Zaniklý panský pivovar v Lázních Bělohradě

V dávných dobách bylo téměř samozřejmostí, že každý vlastník měl svůj pivovar, který patřil do mozaiky dalších potřebných potravinářských zařízení, např. mlýnů či cukrovarů. Soudí se, že bělohradský pivovar existoval již ve 14. nebo 15. století, ale první zmínku o něm nacházíme až v roce 1623, a to v souvislosti s tím, že vlastník místního panství Petr Škopek z Bílých Otradovic na Bělohradě a Třemešné byl za svoji činnost za českého stavovského povstání odsouzen k manství, o čemž nám Tomáš Václav Bílek přináší základní informace ve své knize "Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618":

"Petr Škopek z Bílých Otradovic na Bělohradě a Třemešné, odsouzen při kommissi konfiskační dne 13. června l. 1623 k manství, ohlásil se k přijetí léna na statek od předků svých zděděný, Bělohrad (kr. Jičín, okr. Nová Paka), totiž tvrz Bělohrad s kostelem filialním, pivovárem, vinopalnou a chmelnicí; vsi Nová ves při Bělohradě, Brtví (Brtev), Javoří (Javořice) dolní a horní, Bukovina (Bělohradská), Kal (Kaly), Třemešno (Třemešná červená), Vřestník (Vřesník), Tětín (zašlá) a Dobeš, s 94 poddanými a pěti dvory poplužními (zejména Ratajnský, Dolejší, Tětínský, Miletínek a Tlukovský), s lesy, rybníky, potoky a jiným příslušenstvím. Kterýžto statek l. 1624 za 81.515 kop míš. odhadnutý, Škopek Albrechtovi z Waldšteina za 62.000 kop míš. postoupil tak, že mu až do zaplacení summy trhové k užívání zanechán býti měl. Avšak než smlouva ta od císaře potvrzena byla, zemřel Škopek l. 1626 bez dědicův. Pročež statek jeho k ruce krále ujat a vedle král. resoluce z dne 12. prosince 1626 za 60.322 kopy míš. ponechán jest Albrechtovi z Waldšteina, tak že ze summy trhové 50.000 kop míš. odvésti měl Linhartovi Helfridovi hraběti z Meggau (Mekau), cís. nejvyššímu hofmistru na porážku jeho pretense, již tento za císařem měl. Waldštein pak l. 1628 týž statek pod manství Fridlandské uvedl, pak některé lesy od téhož statku k panství Hořickému připojiv, ostatní statek na tři díly oddělil, z nichž dva v léno za 34.907 zl. prodal a třetí díl v summě 44.288 zl. za léno dědičné daroval. (Viz Waldštein fridlandská léna.) (C. 215, C. ⅒. S. 17. - Lib. conf. 2, f. 275. - D. dvorské 7, f. 29; 68, f. 34 & 53, f. 83. - D. Z. 142, P. 18 & 294, E. 29.) - Mnozí z věřitelův domáhali se marně ještě l. 1668 pohledaností svých na dotčeném statku pojištěných. (C. 215, S. 17.)"

Není tedy pravdou informace Zbyňka Likovského v jeho knize "České pivovary 1869-1900", že byl "založen před rokem 1749". V rukou majitelů panství zůstal po celá léta své existence a ti se o něj starali jednou dobře, podruhé vůbec, takže bychom nalezli léta rozkvětu a pak naopak léta potíží, svízelů i zmatků. Záleželo rovněž na sládkovi, jakým velkým odborníkem byl. Mnohá jména těch, kteří se zde vystřídali, nám zůstanou dodnes neznámá. Za hrabat Aichelburgů zde působil jakýsi Skrbek, jenž byl nejprve nájemcem a následně deputátním sládkem. Od zmíněného rodu zakoupil panství Maximilian Moses Dormitzer, jenž za prusko-rakouské války vyrabovaný pivovar pronajímal sládkovi Janu Birnbaumovi, bývalému podstaršímu pivovaru "U modré hvězdy" v Praze, který tu působil ještě před rokem 1872, kdy se bělohradské panství dostalo do rukou nového vlastníka.

Za Asseburgů byl posledním panským sládkem Václav Farkač, po němž si najal pivovar František Crha (podle některých pramenů s jakýmsi Maenarem, a to na 6 let). Kromě nich známe ještě sládka Adolfa Laufkeho (kolem let 1879-1880), zmíněného v knize "Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen zugleich Adressenbuch sämmtlicher bei demselben angestellten Beamten, des Forstpersonals u. s. w." od J. F. Procházky z téhož roku. Postupně se výroba piva zmenšovala, protože na trhu se objevovaly další a další pivovary, ať již další panské, městské či ryze soukromé, navíc mnohdy kvalitněji vybavené a fungující skutečně jako ryze průmyslový podnik, a tak zatímco v roce 1873 byl výstav piva v objemu 1 224 hl, tak roku 1880 činil pouze 240 hl, přičemž se vařilo 1-2x týdně (várka činila kolem 30-35 sudů) a led byl brán vždy z rybníka Pardoubku. Sami majitelé velkostatku se přestali postupně o osud pivovaru zajímat, protože cítili větší příjmy a věhlas z nedlouho předtím založené lázeňské tradice. Všeobecně se uvádí, že se v něm přestalo vařit pivo v roce 1880, kdy ho po celém okolí nahradila piva z Plzně, Nové Paky a Hradce Králové, ale s tím je v rozporu 15. dubnem 1880 datovaný zápis o zadání nájmu pivovaru na 24 hl se vším příslušenstvím a se 46 měrami zemědělské půdy na dalších 6 let a rovněž inzerát, který vyšel v "Listech pojizerských" 30. června 1889:

"Pronájem pivovaru v Bělohradě, stanice rak. severozápadní dráhy v Čechách.

Panský pivovar v Bělohradě (na 24 hektolitrů var.) s anglickou sladovnou, sklepy, lednicí atd. jest od 1. srpna 1889 počínaje na dobu 6 neb 9 let k pronajmutí.

Ten samý hodí se též výborně ku skladu piva.

Nabídky s vadiem 10 procent nabízeného ročního nájemného (spořitelní knížku neb neslosovací státní papíry) zaslány buďte do 15. července 1889 na ředitelství hraběcího Asseburgského panství v Bělohradě, které výslovné vyjádření obdržeti musí, že oferent podmínky nájmu zná a s nimi srozuměn jest.

Ředitelství vyhražuje si právo, nájemce bez ohledu na výšku nabízeného nájmu zvoliti.

Podmínky nájmu jsou v denních hodinách u pokladny panských siroslatinných lázní v Bělohradě k nahlédnutí.

Ředitelství hraběcího Asseburgského panství v Bělohradě."

Ke skutečnému zrušení pivovaru tedy došlo nejspíše až v roce 1893, ale zařízení zde bylo umístěno ještě přinejmenším 2 roky po zrušení závodu. Následně byl využíván ke skladovacím účelům, a to dlouhou dobu pivovarem hraběte Trautmannsdorfa v Dřevěnici. Skladníkem kumburského piva zde býval Moor. Po dvoře starého pivovaru vedla dříve silnice do Hořic, což je vidět ještě v indikační skice stabilního katastru z roku 1842 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD030018420). Z pivovaru tak zbyly sýpky, hvozd a varna, jež byly částečně přestavěny a využívány buď jako skladiště, nebo i k bytovým účelům. Zbořen byl v roce 1961, čímž zanikl poslední "svědek" bělohradské pivovarské tradice. Důkazem budiž např. letecký měřický snímek z roku 1960, kde je ještě zaznamenán a díky věži s pivovarským komínem snadno identifikovatelný (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1960.JICI28.07200) a letecký měřicí snímek z roku 1967, kde po něm není již stopy (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.JICI27.12012).