Zaniklý Březhradský rybník v Plačicích

Tento dnes již neexistující rybník byl jedním z nejstarších vodních ploch na území dnešního Hradce Králové a vzhledem ke své výnosnosti býval zván jako "obecní poklad". Nejzajímavější na něm bylo to, že se sice jmenoval Březhradský, ale nacházel se na katastru Plačic. Sám rybník byl vybudován královéhradeckou obcí v letech 1532-1533, i když grunt na chystaný rybník byl získán městem již roku 1490 od královéhradeckého měšťana a soukeníka Jana Fránuse, jenž za něj obdržel náhradou obecní louku. V roce 1533 byl také zřízen náhon mezi Předměřickým mlýnem a Březhradským rybníkem. Přitom město obdrželo povolení od Vojtěcha z Pernštejna, aby hráze, kterou měl za Březhradem, mohlo být využito pro nový rybník. Podmínkou bylo to, že ji bude svým nákladem udržovat, aby po ní byla cesta volná jako vždy v minulosti, a že pod ní zřídí strouhu, aby se pozemky pernštejnských poddaných nerozbahňovaly. K tomu ještě souhlasil, aby Hradec Králové mohl pro nový rybník koupit pozemky od trojice jeho poddaných. O 5 let později Mikuláš Kydlín vybudoval v Plotištích mlýn, a to na strouze, kterou povolil královéhradecké obci vést vodu z Labe v Předměřicích na Březhradský rybník.

V roce 1547 byl městu rybník zkonfiskován a prodán Janovi z Pernštejna a na Pardubicích. Za něho byl následujícího roku prodloužen náhon tak, že vedl až na březhradský mlýn. Později došlo rovněž k navýšení jeho hráze, aby nehrozily další povodně a rybník mohl mít větší plochu, a tudíž se v něm mohlo chovat také větší množství ryb. Městu se rybník vrátil roku 1559, kdy mu ho prodal Jaroslav z Pernštejna. Tehdy byl prodán se dnem i s násadou, s borky v témž rybníku i pod Březhradem ležícími, i s kusem olšiny ležící pod ním až po březhradskou hráz, kterou si Jaroslav z Pernštejna vymínil k užívání, i se strouhou a svobodným tokem, jenž začínal nad splavem nad Předměřickým mlýnem. Není to nic divného, protože tento rybník přinášel rybářskému cechu a městu největší výnos, vždyť z něj bývalo ročně získáváno kolem 400 džberů ryb o ceně 800-850 kop grošů českých.

K jeho další konfiskaci došlo těsně po bělohorské porážce v roce 1620, a to i se sousedícím lesem. Později, tj. roku 1628, byl rybník opětovně navrácen městu. V listopadu 1640 byl vyloven a podle starého zvyku mohla být městským hodnostářům dána jako deputát jen asi desetina obvyklé dávky, protože předtím z něj většinu ryb vychytali vojáci. V roce 1661 je rybník zmiňován jako jediný skutečně lovný, vedle tří vejtažních (Nový za Obcí, Býšťský, Roudničský) a čtyř výtěrných (Datlík, Cikán, Plachta, Jáma), přičemž přežil bez úhony složité období 18. století, kdy došlo k zrušení řady vodních ploch, což můžeme vidět v I. vojenském mapování z let 1764-1768, resp. v jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12933/?view=-25.676561491247064,108.74956113360959,4 a https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12935/?view=-27.64964466888724,4.002442637936122,6), v níž je zapsán jako "Przedhrad", zatímco sám Březhrad byl veden jako "Brzeshrad", nejspíše pro vzájemné odlišení. Dalším dokladem může být Počet na příjem a vydání ryb z rybníka Březhradského 1718-1719, kde byli městští písaři vzpomínáni v souvislosti s přijetím deputátu v podobě ryb z něho. Ještě v roce 1804 bylo z něj vyloveno více než 209 centů štik a kaprů.

Rybník byl nakonec zrušen roku 1827 a v následujícím roce došlo k jeho vysušení, rozparcelování a pronajmutí vzniklých pozemků. Většinu měl pronajatou mlynář František Grégr, jemuž byla roku 1830 zřízena před v letech 1548-1904 funkčním mlýnem vodní nádržka o výměře 40 měřic, která je zaznamenána v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA343018400) a v nezměněné podobě rovněž v reambulaci stabilního katastru z roku 1874 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_5479_ad6j). V roce 1846 se protrhla hráz bývalého rybníku a většina březhradských stavení se ocitla pod vodou. Roku 1863 byla hráz rybníka osázena topoly. O 3 roky později zde zabředlo do zdejších bahen mnoho od Chlumu utíkajících rakouských vojáků, o čemž hovoří Karel Sabina o 2 roky později následující: "U rybníka březhradského, as hodinu od Králové Hradce, zabředli utíkající do bahen. Povozy zaryly se hluboko do močálův; tu jezdci přesekali koňům prostraňky zanechavše veliký počet rozličných povozův. Ještě jest v těchto bahnách mnoho vozův, na nichž naložena byla potrava, munice a t. d. I celé polní lékárny možno tu spatřiti. Vůkolní lid vrhl se na povozy a odnesl s nich veliké množství šatstva, kávy, vína, sucharův a jiné potravy. Sem tam leží zde rozházené nevypálené granáty a na sta tisíc rozmočených nábojů." V roce 1921 byly poraženy staré topoly podél náhonu a na rybniční hrázi a byly nahrazeny švestkami. O 4 roky později získalo dvanáctiletý pacht na tyto pozemky Hospodářské nájemné, úsporné a stavební družstvo v Březhradě, protože se tu uvažovalo o budoucí výstavbě, z níž však vzhledem k okolnostem sešlo. Jednalo se o cenu 3,5 metrického centu sena, která se vždy stanovala podle burzovní ceny k 1. říjnu každého roku.

Od té doby se tu mnoho nezměnilo. To, že tu býval rybník připomíná jen název lokality „Na Rybníku“. Většina z ní je využívána jako pole nebo louky, zbytek je zalesněn a před bývalým mlýnem je malý rybníček, tj. již zmíněná bývalá nádržka z roku 1830. Na závěr ještě uveďme, že tehdy neexistovaly na katastru Plačic jiné rybníky, takže zánikem Březhradského rybníka se značně zredukovala rozloha místních vodních ploch, zatímco v roce 1845 měly ještě 7 ha, 98 arů a 85 m2, tak roku 1948 se udávala pouhá 0, i když zde došlo k přehlédnutí oné, později zredukované mlýnské nádržky a jejímu chybnému zařazení k Březhradu, k němuž naposledy snad patřilo území pod ní ve středověku. Za zmínku však stojí, že honbou na divoké kachny a slípky na Březhradském rybníku se v mládí bavíval za studentských let JUDr. Julius Grégr, známý novinář a politik, spoluzakladatel Národní strany svobodomyslné, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, roku 1861 spoluzakladatel a spoluvlastník deníku "Národní listy". Že se tu dříve nacházel rybník, tak to připomíná dodnes zde všeobecně se vyskytující rákosí a v době přívalových srážek nebo jarního tání se v těchto místech tvoří větší či menší louže.