Tošov (České Meziříčí)

Tato místní část Českého Meziříčí se původně vyvíjela jako samostatná ves, jejíž pojmenování je docela zvláštní. Abychom osvětlili jeho anabázi, tak bude nejlepší otevřít knihu "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž", v níž prof. Antonín Profous tvrdí toto:

"Tošov (lid. v Tošově, do Tošova), ves (m. o. Skršice) 7 km záp. od Opočna: 1416 in villa Tossow B. decessit, proclam. Grecz, DD. 15/28; 1416 Diviš z Tosova, AČ. 1/403; 1433 (pečeť) Petříka z Tošova, RT. II, 236; 1568 Benj. Tamchyna z Doubravice a na Tossowie na děd. svém tvrzi Tossowie, DZ. 16 H 16; 1654 Tossow, BR. 11/247.

[Srov.: luž. příjm. Toš, Muka III/105, Toszowicze, Toszyce, Słow. XII, 432; sch. Toševine, Tošići, Rečnik 468.]

Jm. Tošov = Tošův, t. dvůr. Os. jm. Toš [1340 Alberto Plicone dicto Tossone de Nouaraluna, RB. IV, 314], byl mazlivý tvar ke jm. Tomáš, srov. 1402 Thomas cerdo (=jirchář, koželuh), 1417 Tosskonis cerdonis, TomZ. n. 109 č. 191c."

Stejně jako jinde v okolí, tak rovněž v Tošově můžeme nalézt stopy osídlení již v době kamenné, ale první zmínka o Tošově však pochází až z 4. června 1416, kdy bylo v příčině posledního pořízení podáno k zemským deskám toto svědectví: „Já Předbor z Dobřenic, vladař Třebechovského zboží, a Jan řečený Hložek z Bolehoště, Markvard z Přepych, řečený z Richmberka, Mikuláš z Vranova, Oldřich ze Lhotky službu svou vykazujem T. Mti. urozený pane Albrechte z Koldic a vyznáváme před T. Mti. Tímto listem, ...že nám jest to svědomo, když nebožtík Diviš z Tošova umřel, tehdy jeho žena, nebožka paní Bětka, po jeho smrti hned před námi pravila i obecně před jinými lidmi, že nemíní svého věna, kteréž jest měla na Tošově, od svých dětí jinam obrátiti, ani komu jinému zavaditi; než se svými dětmi mínila do své smrti býti. I chlebila s nimi až do své smrti a nikam se od nich neodbírala, než plnou a mocnou hospodyní v tom zboží se svými dětmi byla, a žádný jí na tom nepřekážel ani v to sahal až do její smrti. A to nám jest svědomo a toho na svědomí své jsme pečeti k tomuto listu přitiskli. Jenž jest dán čtvrtek ochtáb Božího Vstoupení.“ Roku 1433 je zmíněn jako svědek Petřík z Tošova, jenž se v roce 1440 účastnil čáslavského sjezdu. Roku 1502 byl pohnán před soud Jan z Tošova. Král Jiří z Poděbrad zapsal dvůr v Tošově a ves Skršice Jiříkovi a Bartošovi, bratřím ze Žernového, a král Vladislav Jagellonský toto potvrdil v roce 1476 Alšovi a Janovi z Konecchlumí. Následně přešel Tošov do držení Tamchynů z Doubravice (někdy psaných i jako Těmínů), z nichž známe: Jana Tamchynu z Doubravice a v Meziříčí (1524), Hynka Tamchynu z Doubravice (1532) a Jana Tamchynu z Doubravice, hejtmana a správce statků Vojtěcha z Pernštejna na Pardubicích (1529-1533), který ujal od bratří tvrz se dvorem a vsí v 400 kopách českých grošů. Byl dvakrát ženat a roku 1539 odevzdal své druhé manželce Johance z Talmberka všechny své statky v Novém Městě nad Metují a ta je v roce 1563 prodala. Jan z Doubravice zemřel roku 1555 a vdova po něm Johanka v roce 1570. Jejich synové Věnek, Vojtěch a Benjamin se podělili o majetek 2. září 1555, přičemž nejmladší Benjamin Tamchyna z Doubravice obdržel tvrz Tošov s vodním příkopem, haltýři, pivovarem, dvorem a ves zápisnou Skršice a dále část Meziříčí a Rohenic. 12. listopadu 1568 upsal své manželce Žofce z Bibru na Tošově 750 kop grošů českých věna. V roce 1575 se na tošovské tvrzi pohádal opočenský úředník Jiřík Podvinský z Lerojid s Jindřichem ze Šárova na Jeníkovicích tak, že vytrhl z pouzdra ručnici a chtěl ho zastřelit. Nebýt jiných přihlížejících, došlo by k velkému neštěstí. Roku 1585 se Benjamin Tamchyna z Doubravice podruhé oženil, a to se Sabinou Vachtlovnou z Pantenova (též uváděno Poutnova), jíž upsal na tvrzi Tošově 2 500 kop grošů českých. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1596, kdy je uveden na dobrušském privilegiu. Jeho dcera Maruše či Markéta z Doubravice se vdala za Viléma Vostrovského ze Skalky a na Skalce. Posledním z tohoto rodu byl na Tošově Jan Tamchyna z Doubravice, jenž zemřel v roce 1623, přičemž jeho žena Alžběta zemřela již před 4 lety. Tvrz Tošov však byla již 30. října 1597 postoupena Maruší Ostrovskou ze Skalky Kryštofu Jaroslavovi Trčkovi z Lípy na Opočně, čímž se Tošov stal součástí opočenského panství a v jeho rámci zůstal až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního.

V roce 1849 se stal Tošov součástí Skršic, k nimž patřil katastrálně již dávno předtím. Důkazem budiž indikační skica stabilního katastru obce Skršic a osady Tošova z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Franze Sommera a geometra 3. třídy Johanna rytíře z Welzensteinu. Roku 1880 zde žilo 162 lidí ve 12 domech. O 2 roky později se stal správcem dvora Hanuš Wondřich. V roce 1899 začala v Tošově působit černilovská katolická národní jednota. 7. srpna 1902 zasáhla osadu velká bouře s přívalovými srážkami a krupobitím. Orkán tehdy pobořil budovu, v níž se krátce předtím ještě mlátilo obilí, ale kvůli prasklému šroubu na mlátičce se mlatci rozešli, a tak pod rozvalinami zahynula pouze 1 žena, ostatní byli pouze zranění. O tomto neštěstí podrobně referovaly „Katolické listy“ z 13. srpna 1902: „Zabitá žena. Dne 7. t. m. odpoledne řádila po celých téměř Čechách hrozná vichřice, a také rozzuřila se na Novoměstsku. Veliké škody zvláště způsobila v Opočně, Ostrově, Vranově, Tošově a jinde, při čemž v Tošově sřítila se stodola a zabila 40letou vdovu M. Jindrovou, matku 5 malých dětí; družka její M. Štěpánková byla těžce zraněna, jiné dvě dělnice jen lehce. Ve dvoře Ostrově orkán sbořil tři kolny. A stále a stále docházejí ze všech krajů českých zprávy o škodách a pohromách, jež spůsobil odpolední čtvrteční cyklon jdoucích do milionů.“ Roku 1910 tu žilo 134 obyvatel ve 14 domech. V roce 1913 se zúčastnila skršicko-tošovská křesťansko-sociální mládež v čele s kovářem Jandou orelského sletu v Bohuslavicích nad Metují. O 5 let později byla zatčena pro urážku císařského majestátu nádenice Anežka Podzimková, jež byla odsouzena na 8 měsíců do žaláře. Z front 1. světové války se nevrátil do Tošova Adolf Schlagner (1892-1917).

V říjnu 1918 vykonávali strážní službu v Tošově sokolové, kteří byli ozbrojeni puškami Werndl z vojenského skladiště v Jaroměři. Jejich úkolem bylo zajistit bezchybné zásobování potravinami a rovněž veřejný pořádek. Roku 1919 vznikla TJ Sokol Skršice-Tošov. Tošov jako osada Skršic má většinu dějin společných s touto obcí. V roce 1921 lidovci z Meziříčí, Rohenic, Skršic a Tošova postavili na zádušním pozemku v Meziříčí svůj spolkový dům Vzájemnost. 10. března 1924 bylo zahájeno přídělové řízení na opočenských velkostatcích, a to včetně Tošova. Zbytkový statek Tošov byl přidělen bývalému vrchnímu hospodářskému správci Josefu Strádalovi. V noci na 12. ledna 1933 byl vykraden obchodník Jan Hlavatý z čp. 12. V listopadu 1936 vyhořel zdejší hostinec u Hlavatých a s ním také většina loutkového divadla. Za německé okupace nesla osada pojmenování Toschow. Od 1. ledna 1981 je Tošov součástí Českého Meziříčí. V roce 2019 byla rozšířena vodovodní síť.

Na pamětihodností není Tošov příliš bohatý. U stavení čp. 6 můžeme vidět kamenný kříž od novoměstského sochaře J. Marka. Naproti němu se nachází areál bývalého vrchnostenského dvora čp. 18-19, který byl mnohokrát v historii přestavován. Dále je nutno zmínit několik zbytků tradiční lidové architektury. Nejvýraznějšími zdejšími rodáky jsou: římskokatolický kněz a kulturní pracovník P. Josef Domašínský (29. dubna 1848 Tošov - 3. června 1936 Dobruška) a příslušník pěšího pluku č. 3 "Jana Žižky z Trocnova" rtm. František Brych (* 1894 Tošov), ale za zmínku stojí rovněž další místní osobnosti, třeba Jaroslav Strádal, který zasedal ve správním výboru firmy Rolnický cukrovar, zemědělské a průmyslové podniky, akciová společnost v Podzámčí a byl i soudním znalcem pro obor hospodářský. Naopak dělnice na zdejším dvoře Františka Archlebová byla v roce 1922 zatčena za to, že činila nátlak na náhradní síly, aby též nepracovaly při stávce zemědělského dělnictva na dvorech velkostatku Colloredo-Mannsfeld.