Volterra – hradby a brány (Mura e portas di Volterra)

Městské hradby Volterry patří k velmi zajímavým a historicky pozoruhodným italským fortifikačním stavbám. Opevnění jedenáctitisícového toskánského městečka je totiž částečně stále ještě etruské a pochází tedy z období okolo 4. století př.n.l. Tehdy byly hradby postaveny jako ochrana města před útoky Keltů a Římanů. Etruské opevnění poté zůstalo téměř beze změn až do středověku, kdy se město Volterra rozhodlo postavit nový obranný systém. Původní hradby přitom dosahovaly délky přibližně 7,3 kilometru, zatímco středověké „prodloužení“ dnes představuje jen asi 2,6 km. Mezi použitým materiálem vede bílý západotoskánský vápenec, přesněji volterrská odrůda s velmi jemným zrnem. A pozoruhodností zdejší fortifikace je určitě množství vstupních bran i přítomnost Medicejské pevnosti, tyčící se nad všemi městskými hradbami.

První hradby tedy byly etruské a poprvé je popsal „turistický průvodce Volterrou" z 19. století. V něm jsou označeny jako „zdi postavené z velkých kvadratických kamenů, skládaných dohromady a překrývajících se, bez použití cementu“. Z celých těchto nejstarších hradebních zdí mají dnes největší význam brány. Tou hlavní je jižní Porta all'Arco (Etruská brána), která je největší a nejzachovalejší a kterou původně zdobily tři busty. Jejím protějškem pak je menší severní Porta Diana (Dianina brána). Obě brány pocházejí ze stejného období, jen ta Dianina ve své podobě vykazuje podstatně více pozdějších úprav.

Na počátku 13. století zahájilo město Volterra stavbu nového obranného systému. Bylo totiž potřeba reagovat na rozvoj města i potřeby jeho obyvatel, a tak v mnoha městech italského poloostrova bylo zapotřebí vybudovat obranné zdi menší, než byly mohutné kamenné hradby starých Etrusků. V rámci středověkých hradeb vznikly tak zajímavé stavby, jako brány sv. Františka (Porte di San Francesco), brána sv. Felixe (Porta di San Felice) nebo menší branky Porta di Docciola a Porta Marcoli. První fáze modernizace hradeb byla zřejmě dokončena roku 1238. První posílení a rozšíření hradeb následovalo hned v roce 1254. Když pak začaly boje Ghibellinů s Guelfy, rozhodli prvně jmenovaní v roce 1260 o dalším zesílení tehdejšího obranného systému města. Najali tehdy čtyřicet mistrů kameníků, kteří novou obrannou strukturu dokončili po šesti letech usilovné práce. Použité kamenné bloky byly – oproti těm etruským – podstatně menší a v dostupnějších místech byly před hradbami vykopány hluboké příkopy. A právě z tohoto období pocházejí již zmíněné brány Docciola a San Felice.

Těch bran zde původně bylo – jak říkají bratři Slováci – neurekom. Zkusme si je alespoň zkratkovitě připomenout. Porta all'Arco (jediná zcela dochovaná etruská brána ve středověkém opevnění, pochází ze 4. století a při její stavbě byl použit pískovec a tuf), Porta Selci (někdejší součást etruských hradeb v blízkosti Medicejské pevnosti byla přestavěna v 16. století), Port Marcoli (pravděpodobně postavena ve 14. století, v sousedství kláštera sv. Ondřeje), Port Docciola (typická brána s lomeným obloukem ze 13. století pro obranu hlavního městského zdroje vody), Porta Fiorentina (středověká brána v blízkosti kostela archanděla Michaela, přestavěna po zásahu dělovou koulí v roce 1530), Porta San Francesco (jediná brána, kde zůstaly zachovány fragmenty fresek, které kdysi zdobily všechny zdejší městské brány), Porta San Felice („dvoudílná“ brána s jednoduchým obloukem je považována za jedno z nejkrásnějších míst ve městě), a Porta Diana („hřbitovní“ severní brána se základy z 3. století př.n.l.).

A na závěr jeden hollywoodsky dojemný příběh. Při sesuvu půdy poslední lednové noci roku 2014 se asi 30 metrů středověkých hradeb zřítilo. Celá tragedie se sice obešla bez jakéhokoliv zranění nebo dokonce úmrtí, ale i tak sem okamžitě dorazil italský ministr kultury a prohlásil, že „Jestliže v roce 1944 občané Volterry byli schopni zachránit tento historický poklad před nacisty, má teď italský stát povinnost chránit za každou cenu Volterru“. A jak řekl, tak udělal. Situaci mu ještě zkomplikoval fakt, že začátkem března 2014 se zřítila také malá část etruských hradeb u náměstí Svobody a středověké hradby v těsné blízkosti místního hotelu. Část hradeb byla přesto obnovena již v polovině října 2014 (tedy asi tři týdny poté, co město navštívil autor tohoto článku) a kompletní oprava hradeb by měla být – při vynaložení více než čtyř milionů euro - dokončena v červnu roku 2015.