Zámek v Lázních Bělohradě

Lázně Bělohrad se původně jmenovaly jako Nová Ves, a to až do 16. století. Roku 1360 byli jejími vlastníky Vlaštěk, Franěk a Tomáš řečený „Halíř“ z Nové Vsi. Později v rámci dělení této osady vznikla Horní, Střední a Dolní Nová Ves. Tvrze byly v severní části Horní Nové Vsi v lokalitě „Dražná“ a v jižní části Dolní Nové Vsi v místě, jež neslo pojmenování „Ratenská“. Z nich do dnešní doby nezbyla žádná stopa, stejně tak písemné záznamy ohledně jich jsou sporadické.

Předchůdcem dnešního zámku se stala jiná tvrz, jež vznikla ve Střední Nové Vsi v lokalitě „Koštofranku“, jejíž název vznikl zkomolením latinského výrazu „castellum francum“. Její existence je doložena v 15. století a náležela tehdy k hradu Pecce, jehož majitel Jan Škopek z Bílých Otradovic vystavěl kolem roku 1550 v Nové Vsi novou kamennou tvrz, nejspíše přímo na místě dřevěné tvrze na „Koštofranku“. Pro její bílé stěny byla nazývána „Bílým hradem“ čili „Bělohradem“ a tento výraz později posloužil rovněž jako pojmenování pro obec, který je dodnes používán. Stavbu podle některých autorů dokončil až jeho strýc Václav z Hoříněvsi, který sám sebe nazýval pánem na Bělohradě.

Roku 1625 zemřel poslední Petr Škopek z Otradovic, jenž byl neprávem pronásledovaný pro účast ve stavovském povstání v roce 1620. Bělohrad byl následně proměněn v manství. Po jeho smrti spadl zámek na korunu, která ho prodala Albrechtu z Valdštejna. Ten bělohradské manství rozdělil na díly a prodal je v podmanství. Roku 1684 se stal majitelem vsi Berthold Vilém hrabě z Valdštejna, který se zasloužil o povýšení Bělohradu na městečko, k čemuž došlo v roce 1722. Ten také přestavěl od základu tvrz v současný zámek, jehož stavbu dokončil v roce 1724 jeho zeť Jan Arnošt Antonín hrabě ze Schaffgotschů, i když sama zámecká kaple byla vysvěcena již koncem roku 1721. Přestavbu měl navrhnout a dozírat na ni stavitel Jan Blažej Santini. V roce 1831 byla v parku postavena sedlovou střechou krytá empírová oranžérie o půdorysu 26 x 11 m.

Roku 1945 byl tomuto rodu zámek zabaven podle dekretů prezidenta Edvarda Beneše. V září 1949 přešel zámek i s přilehlým parkem do správy obce. Většina inventáře byla převezena na státní zámek Sychrov. V roce 1959 byl u příležitosti 100. výročí narození spisovatele K. V. Raise vybudován v zámeckém parku z bývalé oranžérie Památník Karla Václava Raise. Přímo v zámku byla zřízena zemědělská mistrovská škola (dříve rolnická a lesnická) a až do roku 2009 sloužil zámek jako internát odborného učiliště, přičemž již 6. února 1964 se stal národní kulturní památkou. V roce 1992 získalo zámek město a následně probíhal restituční spor mezi původními majiteli, který byl ale ústavním soudem ukončen roku 2004, s tím, že tento restituční nárok není oprávněný a vlastnictví města bylo potvrzeno. V roce 2008 město podepsalo se společností Sherydan CZ smlouvu o vzniku společného podniku na výstavbu seniorského bydlení, byl však zpochybněn převod zámku na město z roku 1992. Následná jednání s ministerstvem kultury a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových o rok později definitivně potvrdila vlastnictví zámku městem Lázně Bělohrad. V roce 2010 budovu zámku opustil internát Středního odborného učiliště Lázně Bělohrad. Od té doby byl zámecký areál prázdný. Se záchranou zámku měla roku 2011 pomoci též společnost Askelpion. V roce 2015 byla zpracována studie o současném stavu a využitelnosti zámku, z níž vyplynulo, že rekonstrukce a budoucí provozní náklady by na poměrně dlouhou dobu zatížily městský rozpočet, takže bylo doporučeno budovu prodat. Následně došlo k uzavření smlouvy s firmou VIP Castle o zprostředkování prodeje objektu. Roku 2016 se majitelem zámku stala firma Elisabeth Arms, jež ho koupila za 12 milionů korun a plánuje v něm po jeho etapovitě rozdělené rekonstrukci a přestavbě zřídit ubytovací zařízení pro seniory s kavárnou a restauraci.

Jde o obdélný dvůr o 5 a 4 okenních osách je obestaven ze všech 4 stran dvoupatrovými budovami v pozdně renesančním slohu o 9 a 11 oknech na rovnoběžných stranách, přičemž z obou bočních stran se nacházely hospodářské budovy a příbytky služebnictva. Z nádvoří do vlastního zámku vedou 2 podjezdy, mezi nimiž se nachází zámecká kaple, původně zasvěcená Janu Evangelistovi. Zakončena je hranolovou věží se stanovou střechou, nesoucí velký znak bývalých majitelů – hrabat Schaffgottschů. Mohutná, 2,20 m vysoká orlice ve výklenku u vchodu ve středu západního průčelí je znak sv. Jana Evangelisty a nad vchodem jsou slova z jeho evangelia: „Verbum caro factum“ (Slovo tělem učiněno). V 1. patře nad okny se nacházejí rovné štíty, ve 2. patře mají okna pouze profilovaná ostění. Za zámkem se rozkládá park s bývalou empírovou zimní oranžerií, která byla v roce 1959 přebudována na Památník K. V. Raise. V jednom z jeho křídel je umístěna expozice připomínající tohoto zdejšího rodáka, druhé slouží jako galerie a výstavní prostory. Nedaleko od památníku je umístěna sbírka vrchnostenských hraničních mezníků z 18. století a skulptura vzpřímeného lva, symbolu z městského znaku. Na závěr ještě dodejme to, že na zámek vzpomíná rovněž spisovatel Karel Václav Rais ve svém díle „Ze vzpomínek I.“, v němž popisuje také jeho majitele a další osazenstvo.