Vídeň - Akademie výtvarných umění (Wien - Gemäldegalerie der Akademie)

Vídeňskou Akademii výtvarných umění – celým názvem tedy Gemäldegalerie der Akademie der bildenden Künste – najdeme na Schillerově náměstí (Schillerplatz 3). Jedná se však nejen o pozoruhodnou obrazovou galerii, pyšnící se zejména jedním z obrazů geniálního malíře Hieronyma Bosche, ale také zajímavou a rozhodně navštíveníhodnou budovou. Ta byla postavena v letech 1872 až 1877 podle plánů architekta Theophila Hansena. Akademie jako instituce je však podstatně starší než její sídlo, protože byla založena již v roce 1692. Je tak jednou z nejstarších uměleckých akademií v celé Evropě. A co se samotné obrazové expozice týče, najdeme zde – kromě Boschova Posledního soudu – také např. vynikající díla holandských a vlámských malířů 17. století. Návštěvníci Akademie se tak mohou těšit např. na P.P. Rubense, Rembrandta nebo van Dycka. A možná bychom zde našli i obrazy Adolfa Hitlera, kdyby nebyl pro nedostatek talentu ke studii na Akademii dokonce dvakrát nepřijat.

Na úvod si snad ještě můžeme prozradit, že je zde otevřeno denně kromě pondělí, a to od 10:00 do 18:00 hod. (zavřeno bývá také 1. ledna a 24. i 25. prosince). Za vstupné zaplatíme 8 euro (zlevněné 5 euro a děti i mládež do 19 let mají vstup zdarma) a velmi nepříjemnou novinkou je poplatek 5 euro za možnost fotografovat (dost se to hlídá, ale pokud už si návštěvník Akademie chce nafotit detaily Boschova fantastického i fantaskního obrazu, nic jiného než zaplatit mu nezbude). Věcí potěšitelnou, která může být současně velkým zklamáním, jsou také zdejší krátkodobé výstavy. Autor článku tak např. viděl expozici nazvanou „Příroda na scestí? Hybridi, gnómové a nestvůry (nejen) u Hieronyma Bosche“, která v Akademii probíhá v období od 4.11.2016 do 29.1.2017. Tato malá výstava samozřejmě těží z obrovského zájmu o Boschova díla a je příspěvkem k 500. výročí mistrovy smrti. K vidění zde sice byla nějaká ta úžasná, fantazijní hybridní stvoření na příkladech středověké knižní malby, renesanční grafiky nebo barokních soch, i pár objektů současného umění, ale např. obrazy Lucase Cranacha na tu dobu, bohužel, zmizely někde v depozitáři.

Vraťme se teď ale ještě na chvíli do historie této instituce. Vídeňská akademie umění vznikla v roce 1692 jako soukromá škola Petera Strudela pod názvem Hofkammermalers. Souhlas se vznikem akademie vydal císař Josef I., aby jí po jeho smrti v roce 1714 byla činnost pozastavena. Znovuzahájení ptoběhlo po 11 letech a tehdy už vládl Karel VI. Učilo se v soukromém domě a peníze chyběly. Změna přišla až za Marie Terezie, která začala řediteli školy udělovat titul „rector magnificus". V letech 1754 až 1757 jím byl slavný malíř Paul Troger. V roce 1772 Akademie sloučila všechny tehdejší vídeňské umělecké školy, rokem 1872 se stala univerzitou a v roce 1786 byla umístěna na Annahof. Dnes se zde vyučuje architektura, malířství, sochařství, grafika, restaurování uměleckých děl, scénografie, technologie v umění, textilní design, dějiny umění a kulturní filozofie. Lze zde také získat doktorát věd technických, přírodních i ten filozofický a také dnes již běžný titul Ph.D.

Za kratší zmínku rozhodně stojí současná budova z roku 1877, nacházející se na vídeňském Schillerplatz a v 1. – tedy vnitřním - vídeňském obvodu. Když ovšem Theophil Hansen, ředitel školy architektury, v roce 1871 předložil svůj návrh její podobě, jmenovalo se toto náměstí ještě Kalkmarkt (Vápenný trh). Budova Akademie byla následně postavena jako čtyřpodlažní a ve stylu italské renesance. Otevřena sice byla za přítomnosti císaře Františka Josefa I. v dubnu roku 1877, ale výzdoba jejího interiéru trvala až do roku 1892. Vnitřní výzdobě dominuje velká nástropní malba Anselma Feuerbacha, zobrazující Pád titánů.

Ne všechno, co je v budově ukryto, její návštěvník - a milý platící v jedné osobě – uvidí. Ten se musí spokojit s Gemäldegalerie, jejíž nabídka se čas od času lehce obměňuje. V každém případě ale Akademie vlastní velmi cennou sbírku obrazů slavných mistrů, zahrnující období od rané italské deskové malby 14. a 15. století až k dílům studentů a profesorů Akademie z přelomu 18. a 19. století. Mezi nejznámější jména zde patří Bosch, Cranach, Bouts, Rembrandt, Botticelli, Rubens, Tizian nebo Guardi. Sbírku obrazů pak doplňují Kupferstichkabinett, což je jedna z nejvýznamnějších rakouských sbírek grafiky, a Glyptothek neboli velká historická kolekce sádrových odlitků. Zajímavou záležitostí je rovněž tzv. Anatomický sál, který se nachází v suterénu budovy. Jeho středobodem je cenný historický pitevní stůl s mramorovou deskou, která je opatřena drážkami a středovým otvorem pro odvod tělních tekutin. Kolem stolu jsou lavice, uspořádané do půlkruhu. Sál slouží pro anatomickou kresbu i pro akce Muzea dějin lékařství.

Jistou zajímavostí je rovněž fakt, že v době svého založení vídeňské Akademie žádnou sbírku obrazů neměla. To se změnilo teprve v roce 1822, kdy škole odkázal svou slavnou sbírku 800 obrazů hrabě Lamberg-Sprinzenstein. A tak vzniklo zdejší muzeum (tímto titulem se ale Akademie oficiálně pyšní teprve od září roku 2013) a ještě zbyly peníze na stipendia studentů i jejich výuku. Počet obrazů v majetku Akademie pak v průběhu 19. a 20. století stoupl na 1.800, a to díky četným a štědrým sponzorským darům i veřejným sbírkám. Díky tomu vznikla jedna ze tří nejvýznamnějších vídeňských obrazáren se sbírkou starých mistrů. Ta je zde v symbióze s díly nového umění.

Akademie se také ráda chlubí tím, že mezi jejími žáky i pedagogy figurují mnohá velmi známá a významná jména, což ovšem platí zejména pro občany Rakouska a Vídně zvláště. V České republice budou snad znít povědomě (některá ovšem jen svou „českou“ zvukomalebností) snad pouze jména Paul Troger, Johann G. Platzer, F.A. Maulbertsch, Heinrich F. Füger, Karel Postl, Leopold Kupelwieser, Eugen Jettel, Kamil Hilbert, Anton Hlavacek, Heinrich Krippel, Egon Schiele, Alexander Popp, Hans Knesl, Alfred Hrdlicka, Friederisreich Hundertwasser nebo Hermann Czech.