Lázeňský hotel v Lázních Bělohradě

Podle názvu by návštěvník usuzoval, že tento objekt vznikl na popud zakladatelů a vlastníků zdejších lázní, ale to se nezakládá na pravdě, neboť u jeho počátků stála v roce 1873 založená Občanská záložna v Lázních Bělohradě, která měla v době stavby 682 členů s 2 156 podíly.

Ta ho nechala postavit v letech 1893-1894 podle projektu architekta Jana Vejrycha z Prahy, přičemž veškeré malby a fresky byly zhotoveny novobydžovským malířem Ludvíkem Nejedlým. K jeho slavnostnímu otevření došlo v červnu 1894, ale nabídky k jeho pronájmu byly prezentovány v různých časopisech a novinách již od konce roku 1893. Jako příklad můžeme dát inzerát z "Hlasů Pojizerských", které vyšly 30. ledna 1894:

"Lázeňský hȏtel pronajme ve svém domě "Občanská záložna" v Bělohradě od 1. června 1894. Místnosti hotelu jsou tyto: 2 lednice, 2 sklepy, prádelna, kuchyně, 2 místnosti restaurační, divadelní a spolkový sál se stálým jevištěm, 15 pokojů pro hosty, 2 zahrady, v nichž se bezplatně koncerty 2 3krát týdně lázeňskou komissí pořádané odbývati budou.

V domě tom nalézá se kancelář záložny a obecní úřad. Místnosti lze kdykoliv prohlédnouti. Nabídky přijímají se do 31. ledna 1894 v kanceláři "Občanské záložny" kdež i návrh pronájmu k volnému nahlédnutí vyložen jest.

Z výboru "Občanské záložny" v Bělohradě

dne 19. prosince 1893.

P. JAN SEHNAL, předseda."

Samo slavnostní otevření bylo velmi výraznou akcí, jež se nedala v žádném případě přehlédnout či pominout. 9. června 1894 bylo v předvečer slavnosti uspořádáno v divadelním sále slavnostní představení. Po ouvertuře "Karel Havlíček" od Jindřicha Hartla a proslovu Karla Václava Raise bylo sehráno drama "Smiřičtí" od Ladislava Stroupežnického, přičemž v meziaktích hrála lázeňská hudba. Následujícího dne v 9.30 hod. se seřadily místní spolky na náměstí, odkud se vydaly ve slavnostním průvodu do kostela Všech svatých. Po bohoslužnách se vydaly zpět před budovu hotelu, jíž slavnostně otevřel předseda Občanské záložny v Bělohradě P. Jan Sehnal. Ve 13.00 hod. se pak uskutečnil v divadelním sále banket a v 16.00 hod. koncert posílené lázeňské hudby. Jako zajímavost můžeme uvést, že vstupné na banket činilo 1 zlatý a 50 krejcarů a na následující koncert 20 krejcarů.

Zprvu byl tento objekt nejen hotelem, jehož prvním nájemcem byl Václav Vlach (ročně platil 1 000 zlatých a přesídlil odsud 1. dubna 1900 do vlastního Hotelu Vlach, který byl vybudován přímo u lázní), nýbrž sídlem Občanské záložny, místních divadelních ochotníků a dokonce sloužil též jako radnice, což není nic divného, protože náleží mezi dominanty zdejšího náměstí a nejde ho vůbec přehlédnout. V letech 1899-1900 byly navíc provedeny nutné opravy a zavedeno acetylenové světlo. Později byla přistavěna ještě knihovna Občanské besedy a z maštalí se staly autogaráže. V suterénu naopak sídlili městští strážníci a obecní šatlava.

Velmi navštěvovanou částí hotelu byla kavárna Lidové restaurace, v níž měl svého času sedávat Karel Václav Rais se svými známými a mnohými hosty, naopak v hostinci se scházeli místní milovníci plzeňského "zlatavého moku", kteří zde hráli karty, často se špičkovali, sázeli a vyprávěli humorné příběhy z celého okolí (Stolní společnost nedělních hostů), takže v dřívějších dobách byl tento podnik zdrojem různých informací nejen z města samého. Rovněž sál byl využíván dosytosti, nejen již zmíněným divadlem, kinematografickými představeními, přednáškami (10. srpna 1905 promluvil malíř Václav Březina na téma "O Juliu Mařákovi a jeho významu pro české umění" a o 8 dní později "O technice v umění malířském", 2. dubna 1911 JUDr. Bohumil Baxa "Jazyková otázka v našich zemích") a tanečními zábavami, ale rovněž mnoha oslavami. 27. a 28. června 1908 šlo o XV. sjezd první pěvecké a hudební župy českého severovýchodu, 28. a 29. července 1923 sjezd dorostu královéhradecké a mladoboleslavské župy Čs. živnostensko-obchodnické strany středostavovské a v roce 1935 se v něm uskutečnila slavnost v souvislosti s 50. výročím založení místních lázní. Samozřejmostí se však staly také různé schůze i valné hromady politických stran a spolků.

Nájemci Lázeňského hotelu se často střídali, protože tehdy bylo jeho provozování doslova "ternem", např. 1. prosince 1938 ho převzal Jan Herčík z Harrachova. Během protektorátu, kdy byl nájemcem hotelu MUDr. J. Janeček, se zdejší radnice z objektu vystěhovala, i když ho od roku 1929 de facto celý zabírala. Po osvobození se dostal zpět do jejích rukou, ale ta již neměla zájem se zde opět usídlit. Následně provozovaly hotel Restaurace a jídelny.

V roce 1974 byl hotel převeden do správy ČSAD Hradec Králové, jež ho následně opravila a zrekonstruovala do původní podoby. Vyzdvihnout se hlavně musí opravy jeho interiérů, zvláště však vnitřní výzdoby velkého sálu, a to zrestaurování fresek sv. Václava, Přemysla Otakara II., Karla IV. a Jiřího z Poděbrad a vůbec všech alegorických maleb hudby a zpěvu na stropě a stěnách sálu Františkem Koubkem v letech 1975-1979. Nad jeden z kavárenských stolků pak přibyla i opravená tabulka s nápisem: "Zde sedával K. V. Rais." Dříve byl tento rodák v hotelu připomínán ještě více, protože v jihovýchodním rohu jeho jídelny se nacházela vyřezávaná skříňka s celým Raisovým souborným dílem a na severní straně byl vyvěšen jeho velký portrét v červeném rámu.

Výše zmíněný podnik se o hotel vzorně staral řadu let, kdy zde fungovalo rekreační a školicí středisko. Roku 1994 ho získala do majetku na základě privatizace společnost ČSAD Semily. Pro řadu nejen ekonomických důvodů se ho později rozhodla prodat, a tak se v roce 2009 stal jeho novým vlastníkem místní podnikatel Pavel Groh (viz https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/jcbelohrad-dumcsad-prodano20090205.html), protože zájem o objekt neprojevilo město, ani společnost Sherydan, která přišla s rekonstrukcí zámku.

Nový majitel se snažil zachovat všechny provozní aktivity hotelu, ale postupem času se i díky koronavirovým lockdownům život v něm zastavil. Potřebná rekonstrukce byla nad jeho síly, podobně skončily pokusy o prodej hotelu, neboť v této době se každý zájemce lekl toho, že by měl investovat značné množství peněz do podniku, u něhož se neví, zda by se mu tyto finance někdy vrátily. Roku 2017 byl objekt opětovně nabídnut městu, ale vzhledem k rozdílným ohodnocením jeho ceny nedošlo k dohodě (majitel si ho cenil na 36 mil. Kč, znalci města na pouhých 15 mil. Kč; viz https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/lazne-belohrad-hotel-radnice-kralovehradecky.A210820_622794_hradec-zpravy_kvi).

Od té doby je tedy hotel zavřený a postupně chátrá, což je velká škoda, a to nejen vzhledem k jeho umělecko-architektonické hodnotě, ale i k jeho sálu s kapacitou 150 lidí, jenž nemá v městě stejně velkého konkurenta. Navíc, když je rovněž vzpomínán všemi výraznými osobnostmi politiky, kultury, umění i dalších oborů lidské činnosti, jež se tu v rámci staletí ubytovaly nebo sem jen docházely na něco dobrého, což dnes trochu "zachraňuje" ASIA BISTRO Anh Đào. Třeba však dojde k zázraku a někdo se vrhne do jeho opravy, aby byl opět jedním z nejvýznamnějších míst tohoto města a navázal tak na jeho velmi bohatou historii. Naděje totiž umírá poslední!

Lázeňský hotel v Lázních Bělohradě na mapě