Svěcení nové školy v Hřibsku v roce 1907

Všeobecně se všude propaguje historie velkoměst, avšak dějiny menších městeček a vsí bývala kolikrát mnohem bohatší než ve městech, protože místní lidé bývali se svou obcí úzce spojeni a z dnešního pohledu bývali skutečnými srdcaři. Kdybychom měli jmenovat, tak nám nebude stačit kniha v rozsahu Písma svatého, a to by se jednalo o pouhý jmenný přehled všech zasloužilých osob. Jednou z nich bývala rovněž statkářská rodina Loučných, jež je zapsána do dějin Hřibska, malé to obce na Královéhradecku, která je dnes součástí Stěžer, nesmazatelným písmem. Ve své době pro ni udělala mnoho, z něhož si zaslouží zmínit rovněž zřízení nové školní budovy.

Josef Loučný se vzdal hospodářské činnosti a se svou manželkou se rozhodl odejít na odpočinek. Zároveň s tím se rozhodl věnovat na uctění památky svého zesnulého syna 25 000 K na stavbu školní budovy v Hřibsku, a to z toho důvodu, že do té doby byly místní děti nuceny vážit dlouhou cestu za jakéhokoliv počasí do školy ve Stěžerách.

Právě díky výše zmíněnému mecenáši mohlo být přikročeno v Hřibsku ke zřízení školy. Úřady byla povolena dvojtřídní škola a hned poté byla zahájena stavba jednopatrové školní budovy, kterou projektoval a vybudoval královéhradecký stavitel Jindřich Labouťka za stavebního dozoru Ing. Šmída z Hradce Králové, a to za 30 000 K. Potřebný pozemek pro budovu a školní zahrádku věnovali manželé Štěpánkovi z Hřibska. Antonín Štěpánek totiž v roce 1906 převzal statek po Josefu Loučném.

Rozdělení a řešení budovy bylo v každém ohledu účelné, praktické a vyhovující všem hygienickým i pedagogickým požadavkům. Místnosti byly totiž vzdušné, prostorné, chodby a schodiště široké s vhodně zvoleným osvětlením a velkou okrasou byla rovněž školní zahrádka okolo objektu. Tato budova se tak stala jednou z nejmodernějších školních objektů v celém širém okolí.

K jejímu slavnostnímu vysvěcení došlo 28. září 1907, kdy se ke 14.00 hod. shromáždil průvod u statku Josefa Šandy, v jehož čele se nalézaly družičky, pak školní mládež s učiteli ze Stěžer, za ní následovali pozvaní hosté (místodržitelský rada Heřman Steinfeld, c. k. okresní školní inspektor Alois Krčmář, vrchní inženýr František Fischer, zemský a říšský poslanec Hynek Srdínko, Ing. Viktor Šmíd s manželkou, stavitel Jindřich Labouťka, Josef a Anna Louční, sedlický statkář Vincenc Vinař s manželkou) se zástupci okolních obcí a různých spolků, poté pěvecký učitelský kroužek, spolek dobrovolných hasičů a nakonec všichni ostatní účastníci. Průvod se ubíral prapory okrášlenou obcí do statku Václava Poláka, kde byla vykonána krátká pobožnost, načež dospěl ke škole. Zde z tribuny všechny uvítal obecní starosta Josef Pluhař, který se vřelými slovy zmínil o šlechetnosti manželů Loučných. Nato se odbýval vlastní akt svěcení, který vykonal děkan P. Josef Šmidt z Libčan za asistence 2 kněží. Pěvecký učitelský kroužek obstaral příslušný zpěvní doprovod. Následovala prohlídka budovy.

Hosté mohli uvidět ve vestibulu se nalézající dvojici mramorových pamětních desek. Na jedné bylo věnování statkáře Josefa Loučného („K trvalé upomínce na zvěčnělého syna svého pana Josefa Loučného, věnují tuto školu mládeži Říbské Josef Loučný s manželkou Annou L. P. 1907.“), na druhé porcelánové podobizny obou manželů a jejich zemřelého syna a dcery. V jedné učebně byl za náležitých ceremonií posvěcen a zavěšen kříž, načež bylo pokračováno v dalším programu, během něhož poté promluvil před budovou poslanec Hynek Srdínko, jenž navázal na citát J. A. Komenského, promluvil o důležitosti školství po kulturní i národní stránce, poukázal na povinnosti ke škole a apeloval na obyvatele, aby si své školy vážili, protože v jiných obcích museli podstoupit značné oběti, aby si mohli pořídit vlastní školu, ale v Hřibsku žili pilní a hospodární manželé Louční, kteří nashromáždili takový majetek, že mohli při odchodu na odpočinek věnovat značnou sumu na vybudování této školy.

Po citátu Františka Palackého zapěli učitelé svatováclavský chorál a dvojice družiček přistoupila k manželům Loučným s kyticemi růží a slovy díků veškeré hřibské mládeže. V té chvíli oběma manželům vyhrkly z očí slzy. Nato vystoupil na tribunu místodržitelský rada Steinfeld, jenž jako předseda okresní školní rady též poděkoval manželům Loučným a Štěpánkovým. Po jeho projevu odevzdal stavitel Jindřich Labouťka klíče od budovy do rukou starosty obce, čímž byl akt svěcení zakončen a hosté se odebrali k hostině v Polákově statku. Slavnostní den byl poté úplně ukončen věnečkem, aby se tu následující den začaly učit děti z Hřibska i z dalších přiškolených osad.

K tomu na závěr ještě dodejme, že elektrický proud byl do objektu zaveden až v rámci elektrifikace obce v roce 1911 a ve škole se vyučovalo až do 1. září 1964, kdy byla zrušena. Poté sloužila různým účelům, od skladování až po bytové využití, aby se z obecních rukou dostala do soukromého vlastnictví a v současné době náleží Dominiku Kasmanovi. Škoda jen, že dávno ztratila svůj punc a není tou dávnou okrasou Hřibska, jak tomu dlouhá desetiletí bývalo.