Wrocław – Kościół Św. Wojciecha

Že je Vratislav, nyní Wrocław plná kostelů a podobných církevních staveb není velkým překvapením. Jakožto hlavní město Slezska (dnes Dolního Slezska) na to má určitý nárok, navíc jde o sídlo arcibiskupa. Nakonec vratislavští biskupové měli ve správě farnosti i v našich končinách ještě dlouho do 20. století, dokud nedošlo k reformě a zřízení biskupství Ostravsko-opavského.

Navíc je Wrocław sama o sobě dosti velká (v současnosti 4. největší polské město).

Kostel sv. Vojtěcha (Wojciecha) patří svým původem k nejstarším svatostánkům ve městě vůbec. Již roku 1112 byl vysvěcen románský předchůdce současného kostela. Jde tak o dobu ještě před oficiálním založením města.

Sv. Vojtěch (něm. Adalbert) patří nejen k českým zemským patronům ale celkem logicky i k polským, protože právě polský kníže Boleslav Chrabrý se vydal do tehdy pohanského Pruska vykoupit ostatky kněze, který tam byl jak známo zabit. Ostatky umístil v Hnězdně, a díky tomu se Slavníkovec stal i polským patronem, byť si v Polsku vlastně nepobyl dlouho, r. 1039 odvezl svatého do Prahy a co z kostry zbylo je dnes v katedrále na pražském hradě.

Kostel sv. Vojtěcha ve Vratislavi byl postupně ve správě augustiniánů a později dominikánů. Roku 1241 se Slezskem prohnali Mongolové a kostel byl zničen. Gotická přestavba (spíše novostavba) začala roku 1250. V roce 1270 byla dostavěna mohutná hlavní loď (kostel je jednolodní), rok 1359 se udává jako dostavba věže.

Kostel byla ale dále rozšiřován a přestavován. V e 14. století přestavěné knežiště na polygonální. Roku 1487 přibylo jedno klenební pole na západní straně a průčelí zvýšeno o 7m. Vnitřní interiér měl původně polychromní výmalbu, která se zachovala ve fragmentech. Celé město bylo značně poničeno postupující Rudou armádou, takže po obnově zůstala většina vnitřních omítek bez ozdob, které tvoří jen cihlová žebra kleneb a sloupů, případně zlaté hvězdy na stropě.

Na severní straně hlavní lodi je prostor kaple s obrazem Panny Marie z Podkameńska (bývalý klášter na Ukrajině). Opravy kostela probíhaly v l. 1953–55, vedle je Jerzy Rzepecki, vitráže v oknech jsou z l. 1981–82 podle návrhů Marie Terezy Reklewské. Na kruchtě jistě přilákají pozornost mohutné varhany od formy Józefa Cynara. Původně navržené jako 61 hlasé, část nebyla realizovaná ale i 3 manuály, pedály a s množstvím rejstříků se zřejmě varhaník zabaví.

Obnovení se dočkal i poničený štít západního průčelí, který sloužil jako vzor podobných staveb.

Z jižní strany přibyla ke kostelu v l. 1715–30 kaple sv. Česlava Odřivouse (św. Czesław Odrowąż), což byl původně kazatel z Prahy který zahynul při mongolském vpádu.

Jeho ostatky jsou dnes uloženy v alabastrové tumbě. Celá kaple je vyzdobená zásluhou Františka Josefa Mangoldta (fresky) a Georga Leonarda Webera (sochy). Další obrazy a fresky jsou od Johanna Franze de Backer a Johanna Jacoba Eybelwiesera.

Rozměry kostela jsou zaznamenání hodné, délka 72 m, šířka 33,6 m.

V současné době je kostel veden jako filiální, pravidelně se konají bohoslužby, specialitou jsou pak bohoslužby arménského ritu.