Škola ve Výravě

Výrava byla původně přiškolena k Libřicím, i když měla mnohdy více dětí než samotná školská obec. Svojí školu však původně neměla proto, že školní vzdělávání bylo úzce spojeno s římskokatolickou církví a právě Libřice byly sídlem kolatury. V 18. století měl docházet do libřické školy černilovský učitel Jan Šnot, ale vzhledem k vzdálenosti a špatným cestám sem chodil nepravidelně nebo dokonce vůbec, a to zejména v zimním období.

Roku 1761 začal v chalupě čp. 62 naproti kostelu sv. Jana Křtitele vyučovat rolník Jiří Bachman, který uměl číst a psát. Toto stavení poté náleželo v roce 1796 rolníku Janu Bartoškovi a po přečíslování po roce 1800 obdrželo čp. 83.

Následně rolník Jiří Bachman přestal s vyučováním ve své chalupě a nějakou dobu se ve Výravě neučilo. Teprve roku 1784 začal vyučovat ve svém stavení čp. 74 rolník Jan Voltr, jemuž skutečně nedělalo čtení a psaní žádný problém. Tato chalupa náležela v roce 1796 Mikuláši Hejcmanovi, připřečíslování získala čp. 21 a roku 1807 náležela Mikuláši Hojnému. Tito dva první učitelé se do dějin zdejšího školství zapsali nesmazatelným písmem, i když se o nich psalo, že Jiří Bachman „něco málo čísti a psáti znal“ a Jan Voltr „dovednějším byl předchůdce svého“.

V roce 1786 se začalo učit ve stavení čp. 86, jež získalo po přečíslování čp. 89. V tu dobu se již plně projevil zájem Výravy na zřízení vlastní školy, aby místní děti získaly kvalitní vzdělání a obec nemusela být závislá na libovůli těch v okolí.

O 4 roky později se obrátila Výrava na krajský úřad, aby v ní mohla být zřízena škola, jež by byla obsazena rovněž vlastním učitelem. Svoji žádost musela tehdy sepsat německy, neboť všechny úřední listiny mohly být jen v tomto jazyku. Však se také musela obrátit na panského písaře, aby jí tuto listinu pomohl sepsat, protože nikdo v obci tak dobře německy neuměl, natož správně psát.

Svůj požadavek obec odůvodnila tím, že si již koupila dům pro školu za 520 zlatých; uvolila se přispívat na zkoušeného učitele ročně 100 zlatých, z toho 26 zlatých z obecní pokladny, zbytek sobotálesem, a kdyby nestačil tak dalším příspěvkem z obecní kasy; dolní konec Výravy je téměř hodinu cesty vzdálen od libřické školy a v zimě je z Výravy do Libřic špatná cesta; děti jsou připravovány o možnost vzdělání, neboť v Libřicích již 5 let není učitel a Výravským leží na srdci dobrá výchova a vzdělání jejich dětí, z nichž se tak stanou užiteční občané státu, vždyť „náklad na školu nahradí tisíc radostí ze školy“. Aby obec rovněž ukázala, že s tímto krokem souhlasí celá Výrava, byla tato žádost podepsána nejen rychtářem Jiřím Voltrem a šesticí konšelů: Janem Hanušem, Matesem Marešem, Janem Fabianem, Mikulášem Hejcmanem a Janem Karasem, ale též 18 významnými zdejšími obyvateli, většinou statkáři: Václavem Fabianem, Janem Fouskem, Janem Skalickým, Janem Škopem, Václavem Hojným, Michalem Blatíkem, Václavem Hanušem, Janem Kopalem, Janem Bartoškou, Karlem Šrámkem, Josefem Havlem, Jiřím Hojným, Václavem Zilvarem, Janem Mikláskem, Václavem Voltrem, Mikulášem Fabianem a Janem Hynkem.

Další zmínka o zdejší škole pochází z roku 1826. K povolení vlastní školy nejprve nedošlo, navíc zanikla škola v Libřicích, a tak byla v letech 1834-1870 škola ve Výravě pouhou filiálkou té černilovské, přičemž svoji budovu měla od roku 1830, kdy obec zakoupila od Františka Matejska, prvního zdejšího řádného učitele (zemřel v roce 1838), výše zmíněnou chalupu čp. 89. O 5 let později ji však prodala a postavila novou, již zděnou školní budovu. V dosavadní škole bydlel pan Macek, jemuž se díky tomu říkalo „Školní“ Macek.

Nová školní budova zaujímala kolem 50 čtverečných sáhů a stála téměř uprostřed obce k východu na výstupku u silnice v přízemí. Valbová střecha byla kryta šindelem. Vchod do opukové budovy byl situován uprostřed a v sími vpravo se vcházelo do třídy, vlevo pak do bytu učitele, jenž sestával ze 2 pokojů, komory a kuchyně. Na sever a na východ od školy se rozprostírala zahrada o výměře 120 čtverečných sáhů a byla ohrazena vysokým plotem z téhož materiálu jako škola. Na jižní straně byl také vchod do zahrady k hospodářským budovám, jež se skládaly z taškovou střechou krytého chléva a dřevníku. V zahradě naproti síni ve vzdálenosti asi 3 sáhů byla vybudována studna s kamennou obrubou. Právě v tomto objektu fungovala škola až do roku 1877.

28. prosince 1858 nastoupil na výravskou školu nový učitel František Horák a právě za něho byla filiální jednotřídní škola přeměněna ve školu obecnou, která byla v roce 1878 rozšířena na dvoutřídní, pro níž se začala stavět nová školní budova (stavební plán byl zhotoven roku 1877). Krátce po zahájení stavby, jež byla de facto pouze nástavbou patra na dosavadní objekt a zhotovením nové fasády, však odešel na odpočinek do Hubílesa, kde zemřel 3. září 1879. 27. října 1878 proběhlo slavnostní vysvěcení nové školní budovy, jež bylo provedeno černilovským farářem P. Antonínem Cittou, ale v obou třídách se začalo vyučovat až 4. ledna 1879.

Od té doby se zde s určitými změnami a krátkodobými uzavřeními, kdy se chodilo do Černilova, učilo až do roku 1974, kdy byla výravská škola kvůli malému množství žactva zrušena a opět tak zdejší děti musely vyrazit k Černilovu. V roce 1978 došlo navíc k převodu bývalé školy čp. 104, zrekonstruované roku 1965, na královéhradecký okresní archiv, ale to vše je již jiný příběh, který byl navíc zakončen tím, že se z v letech 2010-2013 zrekonstruovaného objektu stalo obecní Společenské centrum.

Škola ve Výravě na mapě