Volterra - katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Cattedrale di Santa Maria Assunta, Duomo di Volterra)

Všem volterrským svatostánkům bezesporu vévodí pozoruhodný katedrální Dóm; tedy chrám, jehož výstavba probíhala v několika staletích a dodnes se může chlubit také cenným mobiliářem. Protože stavba katedrály byla zahájena ve 12. století a dokončena ve století 18., nemůžeme se divit, že v její podobě najdeme všechny styly od románského až po pozdní baroko. A abychom si hned na úvod průběh postupného budování této sakrální památky přiblížili, použijeme pár dat. Budování katedrály bylo tedy zahájeno – zřejmě na místě staršího kostela Panny Marie z 9. století - hned po zničujícím zemětřesení, které tuto oblast zasáhlo v roce 1117. O tři roky později byla katedrála dokončena a svého největšího rozšíření se dočkala hned ve II. polovině 13. století. Její věž byla dokončena roku 1493 a tím ty největší změny vlastně skončily.

Velmi cenné vnitřní zařízení a obrazy jsou – stejně jako bohatě vyřezávaný kazetový strop – renesanční a pocházejí z 16. století. Interiér katedrály – zejména v transeptu – přitom vykazuje ve své výzdobě prvky románského stylu. Průčelí je rozděleno na tři části čtyřúhelníkovými pilastry lombardského typu a při „výrobě“ krásného mramorového portálu byl znovu použit materiál z místního římského divadla Vallebuona. Nejstarším uměleckým dílem, které můžeme uvnitř katedrály vidět, je dřevěné sousoší, zvané Deposizione. Předpokládá se, že tato práce místních sochařů vznikla roku 1228 a zobrazuje Krista, kterého z kříže snímají Madonna, sv. Jan Evangelista, sv. Josef z Arimatie a sv. Nikodém.

Interiér ve tvaru latinského kříže zachovává podobu klasické trojlodní baziliky ve stylu pozdní renesance. Celý vnitřní prostor je rozdělen dvaadvaceti sloupky se štuky, simulujícími podobu růžové žuly. Jejich podoba pochází z obdoby renovace chrámu v letech 1842 až 1843, stejně jako stěny s bílými a šedými pruhy, presbytář a dlažba. Bílé a zlaté štuky pocházejí z 16. století a jejich autorem je Leonardo Ricciarelli. Klenotem interiéru je však hlavně nádherný kazetový strop nad hlavní i příčnou lodí, pocházející z let 1580 až 1584. Renesanční dřevěný strop je krásným souborem geometrických prvků, dekorativních květinových vzorů, postav světců, dvou velkých oválů i zobrazení Povýšení sv. Ducha. Podobu stropu navrhl Francesco Capriani, vyřezal jej Jacopo Paolini a pozlatil Fulvio Tucci.

Šestici kaplí v bočních lodích pak zdobí díla malířů z II. poloviny 16. století. V pravé lodi se nacházejí obrazy s mariánskou tématikou Pietera de Witte, Francesca Curradiho a Giovana Battisty Naldiniho; v levé pak Mučednictví sv. Šebestiána od Francesca Cungiho (r. 1587), Zvěstování Panny Marie od Fra Bartolomea della Porta (r. 1497) a Neposkvrněné početí panny Marie od Niccolo Circignaniho.

Krásná kazatelna z roku 1584 nahradila tu původní z 12. století a je dílem sochaře Pisana Bonamica. Součástí hlavního oltáře je ciborium (liturgická nádoba v podobě kalichu) z roku 1471. Jejím autorem je Mino da Fiesole, který vytvořil také dvě postavy andělů. Zajímavá je také hlavní kaple či gotický pěvecký chór, které byly zhotoveny na konci 14. století dílnou ze Sieny. Zmínit bychom měli také klenbu se zobrazením Věčného Otce, fragment freskového cyklu již zmíněného Niccolò Circignaniho s příběhy ze života Panny Marie. V první kapli napravo od oltáře se nachází ostatky sv. Ottaviana, uložené v mramorovém sarkofágu, vyrobeným umělcem s nadstandardně dlouhým jménem Raffaelo di Andrea Cioli da Settignano. Ve vedlejší kapli pak můžeme vidět dřevěné sousoší z roku 1228, mistrovské dílo románských řezbářů. V kapli na levé straně se nacházejí ostatky sv. Huga, volterrského biskupa ve 12. století, v kapli Panny Marie z Barbialla můžeme pro změnu vidět pozoruhodnou dřevěnou sochu Francesca di Valdambrino. Tato polychromovaná Madonna dei Chierici pochází z období prvních dvou desetiletí 15. století. V příčné lodi si můžeme prohlédnout (vpravo) kapli Svátosti se štukovou výzdobou Leonarda Ricciarelliho a obrazy Santia di Tito, Giovanni Balducciho a Agostina Veraciniho nebo (vlevo) kapli sv. Pavla, krásně zdobenou mramorem. Výzdobu kaple pak mají „na svědomí“ Gherardo Silvani, Giovanni Caccini, Giovanni da San Giovanni, Domenico Zampieri, Matteo Rosselli a Francesco Curradi.

Na boční straně katedrály byla přistavěna další kaple, v které najdeme další cenné dílo. Jedná se o obraz Jacopa Chimentiho, zvaného Empoli, a zobrazuje sv. Karla klečícího při modlitbě před Pannou Marií. Součástí katedrálního komplexu je také „externí“ kaple a zvonice. V kapli se nachází dvě skupiny soch z lakované terakoty, připisované Andreovi della Robbia (Narození Páně a Klanění tří králů) i freska Tří králů od Benozza Gozzoliho. V přilehlé kapličce Nejsvětějšího jména Ježíšova je v stříbrném relikviáři uchováván tablet s monogramem Krista, o kterém místní tvrdí, že jej namaloval sám sv. Bernardin Sienský (San Bernardino da Siena) někdy na přelomu 14. a 15. století. Vedle prostory kaple Panny Marie stojí samostatně zvonice na obdélníkovém půdorysu. Zdobí ji dvanáct sdružených oken a byla postavena v roce 1493, kdy nahradila původní zchátralou zvonici.

Římsko-katolický volterrský chrám Nanebevzetí Panny Marie byl v listopadu roku 1957 papežem Piem XII. „povýšen do hodnosti“ baziliky minor, tedy kostela s přímou patronací papeže, a rozhodně stojí za návštěvu.