Zvonička v Černožicích

Původní zvonek byl zavěšen na větvi jedné z lip, jež doprovázely sochu sv. Jana Nepomuckého, která se nacházela na místě dnešní křižovatky před čp. 60. Po jejím skácení vznikla u sochy vysoká dřevěná rozsocha, kam byl původní zvonek s nápisem: „J. JAKOUBEK, J. HAVRDA, J. HYNEK, J. SEHNOUTKA, J. JAROŠ, J. JAKOUBEK, VEVERKA, V. MACHÁŇ R. 1885. S NÁKLADEM OBCE ČÁSLAVEK A ČERNOŽIC AS U KGA 1822. PŘELIT OD V. HILLE VDO“ umístěn. Ta byla velmi často opravována. Zprávy o tom najdeme ve starých obecních účtech. Tam nalezneme rovněž zprávu, že v roce 1884 bylo zjištěno, že je zvonek prasklý a začalo vyjednávání o koupi nového zvonku. K tomu nakonec nedošlo, protože při rekvizici za 1. světové války byl ve zvoničce umístěn původní zvonek z roku 1822. Z toho můžeme dovodit, že byl nakonec opraven, nejspíše z finančních důvodů.

Obdobně dopadly plány, jež počítaly s vybudováním kapličky, do níž by byl zvonek zavěšen. Poprvé byl podán návrh na její postavení ve schůzi obecního zastupitelstva roku 1884, a to v místě sochy sv. Jana. Pořízena měla být z dobrovolných příspěvků a plán na ni byl vyhotoven majitelem místního cukrovaru Boh. Čerych. 27. srpna 1885 bylo usneseno pořídit rozpočet na ni, ale nakonec nedošlo ani k dalším přípravným pracem. Nejspíše se obec zalekla výše onoho rozpočtu. V roce 1911 zase chtěl postavit kapličku s rodinnou hrobkou majitel přádelny a tkalcovny Jan Sehnoutka. Když byl tento nápad obcí zamítnut kvůli hygienickým důvodům, vyrostl na tomto místě ještě téhož roku rodinný dům čp. 60.

Po vykácení lip v roce 1910 byl kolem sochy pořízen obecním nákladem železný plůtek a uvnitř něj okrasná zahrádka. Zvonice pak byla zřízena ve formě plechem pobité malé věžičky na obecním domku (pastoušce, obnovené po požáru roku 1856), jež na svém vrcholu nesla žlutého plechového českého lva, který se otáčel jako větrný kohout. V roce 1918 však byl původní zvonek o průměru 43 cm, výšce 35 cm a hmotnosti 47 kg zrekvírován. Na jeho místo byl zavěšen ocelový zvon, který hned při jeho prvním zvonění jako umíráčkem rozzlobil všechny místní obyvatele, protože jeho zvuk byl jejich sluchu příliš ostrý a zvláště nepříjemný. K jeho sundání ze zvoničky došlo 3. listopadu 1923 a o 5 dnů později byl nahrazen novým zvonkem, který byl okamžitě použit jako umíráček právě zemřelé žákyni Věře Holatové, dceři továrního dělníka.

Po zbourání obecního domu (pastoušky) roku 1929, z něhož byl stavební materiál použit k vybudování nové sokolovny, bylo pro umístění zvonku vybráno velmi nevhodné místo. Byl totiž zavěšen na kovovou konstrukci na západní straně rohového schodiště nového obecního domu č. 39. Při východním větru tak nebylo jeho zvonění slyšet ani na blízkém dvoře přádelny. V roce 1937 byl na střeše bývalé Sehnoutkovy útulny umístěn zvonek jako součást její kaple, kterým bylo obnoveno vyzvánění klekání o 5.00 hod., s nímž se přestalo po 1. světové válce. K jeho posvěcení došlo 14. února 1937 františkánským knězem P. Klementem Minaříkem. Zvonek „Ave Maria“ o hmotnosti 62 kg byl pořízen správou Sehnoutkova zvonu za přispění místních katolíků. Náklad na něj činil 3 084 Kč a ulit byl Rudolfem Pernerem ze Suchého Vrbna u Českých Budějovic. Nad nápisem měl obraz Matky Boží, na protější straně latinský text: „nápis „VIVOS VOCO, MORTUOS PLANGO“ (Živé volám, mrtvé oplakávám). Zajímavé je, že tento text je na většině českých zvonů ve verzi: „VIVOS VOCO, MORTUOS PLANGO, FULGURA FRANGO“ (Živé volám, mrtvé oplakávám, blesky rozháním), ale v Černožicích byla třetí část velmi frekventovaného nápisu vynechána. Další zajímavostí bylo, že tento zvonek byl naladěn na tón „a“ s obecním zvonkem „d“ do harmonie. Později se s vyzváněním klekání přestalo, protože vadilo obyvatelům protějších dělnických domů, a tak byl zvonek užíván při úmrtí chovanců ústavu a některým příslušníkům římskokatolické církve.

Bohužel 10. dubna 1942 zrekvírovali němečtí okupanté obecní zvonek i zvonek na bývalé útulně. Po osvobození bylo zjištěno, že oba skončily ve skladišti v Hamburku, odkud nebyla naděje, že by se někdy vrátily zpět, a tak předseda MNV Křeček oslovil v únoru 1947 královéhradeckou firmu Bělohoubek, zda by nemohla obci dodat nový zvonek. Ta dodala nový zvonek z kvalitní zvonoviny o průměru 56 cm, výšce 55 cm a hmotnosti 52,5 kg za 7 500 Kčs, jež byly uhrazeny dobrovolnou sbírkou po obci, která vynesla 8 250 Kčs. Na rozdíl od svých předchůdců nebyl opatřen ozdobami, ale pouze letopočtem svého vzniku - „1947“. Zbylé peníze byly použity na zakoupení železné konstrukce zvoničky. V královéhradecké mostárně Škodových závodů n. p. byly opatřeny 2 dílce o výšce 3,80 m, z nichž Němci za války stavěli anténní stožáry o výšce až 60 m. Vršek zvoničky zdarma zhotovil Josef Hušek z Čáslavek, materiál pořídila sama obec. Zvonička byla vztyčena 6. září 1947, ale kvůli pozdní hodině do ní nebyl zavěšen zvonek. Ten byl provizorně posazen na střeše obecního domu, aby se druhého dne mohlo zvonit při pohřbu Boh. Berana z čp. 20. 27. října téhož roku se zvonilo poprvé umíráčkem Janu Daškovi z čp. 63. Funkce zvonku byla omezena na úmrtí a pohřby, polední zvonění, ranní a večerní klekání bylo zrušeno. A v této podobě můžeme vidět zvoničku rovněž dnes.