Volterra – radnice (Palazzo dei Priori)

Skutečnou dominantou jedenáctitisícového toskánského města Volterra je – při vší úctě k Medicejské hradní pevnosti - budova místní Radnice. Někomu možná silně připomíná radniční palác ve Florencii, ale na to rychle zapomeňte. Radnice ve Florencii totiž ve skutečnosti pouze připomíná svou starší sestřičku z Volterry. Věřte nebo nevěřte, ale volterrský Palazzo dei Priori je nejstarší radniční budovou celého Toskánska. Pochází totiž z poloviny 13. století. A hned na úvod si ještě prozraďme, že radniční Palazzo dei Priori se nachází na stejnojmenném náměstí v historickém centru města a že zde ještě relativně nedávno sídlila městská pinakotéka. V ní byly shromážděny obrazy, které si dnes můžeme prohlédnout v Palazzo Minucci-Solaini.

O stavbě paláce rozhodl říšký palatin Ildebrando Pannocchieschi a jako stavitel byl určen – již v roce 1208 - Riccardo da Como. Stavební práce postupovaly celkem pomalu, protože v roce 1234 bylo hotovo teprve přízemí a první patro. Celá budova byla nakonec dokončena roku 1257 a díky výběru místa „zastínila i zdejší Dóm, Biskupský palác a sídla nejvlivnějších rodin města. Původní název budovy byl však Domus communis, tedy vlastně radnice neboli rezidence rady starších. Ta byla původně čtyřiadvacetičlenná (do roku 1283), poté osmnáctičlenná, říkající si Priori del Popolo, a od roku 1289 dvanáctičlenná.

Celý palác je postaven výhradně z kamene, jeho fasádu rafinovaně člení římsy a celá stavba je korunována cimbuřím, pocházejícím pravděpodobně ze 16. století. Průčelí pak zdobí glazované terakotové desky s erby florentských rodin (soudců) 15. století. Vrchol budovy tvoří pětiúhelníková věž s cimbuřím, dokončeným zřejmě také v 16. století. Vrchol věže již však dnes není původní, protože musel být přestavěn po silném zemětřesení v roce 1846. Podoba radnice se v průběhu staletí částečnš změnila, například tříportálová vstupní část také není úplně původní. V přízemí vznikla velká jednací místnost, ale hlavní reprezentativní sál paláce, sloužící pro oficiální setkání městské rady, byl od počátku umístěn v I. patře. V tomto patře byla umístěna rovněž malá jednací místnost a kaple. Ve II. patře se nacházely místnosti, sloužící k ubytování rady starších, jídelna a další jednací prostory. V horním patře se pak překvapivě nacházela kuchyně a sklad palivového dříví, a to díky výtahu, kterým se z vnitřního nádvoří paláce dopravoval veškerý materiál.

Na závěr něco málo o nejcennějších uměleckých dílech, nacházejících se uvnitř radnice a jedna pozoruhodnost z „jiného soudku“. Jednací sál rady starších je kompletně pokryt freskami. Původní je však pouze Zvěstování Panny Marie od Jacopa di Cione Orcagna z roku 1398; všechny ostatní fresky byly namalovány až v roce 1881. Fresky doplňuje obraz s názvem Svatba v Káně (ano, je to ona proměna vody ve víno) od Donata Mascagniho a krásný dřevěný strop. Další freska s Ukřižováním je datována rokem 1490, vytvořil ji Pier Francesco Fiorentino a nachází se na konci schodiště, které vede do sálu Velké rady. Na fresce můžeme vidět také postavy Panny Marie, sv. Františka z Assisi, sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Křtitele. V roce 1532 zde Daniele Ricciarelli vytvořil fresku Spravedlnosti: Toto umělcovo rané dílo bylo roku 1844 odstraněno a dnes je – po několika renovacích a konzervaci – k vidění v sále č. XII místní obrazárny.

Dnes v Paláci dei Priori sídlí starosta, městská rada i kanceláře městského úřadu, včetně matriky. Navštívit zde můžeme také výstavní síň, ve které probíhají krátkodobé – a mnohdy velmi zajímavé - výstavy. A ještě tedy ten „jiný soudek" neboli jedna filmařská. Uvnitř radničního paláce byly natáčeny některé scény z filmu New Moon, tedy druhého pokračování romantické upírské ságy Twilight (Stmívání) od Stephenie Meyer. Tento film držel – nebo snad ještě i drží – rekord v tržbách za první den uvedení do kin.