Zaniklá tvrz v Sendražicích

Dnes se již můžeme jen dohadovat, kde dříve byla zdejší tvrz položena, neboť co pramen, to jiná teorie o jejím umístění. Podle lidové tradice musela stávat v blízkosti kostela, neboť z ní měly vést podzemní chodby do zdejšího chrámu i blízkého úvozu, nejspíše tak na místě stavení čp. 11, kde byly nalezeny pozůstatky podzemních chodeb a různých středověkých zbytků. Místní kronikář k jejím počátkům napsal toto: „Ve druhé polovici třináctého století usadila se na místě věkovitými stromy hustě zalesněném čeleď Sendraha, vystavěla na statku tvrz, jež sloužila k obraně. Potomci Sendrahovi nazývali se Sendražici, odtud název obce – Sendražice. Obyvatelé Sendražic byli z kmene Charvatů, nad nímž vládl v 10. století slavný rod Slavníkův s hlavním sídlem na tvrdém hradě Libici, vystavěným při vtoku Cidliny do Labe.“

Prvním známým vlastníkem této tvrze byl v roce 1297 Ondřej ze Sendražic, který na ní též seděl. Roku 1372 držel Sendražice Ctibor, který byl farářem v Městci a místoarcijáhnem kraje hradeckého. Před rokem 1384 prodal Petr Hrošek ze Sendražic nějaká zboží svá pánům z Pardubic a spolčil se asi tehdy se svými vesnicemi Sendražicemi, Rtyní a jinými s Janem ze Štěpánova. V roce 1392 věnoval zdejšímu kostelu plat na jednom kmeti v Rodově. Zemřel před rokem 1411, zůstaviv vdovu Ofku, jež ještě téhož roku na sendražické tvrzi seděla. Společnost jí tu dělala její svobodná sestra. Podle pověsti obě vycházely podzemní chodbou do blízkého úvozu a pak do lesa na procházku. Při jedné takové vycházce vyšla mladší sestra z chodby ven do úvozu, když se jím hnali od Račic divocí koně. Protože nemohla před nimi utéci, byla koňmi na místě rozdupána. Starší sestra se zachránila útěkem do chodby a na místě tragédie nechala posléze umístit kámen s vyrytým křížem. Teprve po tomto neštěstí opustila natrvalo Sendražice, když v roce 1418 zakoupila dům v Praze, v němž žila až do roku 1433.

Protože po Petru Hroškovi nezůstal žádný dědic, bylo roku 1414 sáhnuto odúmrtním právem na sendražickou tvrz se všemi příslušnými statky, kterou měl dostat Vok z Valdštejna k vyšehradskému manství. Pro velký odpor příbuzných a vdovy však k naplnění tohoto plánu nedošlo. Tvrz byla tedy Ofkou postoupena Matěji ze Sendražic. V roce 1433 je znám Čeněk ze Sendražic a roku 1450 Mikuláš ze Sendražic, jenž byl mezi těmi, kteří opověděli jednotě Strakonické, o 20 let později zřizoval pole na Hradecku (dobově psáno jako Hradečtě) proti Uhrům a jakožto sloup strany podobojí v témže kraji je vzpomínán v roce 1482, kdy se zapsal k obraně víry podobojí. Naposled je připomínán roku 1485 se svým synem Benešem. Mikuláš byl prvním známým předkem rodu Sendražických, kteří měli v erbu na zlatém štítě krkavce, který držel v zobáku zlatý prsten.

V roce 1493 drželi tvrz Mikulášovi synové Beneš a Jindřich. Krátce poté však Jindřich zemřel a jeho díl měl připadnout jeho synům Janovi staršímu (1512-1532) a Beneši mladšímu (1512-1525), ale jejich strýc Beneš je vyplatil a celé zboží si ponechal sám. Roku 1512 prodal Beneš starší tvrz Sendražice s poplužním dvorem a ves, část vsi Rodova, Lochenice, Černožice, Čáslavky, Semonice, Čistěves, Popovice, Smiřičky a další vsi s podacím právem v Sendražicích a Holohlavech Mikuláši Trčkovi z Lípy, seděním na Lichtenburce a Smiřicích, za 4 300 kop. Tím se sendražické zboží stalo součástí smiřického panství. Zdejší tvrz ztratila punc rodového sídla, byla opuštěna a nedlouho poté začala pustnout. Po roce 1534 se již o ni nikde nehovoří, takže z toho vyplývá, že zanikla někdy v období vlády Mikuláše Trčky z Lípy, který zemřel roku 1540, případně za jeho syna Viléma, jenž se odebral na onen svět 22. října 1569.