Téměř na jednom místě shromážděné pamětihodnosti obce Třesovic

Pokud navštívíme Třesovice, malou obec na Královéhradecku, jež vstoupila do všeobecného povědomí jen díky událostem prusko-rakouské války roku 1866, a chceme vidět všechny zdejší pamětihodnosti, nemusíme vlastně opustit ani náves, protože všechny památky se nacházejí na ní nebo na její dohled.

První pamětihodností je u křižovatky se nacházející kamenný kříž, který byl pořízen nákladem zdejších občanů v roce 1875. Původně zde od roku 1828 stával dřevěný kříž s plechovým vyobrazením Ježíše Krista. Na památku svěcení kamenného kříže bylo třesovické posvícení přeloženo na neděli po Povýšení sv. Kříže, předtím bývalo později.

O pár metrů dál najdeme rovnou 3 památky najednou. Na oploceném prostranství můžeme vidět sochu Panny Marie s Jezulátkem, pomník padlým v 1. světové válce a pomník padlým během prusko-rakouské války roku 1866.

Barokní Mariánská socha byla do obce darována bývalou sadovskou vrchností roku 1831, tedy ještě před tragickým požárem zámku v roce 1844. Jedná se o 1,7 m vysokou výrazně gotizující plastiku Panny Marie s Jezulátkem na levé ruce se silně prohnutou postavou, přičemž obě postavy mají velkou barokní korunu. 180 cm vysoký sokl je tvořen na kamenném stupni stojícím hranolovým podstavcem s volutami po stranách, ukončeným profilovanou římsou, na jehož přední stěně je v kartuši pod korunkou alianční znak (pravý erb je rozčtvrcen a každé za čtyř polí nese lva, levý znak je také rozčtvrcen, první a čtvrté pole je děleno třemi svislými kůly, ve druhém poli je lev a ve třetím orlice). Odhaduje se, že dílo vzniklo kolem roku 1700 a jak již bylo uvedeno, bylo sem přeneseno od zámku v Sadové, i když nejspíše nevzniklo ani v souvislosti s výstavbou tohoto objektu, protože většina plastik byla k sadovskému zámku přenesena odjinud. Dnes však tedy nevíme ani dobu vzniku sochy, natož odkud skutečně původně pocházela, protože část pramenů tvrdí, že sem byla přenesena ne ze Sadové, ale z Dohaliček. Jisté je jedno, že dnes se již skutečnou pravdu o původu díla nikdy nedozvíme. Od 24. ledna 1964 je tato plastika památkově chráněna. Dodejme, že u ní stávala původně dřevěná zvonička, která zanikla při výstavbě hasičské kolny, do jejíž vížky byl její zvonek přenesen.

Vedle sochy se nachází pomník padlým v 1. světové válce, který nese nápis: „1914-1918 ZA LEŽ A NÁSILÍ MUSILI JSME KLÁST ŽIVOT SVŮJ BEDNÁŘ JOS. 21 R. DOSTÁL JOS. 31 R. FRUMERT ANT. 32 R. FREJBERK JOS. 21 R. KOSEK ALOIS 24 R. KOPECKÝ FRANT. 30 R. KOPECKÝ JOS. 23 R. KOPECKÝ BOH.22 R. TICHÝ JOS. 35 R. VOŠOUST LUDVÍK 19 R. VEJNAR JOS. 45 R. 7./6.1922“. O jeho umístění mezi Mariánskou sochu a hasičskou zbrojnicí bylo rozhodnuto ve schůzi 19. ledna 1922 za účasti členů výboru místní Besedy, obecního starosty Jana Ryby z čp. 59 a starosty místního SDH Josefa Ryby z čp. 18. Zároveň bylo usneseno vyžádat si návrhy na pomník od firmy Mejstřík v Nechanicích a František Jiránek v Hořicích, protože plány kuklenského kamenosochařství Mertlík nikoho nenadchly. 24. ledna téhož roku byl vybrán model pomníku od firmy Mejstřík z Nechanic za smluvenou cenu 5 000 Kč. Tomuto rozhodnutí možná pomohlo též to, že pomník od téhož podnikatele měl i nedaleký Prasek. 8. května 1922 byli do komitétu pro postavení památníku zvoleni: obecní starosta Jan Ryba z čp. 59, starosta SDH Josef Ryba z čp. 18, Bohumír Ryba z čp. 20, Václav Pišl z čp. 4, řídící učitel ve výslužbě Karel Dědourek, učitel Edvard Sadil a Václav Dittrich. Do zábavního výboru se dostali: Jan Pišl z čp. 64, Karel Bednář z čp. 23, František Halda, Josef Černý ml., Karel Bednář z čp. 73, Jan Voženílek a Edvard Sadil. O 12 dnů později byl předsedou komitétu zvolen Karel Dědourek, pokladníkem Václav Dittrich a jednatelem František Ryba z čp. 21. Vykopáním základu a jeho vyzděním byl pověřen František Ryba z čp. 21. K odhalení pomníku došlo 2. července 1922, přičemž uvítání zařídil Karel Dědourek, slavnostní řeč měl novopacký učitel B. Bayer a odevzdání pomníku bylo svěřeno Edvardu Sadilovi. Po odhalení pomníku následovalo divadlo v přírodě v Rybově zahradě a večer pak věnečky v obou místních hostincích. Celkový příjem byl 11 194,86 Kč a vydání 9 320,09 Kč. Čistý zisk 1 874,77 Kč byl ponechán na zřízení plotu kolem návsi.

Posledním objektem je typová všeobecného věnování všem vojákům padlým v obvodu obce za prusko-rakouské války roku 1866 č. 240, jež byla zřízena Komitétem pro udržování pomníků na bojišti Králové-hradeckém a nalezneme na ní text: „Památce chrabrých vojínů, v bitvě dne 3. července 1866 padlých a v obvodu obce TŘESOVICE v Pánu odpočívajících. Dem Andenken aller tapferen Krieger welche in der Schlacht am 3. Juli 1866 gefallen und im Gemeindegebiete von TŘESOVIC in Gotthen worden sind.“ Na závěr uveďme, že díky spolupráci obce, klubů vojenské historie v souvislosti s prusko-rakouskou válkou roku 1866 a mnoha dalším jednotlivcům i organizacím je toto místo ozdobou obce, což ještě dnes nebývá časté, ne snad, že by nebyla vůle, ale stejně jako dříve, tak i dnes je to kolikrát otázka financí. Ale je dobře, že se tento stav postupně mění, když se tak toulám naší vlastí a nezapomíná se na odkaz našich předků!