Vídeň - Palác Kinských I. - historie (Wien - Palais Daun-Kinsky I. - Gesichte)
Málokoho dnes už asi překvapí, že se v rakouské metropoli setká i se jmény, která nám znějí až notoricky známým způsobem. Jedním z takových příkladů může být Palác Kinských nebo přesněji Palais Daun-Kinsky. Před sebou zde máme jednu z nejhodnotnějších a nejvýznamnějších vrcholně barokních staveb ve Vídni a je s ní spojováno ještě jedno známé jméno – Johann Lucas von Hildebrandt.
Palác byl postaven v letech 1713 až 1719 pro polního maršála hraběte W.P. Dauna. V roce 1764 získali palác Harrachové a v roce 1790 Kinští, kteří jej drželi až do roku 1986, kde Franz Ulrich Fürst Kinsky budovu prodal. Dnes palác vlastní nadace Karla Wlascheka, který zde také zřídil rodinné mauzoleum (od roku 2015 v něm sní svůj věčný sen i on sám). Součástí komplexu je také např. prodejní aukční galerie uměleckých předmětů.
Palác najdeme v místě, kde ulice Herrengasse ústí do trojúhelníkového náměstí Freyung (adresou je právě Freyung č. 4) a říká se, že jeho zdobná fasáda s portálem podle římských vzorů určila Vídni módní styl až do 19. století. Neméně pozoruhodné je ovšem řešení interiéru se slavnostním schodištěm (pravděpodobně od Antonia Beduzziho) a nástropními freskami Carla Carlona v piano nobile, které spolu s kvadraturní malbou Marcantonia Chiariniho zobrazují apoteózu hraběte Dauna.
Honosné schodiště jakoby otevírá dvě hlavní podlaží, přerušená mezipodestou, což na fasádě vidíme jako osm pilastrů. Poslední patro je uvnitř schodiště vyznačeno „oválným balkónem“, jakoby tvořícím rám nástropní fresky. Vzniká tak optický pocit perspektivy malby. Sochy v paláci a pravděpodobně i postavy na vnějším portálu vytvořil Joseph Kracker. Hlavní práce na portálu a schodišti bývají připisovány kamenickým mistrům Johannu G. Hareslebenovi a Simonovi Sasslaberovi. A také kaisersteinskému vápenci.
Na závěr I. části ještě několik zajímavostí a doplňujících informací, zaměřených na historii paláce:
Boční křídla památkově chráněného paláce byla v 19. století několikrát přestavěna. Jednu dobu palác sloužil jako základna městských gard, tedy předchůdce dnešní policie. Po roce 1945 zde byl zřízen důstojnický klub britské armády.
Freyung byl svého času jednou z nejelegantnějších rezidenčních adres ve Vídni, což byla zejména zásluha velkolepého Palais Kinsky. Ve středověku se ovšem jednalo o dva pozemky s dvěma menšími domy. Od 16. století byla tato část Freyungu stále v rukou šlechty, ale oba pozemky sloučili až Waldsteinové roku 1686. V roce 1713 pak nastal čas na stavbu současného paláce, dodnes však není zcela jasné, zda původní plány vzešly „z pera“ Johanna Lukase von Hildebrandta nebo Antonia Beduzziho.
Rod Kinských nechal palácový interiér v letech 1798 až 1800 zmodernizovat stavitelem Ernstem Kochem, čímž ovšem došlo ke ztrátě původního barokního zařízení i k odstranění všech štukových stropů v reprezentačních místnostech. Roku 1856 byl interiér znovu vybaven arch. Friedrichem Stachem. Díky tomu, že v 19. století žili Kinští převážně v Čechách, pronajímali svůj vídeňský palác významným osobnostem, např. maršálu Radeckému nebo arcivévodovi Albrechtovi. V roce 1904 I. patro mobiliářem znovu vybavil francouzský interiérový designér Armand Decour.
Těžké období nastalo pro rod Kinských s koncem II. světové války. Konfiskace majetku, převoz cenných uměleckých předmětů (obava z bombardování Vídně) na některé české hrady a následné znárodnění majetku v Čechách. V paláci pak dokonce sídlila velvyslanectví Číny a Argentiny. V roce 1986 došlo k zmíněnému prodeji a roku 1997 ho získá Wlaschekova nadace. Díky tomu byl palác v letech 1998 až 2000 nákladně restaurován a upraven pro kanceláře a obchodní prostory. Velký taneční sál začal být pro svou dobrou akustiku využíván jako koncertní sál a od roku 1992 se zde pravidelně konají uznávané umělecké aukce.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Vídeň
Půjčovna autPříspěvky z okolí Vídeň - Palác Kinských I. - historie (Wien - Palais Daun-Kinsky I. - Gesichte)
