Steidlerův zájezdní hostinec "U Bílého lva" v České Skalici

V těchto místech se původně nalézala maloskalická tvrz a právě na části jejích rozvalin nechal Josef Steidler vybudovat v roce 1824 nový zájezdní hostinec, a to krátce po dokončení s ní sousedící císařské silnice.

Vznikl tak jednopatrový kamenný dům s nádvorní kočárovnou, jež měla 2 vjezdy a spočívala na čtveřici kamenných sloupů. Vedle ní se pak nacházela ještě maštal pro 20 koní. Ale již roku 1836 došlo k přístavbě sálu k přední části hostince nad kočárovnou, jenž byl "9 sáhů, 5 střevíců a 3 coule dlouhý, 6 sáhů, 5 střevíců a 4 coule široký". Ten byl na žádost Jiřinkového spolku, resp. jeho iniciátora P. Františka Hurdálka, zdejšího fundatisty, věnován Jiřinkovým slavnostem, z nichž první se v něm uskutečnila 14. září 1837 a k jejich konci došlo po smrti P. Františka Hurdálka 1. prosince 1847. Vedle toho byly v roce 1836 provedeny ještě další změny hostinského areálu, protože došlo k přístavbě maštalí, kůlen, lednice a nad řekou Úpou vznikl skleněný zahradní pavilon, z něhož byly krásné výhledy na město i samu řeku.

S hostincem to začalo jít z kopce po výstavbě železniční trati z Josefova do Malých Svatoňovic, jež byla později prodloužena až do Trutnova, čímž začaly ve velkém mizet formanské vozy z císařské silnice, až prakticky vymizely po zahájení provozu na další trati z Chocně přes Náchod až do Vratislavi. Rozvoji hostince nepomohla ani prusko-rakouská válka roku 1866, o čemž se hovoří v příloze "Národních listů" z 3. září 1927:

"(Válečná vzpomínka z roku 1866.) Když po vítězné bitvě u České Skalice dne 28. června 1866 okupovali Prušáci město, vnikli mimo jiné i do Steidlerova hostince v Malé Skalici, hledajíce, co by stálo za odnesení. Václav Steidler byl také diplomovaným zvěrolékařem a užíval kromě různých zvěrolékařských přístrojů podle tehdejšího způsobu silných provazců k uvazování neklidných koní, měla-li být na nich provedena bezpečně operace neb jiný výkon zvěrolékařský. Pánům Prušákům se provazce zalíbily, tyto prostě sebrali a chtěli odnésti. Majitel hostince, popuzen touto bezohledností, zvolal na takto si počínající vojíny: Isst ihr König Stränge? (Jí váš král provazy?) Tito, domnívajíce se, že se jich táže: Ist ihr König strenge? (Je váš král přísný?), odpověděli: Nein, er ist nicht strenge. (Nikoliv, není přísný.) Odpověď tato Steidlera ještě více rozhněvala, takže na ně zvýšeným hlasem vzkřikl: Nein, ich meine ob er Stränge frisst. (Ne, myslím zdali žere provazy.) Že se mu zato v této nebezpečné chvíli nic nestalo, jest div divoucí.

Tuto hříčku slov, tkvějící ve slovech isst-ist a Stränge-strenge, jež vysloveny stejně zní, nelze ovšem do českého jazyka bez porušení smyslu přeložiti.

(Ještě zajímavá vzpomínka z roku 1866.) Bylo po bitvě u Skalice. Rakušané byli na ústupu a Prušáci zmocnili se města, slídíce, co by se snísti a vypíti dalo. I před hostincem Steidlerovm (kde před 90 léty konány byly proslulé jiřinkové slavnosti, nyní majetek továrníka pana Zdeňka Böhma, který tuto památnou budovu imposantní přístavbou směrem k řece Úpě znamenitě zvelebil) stanul pruský major a nesestoupiv ani s koně, poručil si dvě lahve šampaňského. Obdržev je zastrčil obě do brašny u sedla a uháněl pryč ani nepoděkovav. Uplynul rok. Opět hemžila se bojiště česká Prušáky, kteří v průvodu přátel a známých přicházeli prohlédnouti si místa, která byla svědkem jejich vítězství a pochutnat si na dobrém pivu a vínu, které chovaly známé sklepy hostince Steidlerova a které před rokem okusili. I zde bylo v těchto dnech živo. Jednou zavítala sem četná společnost pánů i dam z říše a bavila se po svém způsobu velmi nenuceně. Když došlo ku placení, zavolal jeden z pánů Steidlera a jal se vypočítávati, co všecko měl. Hostinský ho však hned přerušil a podal mu hotový již účet. Cizinec jej přijal a nahlédnuv do něj zběžně, se otázal: "Nezapomněl jste na nic, je tam všechno? Všechno, pane majore," odtušil klidně Steidler, "i ty dvě lahve šampaňského, které jste loni zaplatit opomenul."

Místní návštěvníci nemohli po převážném zániku povoznické živnosti hostinec svými útratami trvale udržet, a tak se zakladatelův syn Václav rozhodl k jeho prodeji, k němuž došlo 30. listopadu 1877. Získaly ho sestry řádu sv. Voršily (známé rovněž jako uršulinky), které byly vypovězeny ze Svídnice v pruském Slezsku. Ty si tu postupně vybudovaly klášter s německým výchovným ústavem a školou. Tehdy vznikla i kaple sv. Josefa s pseudogotickou vížkou na střeše, jež byla 8. ledna 1878 slavnostně posvěcena zástupcem královéhradeckého biskupa Msgre. Leodegarem Vackem a vikářem P. Josefem Machem a později zbořena, přičemž sám klášter byl rozšířen o budovu nad řekou.

V lednu 1919 totiž zakoupil klášter továrník Zdeněk Böhm, jenž ho během 20. let 20. století značně upravil a přestavěl, když nechal zbourat dosavadní kapli a vybudoval pseudoslohovou věž, jež tak spojila dosud samostatně stojící objekty. Od té doby byly tyto objekty sídlem jeho rodiny, i když bychom tu našli občas také některé úřednické části jeho závodu, když bylo právě potřeba. Roku 1945 ho převzal textilní závod Tiba v České Skalici a následně v něm zřídil internát svých polských zaměstnankyň a částečně i sklad pro účely továrny.

Sám objekt byl v roce 1961 převzat do majetku MěstNV. Následně došlo k rekonstrukci Steidlerova hostince podle projektu Ing. arch. Josefa Václavíka a akad. arch. Jiřího Fejka z národního podniku Výstavnictví, která byla zakončena slavnostním otevřením nové expozice Muzea Boženy Němcové (viz https://www.muzeumbn.cz), k němuž došlo 27. května 1962. Kromě ministerstva školství a kultury na ní měla velké zásluhy organizace UNESCO. Jiřinkový sál byl vymalován podle návrhu akademické malířky Marie Valentové z Prahy. Velkou změnou se stalo to, že z bývalé kočárovny vznikla výstavní síň a po zbourání vysoké klášterní zdi k malé faře byl zřízen Jiřinkový park, v němž byl v roce 1970 umístěn pomník Barunky Panklové od akademické sochařky Marie Uchytilové-Kučové. Naopak na samu budovu byla situována mramorová pamětní deska od akademického sochaře Mirko Stejskala, která má připomínat účast Boženy Němcové na Jiřinkových slavnostech v letech 1837 a 1844. 28. února 1964 byl hostinec zapsán do státního seznamu kulturních památek.

Další úpravy objektu, připomínajícího období dětství Boženy Němcové a jiřinkových slavností, proběhly v letech 1980-1990. V letech 2007-2008 došlo též ke spojení hostince a kláštera probouráním stěny v 1. patře v místě tzv. světničky Boženy Němcové, spojení nárožní věže kláštera s tzv. čistým provozem v přízemí, spojení chodby s přízemním depozitářem a rozšíření restaurátorské dílny. Více o tomto objektu lze nalézt na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/hospoda-steidlerova-1253151.