Fara v Dobřenicích

Původně se na tomto místě nacházel dřevěný kostelík, jenž měl být vysvěcen v roce 1336 biskupem Danielem, a směrem ke škole navíc zvonice ze stejného materiálu. Obě budovy obklopoval velký hřbitov, což dokazuje řada kosterních nálezů, ať již při sázení vinné révy nedaleko fary nebo při stavbě vrat u téhož objektu, přičemž nevíme ty nejstarší osudy zdejší původní fary, která zanikla za husitských válek, poté tu nějaký čas působili utrakvisté a k obnovení římskokatolické fary došlo až roku 1664 a zdejším prvofarářem se stal premonstrát P. Vilém Petr Cassino.

Starý kostel byl zbořen v roce 1739 a nový byl vystavěn nákladem Elišky Strakové z Nedabylic, vdovy po Karlu Ferdinandu Dobřenském, na bývalé farské zahradě. Stará fara, jež byla roku 1671 uváděna jako pustá, stávala v místech, kde byla později vybudována lednice a není známo, zda zde stávala vždy, tj. v dobách prvního historicky doloženého faráře Hrocha, syna Spytihněva z Kosic, který sem byl ustanoven 3. března 1363 po smrti faráře Jana.

Nová fara byla vybudována v téže době jako kostel, protože na její výstavbu byly použity trámy z původního kostela sv. Klimenta. V jediném se prameny liší, a to v tom, kdy byla farní budova postavena. Většina pramenů hovoří o roku 1740, ale některé zdroje, včetně obecní kroniky, udávají to, že je ještě o rok mladší. Naopak Václav Horyna udával, že pochází až z roku 1741 a v některých jeho knihách se objevil dokonce rok 1771, ale to šlo o chybu tisku. V roce 1775 vtrhli na faru vzbouření sedláci, ale žádné velké škody nezpůsobili. Svým hněvem se vyřádili zejména na zámku a v kostele. O rok později nesla fara čp. 27, teprve později obdržela současné čp. 31 (pod tímto čp. byla poprvé uvedena roku 1817).

Farní budovy se dotkly také události prusko-rakouské války. 22.-23. června 1866 byli ve faře ubytováni 3 saští důstojníci a jejich sluhové. Když došla do Dobřenic zpráva o chystané bitvě, přenesl farář farní matriky a kostelní archiv do kostelní hrobky. Stříbrnou monstranci a kalich s několika svými věcmi z téhož materiálu zakopal ve faře pod dláždění na chodbě, protože počítal, že po bitvě dojde k rekvizicím a první na ráně byly vždy fara a kostel. Svoje šaty, peřiny a knihy a rovněž učitele Antonína Golla s trochou potravin zazdil v novém farním sklepě. Do starého sklepa dal naopak nábytek a nechal jej otevřený. K rekvizici pruskými vojáky skutečně došlo, protože 4. července 1866 si odsud odvezl husarský důstojník s jedním vojínem 100 lahví vína a všechno pivo ze sklepa.

Dnes se jedná o z části roubenou přízemní a částečně podsklepenou budovu se štukovou omítkou a s mansardovou střechou, jež je označována za jednu z nejstarších roubených budov na Královéhradecku a navíc je jako roubená stavba mezi farami ojedinělá, protože naprostá většina z nich byla zbourána a přestavěna do zděné podoby. Z tohoto důvodu je dobřenická fara od 20. ledna 1964 památkově chráněna (viz https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/fara-136476).

Tato budova obdélného půdorysu je chodbou členěna na 2 trakty. Pod ní a východní částí objektu se nalézá sklep s valenou cihlovou klenbou. V přízemí se nachází celkem 6 místností a na půdě navíc mansarda, do níž vede dřevěné strmé schodiště. Po obou stranách mansardy je půda, jež je osvětlena arkýřovými okny. V místnostech jsou zčásti trámové, zčásti rákosové stropy. Kuchyň v zadní části budovy je klenutá a zděná. Průčelí objektu tvoří 4 pravoúhlá šestitabulková okna, mezi nimiž se nachází pravoúhlý vchod na 2 kamenných stupních, ve střeše mansarda a 2 arkýřová okna. Východní, severní a jižní průčelí mají po 2 přízemních oknech. Na obou bocích střechy je po 1 arkýřovém oknu.