Nový Březhrad (Hradec Králové)

Tuto část Březhradu, jež se nachází přes silnici proti lesu Borovince, tvoří domy če. 9-11 a čp. 36, 46, 50, 55, 57, 99, 194 a 205. Poslední ze jmenovaných domů byl dokončen v roce 2017. Dříve se jí říkalo také Malý Březhrad. Později byl tento název používán pro nemovitosti na opačné straně silnice v katastru Plačic. Na východ od osady se nachází železniční trať Hradec Králové-Pardubice, jež tu je od roku 1857 (viz https://www.vytopnajaromer.cz/zpravy/165-let-od-zahajeni-provozu-na-zeleznici-pardubice-josefov), kdy zde byl rovněž vybudován dnes již zaniklý strážní domek.

Roku 1756 byla zmíněna zdejší cesta, jež je pojmenována jako březhradská, jinak se v těchto místech nic nenacházelo, žádná výstavba. 18. května 1789 byla místní pole zničena velkým krupobitím. V době zpracování stabilního katastru v roce 1840 byla lokalita nazývána jako Kobilka a nevyskytovala se zde žádná nemovitost (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA061018400), stejně tak v reambulaci stabilního katastru z roku 1874 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_510_1).

V roce 1849, kdy se stal Březhrad samostatnou politickou i katastrální obcí, náležel Nový Březhrad k této vsi. Roku 1856 došlo k výstavbě železniční dráhy a o něco později byl postaven výše zmíněný strážní domek. Ještě v letech 1857-1860 se z jílů této lokality vyráběly cihly, pálené i nepálené. V roce 1860 řádila v celém okolí velká vichřice, jež po sobě zanechala velké škody. Při sčítání lidu v roce 1890 je již zmíněna existence domu čp. 36, který tehdy patřil Františku Zimmermanovi. 7. prosince 1890 nalezl četník František Olišar při prohlídceželezniční trati mrtvolu městského hajného Josefa Poláka, kterého předchozího dne přejel vlak. Vůbec různých sebevražd a neštěstí v souvislosti se železnicí se tu stávalo hodně též v následujících desetiletích. Některým zabránil zdejší železniční zřízenec František Vanický. Roku 1910 mělo celé březhradské polesí rozlohu 20,7284 ha, i když jeho větší část se nacházela mimo Nový Březhrad. V roce 1913 byla v čp. 46 povolena Františku Prouzovi hostinská činnost, proto je osada popisována v díle "Královéhradecko. I. dílu 1. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého" takto: "Součástí B. je Nový Březhrad, t. j, hájovna města Hradce Králové a Prousův hostinec u lesa »Na letné«."

4. července 1929 zasáhla osadu velká vichřice, jež poškodila nejen domy, ale i většinu místního stromoví. Jak vypadala osada počátkem 30. let 20. století, tak to nám ukazuje katastrální mapa evidenční z roku 1932 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_560-1A_01). Oprava sešlé městské hájovny v Březhradě byla provedena v roce 1935. Práce byly tehdy zadány zednickému mistru Františku Forejtkovi a tesařskému mistru Karlu Škaloudovi. V květnu 1945 byla v přilehlém lese Borovince usídlena sovětské proviantní rota. Roku 1954 byl zmíněn jako majitel čp. 46 Emanuel Prouza, který byl tehdy členem březhradského honebního výboru. V roce 1968 byla vybudována silnice z Březhradu na Borovinu. Od 1. ledna 1976 je osada i s celým Březhradem součástí Hradce Králové. K pojmenování ulice jako Nový Březhrad došlo v roce 1979. Roku 1985 byl do osady zaveden telefon a v roce 2024 se otevřela nová prodejna nábytkářského řetězce XXXLutz, která se nachází částečně v Novém Březhradě.

Co se týká pamětihodností, tak tu na žádné nenarazíme, i když dříve se hovořilo o tom, že se přibližně v těchto místech nacházela dřevěná Boží muka, ale k tomu nejsou žádné důkazy, takže může jít jen o různé bajky a skazky, které vznikaly v období kolem národního obrození, aby naše dějiny vypadaly bohatší, než skutečně byly. Stejně tak odsud nepocházela žádná významná osobnost.