dlouhé cestě nasezená, teď nadšeně poskakuje po pěšině mezi domky a pouští do větru bubliny z bublifuku. Březnové slunce už se na ob…
„Zajíc, zajíc, tatí, tam je zajíc! A tam další!“, dcerka byla u vytržení. Nadšeně poskakovala kolem a dychtivě se rozhlížela po celém poli. „A tam peláší další. Těch tu je… A tam! Podívej! Vidíš, vidíš ho?“, tahala mě Eliška za rukáv a oči ji svítily nadšením. Přikývl jsem. Desítky králíků polních, dovádějících v Jarním slunci skutečně nešlo přehlídnout. Ale já dnes hledal něco jiného. Místo, na němž kdysi dávno zahynul čl…
„Německá vojenská hlídka stála na vrcholu skály. No, a když ten hluchoněmý nešťastník nereagoval na jejich výzvu k zastavení, zastřelili ho…“. Seděl jsem v jednom z bystřeckých statků, na stole voněla káva a v světnici jehličí a vánoční cukroví. Poslouchal jsem tento příběh s tragickým koncem a v duchu trochu nevěřícně vrtěl hlavou. Jen obtížně…
Ten hrůzný výjev nikdo neviděl.  Jen černý kouř zahalil zámecké nádvoří. Hořící muž doklopýtal ke dveřím. Ještě stačil vzít za kliku, ale otevřít už neodkázal. Až tady jej dostihli první vyděš…
„Tak vstávej, sladká lásko, vstávej, už je čas, Už dávno nemám náskok, a jen zdáli cizí hlas. Volá, že čas je se brát do zítřejší bitvy.“   Ten obraz mě fascinoval, ten obraz před s…
Vzpomínám si na tu noc, jako by to bylo včera. A přitom uplynulo již skoro deset let. Skončil další z Táborů, jehož jsem se účastnil, kamarádi se rozjeli…
Všichni ten hřeben znáte. Na kole, na běžkách. Nebo jen tak procházkou. Jeho krása je nenápadná. Žádné skalní štíty, žádné dechberoucí vodopády či propasti. Jen lesy, louky, zvlněné obzory. Ale kdo někdy koukal na…
Ano, máme dobu GPS souřadnic, detailních satelitních map, internetových aplikací. Klasicky laděný turista svírá v ruce zelenou edici map KČT v měřítku 1:50000. Ale propadnete-li někdy záchvatu nostalgie …
Přece tady někde musí být! Ovšem, malý kamenný pomníček je tak snadné přehlédnout. Už jsem přestával věřit. Není to poprvé, co se ho snažím v této divočině nalézt. Zatím pořád marně. A dneska?…
Musela to být učiněná apokalypsa. Pokud znáte slavný Dürerův obraz, zkuste vynásobit ty čtyři děsivé jezdce tak asi tisícem. Byli všude. Nebylo úniku. Tatarský vpád na Valašsko. Lavina se utrhla kdesi daleko na Balkáně. Osmanská říše ukončila válku na východě proti Persii a uvolnila si ruce směrem do Evropy. Už to několikrát zkusili a výsledky byly ohromující. Turecké vojsko obsadilo v minulých staletích…
Už jako malé děti jsme sem chodili. Školní výlety, dlouhá řada žáků, vepředu i vzadu kráčející soudružky učitelky. Ještě předtím ve školních lavicích poučení o konci války, německé brutalitě, o hrdinných partyzáne…
stránka 1 z 2

zpět na profil uživatele Vitold

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace