Železniční stanice v Dobřenicích

25. června 1870 byla Rakouské severozápadní dráze (ÖNWB - Österreichische Nord West Bahn) udělena s platností na 90 let stavební a provozní koncese ke stavbě železniční trati Velký Osek - Hradec Králové. Tato trasa byla původně projektována z Hradce Králové přes Nechanice k Chlumci nad Cidlinou. Protože Nechanice považovaly toto řešení přímo za samozřejmost a nesnažily se nějak více prosazovat, podařilo se vlastníkovi dobřenického velkostatku Karlu Weinrichovi (zakoupil ho v roce 1862 od Josefa a Julie Krausových z Pardubic, a to za 400 000 zlatých), jenž byl zároveň členem poslanecké sněmovny za skupinu velkostatkářů, aby byl původní plán změněn a trasa chystané železniční trati byla přeložena pod Dobřenice. Tato varianta byla výhodná i pro železniční erár, neboť zdejší krajina nebyla tak členitá jak kolem Nechanic, a tak i náklady nebyly tak vysoké jako u předchozího plánu. Důležitou roli mělo i tehdejší protičeské myšlení centrálních úřadů habsburské monarchie, takže velkostatkáři Weinrichovi nedalo ani moc práce, aby je přesvědčil a dostal plně na svou stranu. O tomto vývoji se zmiňuje ve své knize „Z mých pamětí“ rovněž Josef Štolba, který píše o Nechanicích a jejich vztahu k Severozápadní dráze toto:

„Zůstaly s nevelkými jen změnami dodnes státi tam, kde stály před tolika a tolika roky, poněvadž promeškaly vhodný okamžik, kdy mohly ocitnouti se – na dráze. Bylo prý jen třeba, vyšlapati ve Vídni potřebné k tomu cestičky. Ale tehdejší zástupcové města postavili si hlavu. Že ústaváckých ministrů o nic prositi se nebudou. A neprosili. Za to však Dobřenický velkostatkář, využiv náležitě situace, pomocí velikého spojení svého s německými politickými kruhy docílil toho, že spojení Severozápadní dráhy z Prahy na Hradec Králové přes Nechanice, na které byla plná naděje, o které se však nikdo na světě nepřimlouval, odloženo definitivně, a že dráha vedena přes Dobřenice.

Kde mohly Nechanice dnes býti, kdyby ležely na hlavní trati Severo-západní dráhy!“

Počátky této nové trati jsou popsány v článku „Národních listů“ z 29. ledna 1872: „Ministerstvo obchodu nařídilo výnosem ze dne 15. prosince m. r. technickou a vojenskou přehlídku trati chlumecko-kyšperské Dle předložených plánů obnáší délka této spojovací trati 11.71 míle. Dráha ta vybíhati bude z chlumeckého nádraží dráhy severozápadní k Písku, Karanicím, Syrovátce, Praskačce, Plačicím, Kuklenám až k nádraží pardubicko-liberecké dráhy v Hradci, na jižní jeho straně. Na severní straně tohoto nádraží, kteréž oběma drahám bude společné, odchýlí se severozápadní dráha v Hradci, severné od města přejde přes Labe a půjde údolím divoké Orlice až k Sopotnici, kde opět přes řeku přejde. Odtud zatočí se u Dlouhoňovic (Žamberk) do údolí tiché Orlice a spojí se v Kyšperku s dráhou, která jde z Ústí nad Orlicí do Kladska. Nejvyšší stoupání dráhy je v údolí jako 1 : 125. V horní krajině však jako 1 : 90. Nádraží budou v Syrovátce, v Hradci, Třebechovicích, Kostelci n. O., v Potštýně, v Žamberku a Kyšperku. Táž dráha obdržela povolení, aby z kterékoli své stanice stavěla spojovací dráhu na Prešpurk. („Hrad.“)“

K zaměřování trati došlo ještě v roce 1872, kdy Severozápadní dráha vyzvala všechny občany, aby nevytahovali kolíky zaražené při vyměřování trasy plánované železnice. Se stavbou Severozápadní dráhy se začalo na pozemcích syrováteckého katastru v roce 1873 (oficiálně 10. dubna 1873), přičemž nádraží bylo vybudováno z části (hlavní budova) na katastru obce Syrovátky a z části na katastru Dobřenic. Provoz na dráze měl být zahájen 5. října téhož roku, ale „Zprávy Spolku architektův a inženýrů v Království českém“ z roku 1876 hovoří o 4. říjnu 1873. Rozvoji zdejšího nádraží, jež několikrát změnilo svoje pojmenování (1873- 1875 Syrowatka, 1875-1919 Dobřenitz-Syrowatka, 1919-1937 Dobřenice-Syrovátka, 1937-1939 Dobřenice, 1939-1945 Dobschenitz/Dobřenice a od roku 1945 Dobřenice), pomohla rovněž existence syrováteckého cukrovaru.

Před rokem 1897 se objevil návrh, aby byla postavena železniční trať ze Syrovátky do Nechanic a Sadové. Problémem se však staly finance, protože většina obecních zastupitelstev vyjádřila s tímto krokem souhlas, ale finanční podporu na tuto stavbu však odmítly, takže nakonec se nestavělo a Nechanice navždy „ostrouhaly“, protože stejně skončil rovněž poslední pokus o spojení Severozápadní dráhy s C. k. privátní drahou komercionální z roku 1905.

V roce 1903 bylo jednáno o tom, aby vjezd do nádraží byl přeložen na východní stranu. O 4 roky později byla postavena od Dobřenic k nádraží okresní silnice v délce 891 m. Tato stavba vyšla celkem na 6 000 K. 11. listopadu 1911 zahynul na nádraží dělník ze Lhoty pod Libčany Václav Kříž. Chtěl totiž před přijíždějícím osobním vlakem rychle odpřáhnout voly připřažené k cukrem naloženým vagonům a přehodit výhybku, avšak smekl se a byl rozjetými vagony přejet. K dalším úpravám nádražní budovy došlo za 1. republiky, kdy sem byla zavedena elektřina a vodovod. Roku 1925 byla u dobřenického nádraží navíc zřízena filiálka Skladiště rolnického družstva v Hradci Králové. Tehdy totiž tento spolek zakoupil malé skladiště Františka Synka z Káranic, snad i z toho důvodu, že stálo těsně vedle toho nádražního. Brzy však nevyhovovalo, a tak byla v letech 1927-1928 vystavěna nová budova na pozemcích železničního eráru, která byla určena pro 70 vagonů obilí a 30 vagonů dalšího zboží. V roce 1929 zhlédla tato místa okresní komise, neboť se jednalo o výstavbu nové silnice u nádraží.

Roku 1943 byly na nádraží zahájeny povinné prohlídky zavazadel. Roku 1952 byla zakázána jízda těžkým nákladním vozidlům kolem nádraží, neboť jimi byla značně poškozována. Trhliny se objevily rovněž na nádražní budově. Roku 1965 došlo k elektrifikaci železniční trati a přístavbě nádražní budovy, jež slouží svému účelu dodnes. Obecní kronika o tom hovoří toto: „Elektrifikace železnice Hradec Králové – Velký Osek byla provedena během letošního roku ve zkráceném termínu, dle propočtu o celý rok dříve. Pro potřebu zelektrifikování trati bylo postaveno vedení o vysokém napětí z opatovické elektrárny do měnírny v Káranicích. V polovině roku započato též s přístavbou nádražní budovy v Dobřenicích. Ke konci roku byly provedeny zkoušky na zelektrifikované trati, aby počátkem příštího roku mohl být zahájen provoz nákladní i osobní dopravy.“ Nákladní doprava na zelektrifikované trati byla zahájena 8. ledna 1966, ale některé práce na nádražní budově byly dodělávány ještě koncem téhož roku, protože celá přestavba nádražní budovy měla zpoždění díky královéhradeckým Pozemním stavbám, jež nestačily rychle projednat a uvést do praxe změny, které jim zaslal Stavoprojekt Hradec Králové.

Od té doby se mnoho se stanicí nedělo, pokud nepočítáme dlouhodobou kritiku stavu zdejší úschovny jízdních kol, která musela roku 1987 projít i tiskem, aby došlo k nápravě a byly objednány nové stojany, a tak nemohlo dojít k snadnému odcizení odložených kol. Poté proběhlo pouze několik drobných rekonstrukčních prací a teprve v roce 2010 byla provedena prozatím poslední oprava nádražní budovy a ta získala v jejím rámci též novou fasádu. K 30. listopadu 2019 zde byl ukončen prodej jízdenek zaměstnanci SŽDC, z níž se k 1. lednu následujícího roku stala Správa železnic. Ta plánuje v letech 2025-2028 provést rekonstrukci trati z Velkého Oseka do Hradce Králové. Kromě výstavby druhé koleje by mělo dojít ke kompletní rekonstrukci stanice. Na závěr ještě dodejme, že dobřenické nádraží se dostalo i do literatury, neboť ho ve svém románu „Kandidát šílenství“ zmínil Oldřich Seykora Kostelecký.