Skršice (České Meziříčí)

Toto zvláštní pojmenování obce by mělo pocházet od osobního jména Skrch, resp. od Skrchových lidí = Skršiců, čeho se drží také prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž": "2. Skršice (lid. ve Skršicích, do Skršic, skršickej), ves 7 km záp. od Opočna: 1476 a 1555 ves Skršice zápisná k Tošovu, Sedl. z DZ. 51 J 23; 1654 Skrssycze ves, BR. 11/286; 1836 Skrschitz, Skřice 2 St. w. von Opotschna, Df, Som. IV, 368."

První zmínka o této vsi pochází z roku 1476, kdy byla zápisnou k Tošovu. Tak tomu bylo i v roce 1555. Roku 1638 obdržel milost Lukáš Holanec, který se dostal do šatlavy v Dobrušce za krádež a původně byl odsouzen k trestu smrti. Podle extraktu lidí katolických a nekatolických z 27. dubna 1651 bylo ve Skršicích a Tošově 66 lidí, z nichž u 34 nebyla naděje na to, že by přešli zpět k římskokatolické víře. K 24. červnu 1650 zde žilo 5 sedláků a 11 chalupníků. V letech 1651 1652 se přihlásilo ze Skršic a Tošova 27 lidí k římskokatolické církvi, z nichž 11 bylo žen. V roce 1744 bylo ve Skršicích ubytováno 35 pruských důstojníků, 61 služebníků a 676 vojáků. Na jaře roku 1747 byl na celém panství takový hlad, že chudí jednotlivci ve Skršicích ho zaháněli tak, že se snažili vyžebrat trochu otrub, ale jedli rovněž mršiny. V roce 1781 bylo ve Skršicích 15 stavení. Od roku 1788, kdy vznikla škola v Králově Lhotě, chodily zdejší děti do tamní školy, která byla postavena v roce 1861 a rozšířena roku 1881. Do té doby patřily Skršice ke škole v Českém Meziříčí. V roce 1843 zde žilo 207 obyvatel ve 34 domech. Roku 1845 vyhořela polovina vsi – 18 domů. V roce 1847 měly Skršice 186 obyvatel a 35 domů. Roku 1848 proběhla mezi místními evangelíky peněžní sbírka ve prospěch Chorvatů, Srbů a Slováků, jejíž výnos byl zaslán do pražských Národních novin, které vydával Karel Havlíček Borovský.

V roce 1849 se Skršice staly samostatnou politickou obcí (obecní starostové: 1864-1867 Jan Samek, 1867-1870 Jiří Větvička, 1870-1873 Václav Domašínský, 1873-1879 Josef Samek, 1879-1882 Jan Uhlíř, 1882-1885 Jan Novák, 1881-1891 Jan Truneček, od 1891 Josef Novák). 13. března 1864 vyhořelo 13 místních stavení. O 2 roky později prošly obcí pruské jednotky a byly zde i ubytovány. 27. září 1872 odjel statkář Matěj Hušek se svou manželkou na trh do Jaroměře a své hospodářství a 1,5 roku starou dceru Marii svěřil do rukou 30leté služce Marii Renováčkové, jež téhož dne zmizela i s dcerou svého zaměstnavatele. Ten vyhlásil odměnu za její nalezení a navrácení dcery ve výši 50 zlatých. Zmínku o tom, jak to dopadlo, se mi nepodařilo nikde najít. 18. července 1873 vyhořelo 9 stavení. Roku 1892 získala obec vlastní jednotřídní obecnou školu, když byly Skršice odškoleny od Královy Lhoty. Její první správce Otokar Rubeš si tehdy přišel na 400 zlatých mzdy, 100 zlatých osobního a 50 zlatých funkčního přídavku a byt v obci. Zpočátku se učilo v najaté místnosti, ale v roce 1893 byla postavena školní budova, a to nákladem 7 000 zlatých. Roku 1903 byla obec zařazena do nově vzniklého zdravotního obvodu v Českém Meziříčí. Do té doby náležela k tomu opočenskému. V roce 1907 byla ustavena místní organizace Strany katolického lidu. Z 1. světové války se nevrátilo několik místních mužů, jejichž počet se podle pramenů liší, neboť mnohdy dochází k záměnám s obcemi s podobným názvem. Já osobně dohledal 9 padlých z této obce, ať již zde bydlících, tak rodáků (Jana Frizla, Josefa Joneše, Jana Kovaříčka, Josefa Langera, Karla Linharta, Antonína Ohnhäusera, Josefa Samka, Josefa Uhlíře a Jana Vaňka).

14. listopadu 1919 byla založena TJ Sokol, jejímž 1. starostou byl Václav Truněček. Roku 1924 se ustavili zdejší divadelní ochotníci. 17. října 1925 byl odsouzen 47letý dělník Adolf Líbal 3 měsíce žaláře za krádeže snopů obilí přímo z polí. U něj nalezená fůra pšenice a půl fůry žita byly prodány a výnos rozdělen mezi poškozené. V roce 1929 zakoupila sokolská jednota obecní pozemek, který přeměnila na travnaté cvičiště. O rok později zde žilo 213 obyvatel v 50 domech (spolu s Tošovem 339 obyvatel v 72 domech). Za německé okupace, kdy obec nesla pojmenování Skerschitz, tu fungovaly: Družstvo pro rozvod elektrické energie v Skršicích, hostinec a trafika Václava Čápa, hostinec Jana Hlavátka, kovář Karel Král, obuvníci Václav Čáp, Karel Horák, Václav Hovorka a Jaroslav Strádal, řezník Josef Šolín a obchody smíšeným zbožím Václava Dostála a Jana Hlavatého, který měl rovněž druhou trafiku. Roku 1947 byla upravena silnice Skršice-České Meziříčí. 12. září 1957 bylo založeno JZD, jež bylo 1. ledna 1975 sloučeno s JZD Jílovice v JZD Nový směr Jílovice. 1. června 1966 byla na místním hřišti instalována houpačka a kolotoč. V lednu 1967 hořelo v požární zbrojnici. V roce 1977 byla zrušena zdejší škola. 4. prosince 1977 došlo k požáru drůbežárny. Od 1. ledna 1981 jsou Skršice součástí Českého Meziříčí, i když MNV v Českém Meziříčí byly spravovány již od 1. května 1975. 25. srpna 1988 shořel v obci družstevní stoh slámy. 22. srpna 1992 došlo k obnově TJ Sokol Skršice-Tošov. Roku 2011 došlo k uzavření prodejny a jako její náhrada sloužila pojízdná prodejna firmy Marta s. r. o. z Dobrušky. 14. listopadu 2012 vyhořela místní autodílna. Roku 2016 bylo zřízeno dětské hřiště. V roce 2018 byla vysázena nová švestková alej. O rok později bylo zadána zpracování projektové dokumentace na rekonstrukci kanalizace. V roce 2019 byl vybudován chodník a rozšířena vodovodní síť.

Z místních pamětihodností musíme jmenovat: dřevěnou zvoničku, jež byla spolu se zvonkem zřízena v roce 1871, a nedaleký kamenný kříž z roku 1909, který byl naposledy opraven v roce 2019. Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky jsou: křivický učitel Jan Šťásek (* 16. května 1821 Skršice) a římskokatolický kněz P. Josef Uhlíř (* 27. května 1920 Skršice).