Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet • Za kulturou • Se psem
Čas od času člověk zatouží podívat se, jakým způsobem tráví čas adventní naši sousedé. A tak jsme se rozhodli, že po čase opět navštívíme polskou Wroclaw, která je pro nás vzdálenostně nejdostupnější a u které máme jistotu, že se je tady vždy na co dívat. V rámci snahy nikoho nediskriminovat omezením konzumace nápojů obsahujícím C2H5OH jsme vyrazili s CK a autobusem. Což má – jako asi všechno – své plusy i mínusy …
Polskou - ale i slezskou nebo pruskou - Wroclaw, tedy město s přibližně 670 tisíci obyvateli, jsme vždy jezdili navštěvovat hlavně kvůli sakrálním památkám. U někoho se později jako „cílová stanice“ přidala zdejší ZOO či některé z muzeí a nakonec také vyhlášené vánoční trhy nebo „trpajzlíci“. Těch si ovšem každý musí všímat ať chce nebo nechce, protože jinak se může lehce stát, že zakopne a rozbije si … třeba koleno.
Před trpaslíky prostě neutečete (většinou nahrazují reklamní poutače, ale někteří dokonce zaujmou historickým námětem, jiní pobaví), hlavním programovým bodem výletu se však asi stanou pro málokoho. Něco jiného už je Rynek neboli Tržní náměstí. Tento plácek patří k největším tržním náměstím Evropy, obklopují jej historické domy a v jeho středu se nachází jedna z největších a nejzajímavějších radničních budov v celém Polsku. Některé domy na náměstí ve svém jádru pamatují již polovinu 13. století, ale ten středověk zasáhl snad všechny. Nejznámějšími z nich je ovšem „rohová dvojka“ Jeníček a Mařenka z 15. století, mezi kterými bývala až do 18. století hřbitovní brána. Během obhlídky těchto historických domů jsme ale rozhodně nezapomínali ani na atrakce adventních trhů.
V těsné blízkosti Rynku najdeme dva velké – původně farní – kostely postavené ve stylu cihlové gotiky. Jeden je zasvěcen sv. Alžbětě, ten druhý sv. Máří Magdaléně. A katedrále Máří Magdalény jsme tentokrát dali přednost – hlavně proto, že některé chrámové kaple jsou dnes hlavně lapidárii (převážně) renesančních náhrobků a epitafů. Za pozornost stojí ale i další artefakty, např. manýristická kazatelna.
Chvíli jsme uvažovali také o výstupu na některou z chrámových věží, ale do dlouhé fronty se nám moc nechtělo a navíc bylo jasné, že na vyhlídkových plošinách bude více než těsno. Proto jsme raději vyrazili zpět ke Staré – nebo Staroměstské – radnici, ve které se nachází Muzeum měšťanského umění. Tady bylo téměř liduprázdno, asi proto, že se tu platí vstupné. Klasické muzejní prostory s expozicí jsme zde sice hledali marně, ale samotná architektura radnice je úžasná (i když ne zcela původní) a za pozornost rozhodně stojí nabídka krátkodobých výstav. A to i přesto, že se jedná např. o bižuterii vyráběnou Indem žijícím ve Francii.
Náš čas určený na pobyt ve Wroclawi se pomalu chýlil ke konci, a tak jsme se ještě na chvíli vydali do víru zábavy adventních trhů, kde jsme se – samozřejmě – věnovali zejména doplňování teplých tekutin. A přes tolik proklamovanou světovost Vratislavi se zde všude mluvilo v podstatě jen česky a polsky.
Ubytování jsme nepotřebovali a to ostatní nám dostatečně poskytoval zdejší Rynek. S přibývajícím časem se ovšem musíte připravit na obrovské davy lidí i na to, že se stojí poměrně dlouhé fronty na pouhou možnost vstoupit do některé z restaurací či kaváren v centru města.
Líbilo a nelíbilo pojmu tentokrát trošku netradičně. Asi proto, že snad každý dnes už ví, že Wroclaw (omlouvám se, ale já to počeštěné Vratislav používám opravdu málo a nerad) je krásné historické město se spoustou cenných památek a že zdejší adventní trhy patří v celé Evropě k těm nejvyhlášenějším. Takže vytáhnu spíše takové „perličky“.
V části líbilo bych asi uvedl, že prohlídka velmi zajímavé historické části radnice je zpoplatněna jako muzeum, což je skvělé, protože 99,9 % návštěvníků adventní Wroclawi se po tomto zjištění ihned otočí na pětníku a vrátí se ke svému truňku a jiným pochutinám. Pobyt na radnici vám pak může znepříjemnit snad jen lepá důchodkyně, která se na dlouhý čas uzamkne na pánských záchodech.
V kategorii nelíbilo bych připomněl, že při cestě s CK nesmíte mít štěstí na tvory typu Homo nesapiens. Když se někdo dokáže ztratit i na Rynku ve Wroclawi, do mobilu si nedá kontakt na průvodkyni (takže v době odchodu k autobusu stojí zcela jinde než ostatní a jen zoufale čumí) a ještě si není schopen ani uložit kabát v autobuse (takže sedící před nimi, např. já, dostane párkrát velkým knoflíkem na padajícím předmětu do oka), tak je pak celá akce pozdním příjezdem a slzícím zrakovým orgánem lehce dehonestována.
Pomineme-li náklady na dopravu (a slivovici v plackách), tak veškeré naše „úspory“ spolkl zdejší Rynek. Největší položkou byl grzaniec, tedy polský svařák. Tady je to ovšem ohřívané pivo s různým kořením a sirupovými esencemi (20 zl za 2 dl), které jde na dračku a chutná i těm, kteří by se doma dobře nevychlazeného piva nedotkly ani turistickou holí. Pořádný obložený chlebíček (po ozzákovsku chlebák) zde přišel na 40 zl a vstupné do radničního muzea stálo stejně jako ten gřaněc, tedy 20 zl. Většina dalších poživatin a „lunaparkových“ atrakcí na náměstí se pohybuje přibližně v tomto rozmezí.
A musím přidat ještě jednu zprávu pro škodolibce a posměváčky. Díky tomu, že jsme doma objevili zlotky, které jsme kdysi koupili za podstatně jiný kurz než je v současnosti (tehdy to bylo téměř 10:1), pili jsme ve Wroclawi bezkonkurenčně nejdražší „svařák“ v životě (totéž, samozřejmě, platí i pro ten „krajíček“ chleba).
A zcela na závěr ještě jedno upozornění: Vše výše uvedené popisuje naší návštěvu Wroclawi v první dekádě prosince roku 2024. Ale jak jsme tenkrát zjistili, v tomto městě se toho o adventu až tak moc nemění. Jen těch trpaslíků přibývá téměř geometrickou řadou ...
(postupně psáno v prosinci 2024 a lednu 2025)