Ladislav Bartoň, přádelna bavlny, mechanické tkalcovny, barvírna a tiskárna v České Skalici

V těchto až pravidelně zatopovaných místech na levém břehu řeky Úpy neexistovala dříve žádná zástavba, pouze pole maloskalického statku čp. 40, což můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Josepha Baudisze a geometra 4. třídy Franze Soukupa (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA452018400), a tak bylo jednoduché, aby zde byla jako "stavba na zelené louce" vybudována nová textilní továrna pod názvem L. J. Bartoň, tkalcovna, parní barevna, úpravna a tiskárna v České Skalici, kterou nechal roku 1892 postavit Ladislav J. Bartoň (do obchodního rejstříku zapsána v září 1893), který o 5 let později, kdy podnik zasáhla velká povodeň (zaplaven do výšky 1 m), přibral jako společníka svého bratra Josefa Bohumila (zapsán k 8. listopadu 1897). Ten však v tomto závodě, pojmenovaném tehdy jako "Bratři Bartoňové, tkalcovna, parní barevna, úpravna a tiskárna" vydržel jen do roku 1905 (opustil ho v únoru), kdy 4.-6. dubna proběhla stávka kvůli peněžitým pokutám, za zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby, která byla následně ukončena po propuštění čtveřice stávkujících.

Výhodou této firmy bylo to, že se všechna výroba i zpracování bavlněných látek soustředila v ní, protože v přádelně se zpracovávala surová bavlna na přízi, v tkalcovně vznikaly látky a ty pak byly upravovány v bělírně, barevně, tiskárně a mandlu. Rozvoj firmy si vyžádal to, že v letech 1905-1906 došlo k přístavbě barvírny a tiskárny a o rok později vznikla nová mechanická tkalcovna o 300 stavech s přípravnými stroji a šlichtovnou. V té době se pohyboval počet zaměstnanců kolem 300 a využívaný parní pohon činil 300 HP, přičemž boom nadále pokračoval, neboť výrobky tohoto závodu si získaly popularitu nejprve po celé habsburské monarchii a následně se vyvážely do balkánských zemí a dokonce též do Afriky. Svůj věhlas podporoval účastí na různých prezentacích a výstavách, např. na jubilejní výstavě obvodu Obchodní a živnostenské komory v Praze roku 1908 obdržel v oblasti textilního průmyslu diplom zlaté medaile.

Problémem se však stala stoupající spotřeba režného zboží pro barevnu a přízí pro tkalcovny. Majitel nechtěl přebírat cizí zboží a stále chtěl vyrábět vše od začátku až do konce. Z tohoto důvodu zakoupil v roce 1913 bývalou Etrichovu přádelnu bavlny, kterou vlastnila a rozšířila hořická firma Karel A. Tuček. I zde byla výroba omezena, když začala 1. světová válka, později byla na nějakou dobu zastavena, aby se do konce tohoto ozbrojeného konfliktu vyrábělo pro rakousko-uherský erár.

Vznik Československa se stal novým impulsem pro různé změny v rámci firmy i samotného podniku, což její majitel potvrdil tím, že roku 1919 upsal na státní půjčku u Živnostenské banky 50 000 Kč. Během 20. let 20. století byla zdejší tkalcovna přestěhována do maloskalické tkalcovny a z její části vznikla zušlechťovna tkanin. V barevně a tiskárně, kde byly produkovány modrotisky, barchety a pestrobarevné zboží, došlo k modernizaci v podobě nových strojů, jež byly poháněny parními i vodními turbogenerátory o celkovém výkonu kolem 2 000 HP.

Vedení závodu však myslelo i na své zaměstnance, protože v letech 1925-1928 vznikla dělnická kolonie, tzv. Škvárovna (pojmenována podle toho, že materiálem byly škvárové tvárnice; šlo o 24 domů, např. čp. 535-542 v dnešní Bezručově ulici), která navázala na trojici přestavbou vzniklých přízemních domů, z nichž se dochovaly do dnešní doby čp. 189 a 190. Roku 1939 vznikly ještě domy čp. 619-620, které byly určeny pro mistry a úřednictvo. To již 4 roky nesla firma pojmenování Českoskalická přádelna bavlny, mechanická tkalcovna, barevna a tiskárna, spol. s r. o. a náležela trojici příslušníků Bartoňovy rodiny. V roce 1935 se totiž Ladislav Bartoň vzdal řízení závodu a prodal ho s pozemky a činžovním domem ve Vídni synovcům Aloisu Dinterovi, řediteli přádelny a tkalcovny v České Skalici, Josefu Jaromíru Bartoňovi, spolumajiteli tkalcovny a přádelny bavlny v Náchodě a manželovi neteře a vedoucímu barevny a tiskárny v jedné osobě Jiřímu Čerychovi. Zemřel pak 20. listopadu 1939 v České Skalici.

Výroba, jež byla v letech 1931-1934 výrazně omezena (mnohdy pouze 16 hodin v týdnu nebo ani to ne), fungovala až do roku 1942, kdy došlo k jejímu zastavení. Strojové zařízení z Malé Skalice přišlo do českoskalického provozu a stavy byly převezeny do tkalcovny Gintz a Winternitz, jež byla v rámci arizace převzata firmou Deutsche Textil-Industrie Franz Kuhn. Po osvobození došlo ke jmenování národního správce a následujícího roku bylo provedeno úplné znárodnění celé firmy. Přádelna s tkalcovnou se staly součástí n. p. LINA Jaroměř, barevna s tiskárnou a úpravnou byly začleněny do n. p. Tiba a později do n. p. Tepna se zaměřením na úpravu knihařských pláten, jejichž produkce zde pokračuje dodnes, i když spolu s dalšími technickými tkaninami či podkladovými plátny pro brusné materiály (od roku 1952, viz https://www.euro.cz/byznys/textilce-platex-se-dari-diky-vlastnimu-vyvoji-900676), přičemž sám tovární areál se příliš nezměnil, což lze zjistit srovnáním leteckých měřicích snímků z let 1953 a 2000 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1953.JARM01.05887 a https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.2000.JARM00.02532).

Jedinou změnou je tedy zejména název firmy - BN International, s. r. o., a to z toho důvodu, že se dosavadní firma Platex, s. r. o. spojila v roce 1995 s nizozemskou společností BN International B.V., která tehdy byla světovým lídrem v produkci vrstvených papírů. Kromě toho byla roku 2002 vystavěna nová hala a pořízena nová technologie a v roce 2010 nová speciální linka (viz https://hradec.rozhlas.cz/platex-ceska-skalice-bude-opet-investovat-6170070). V poslední době se začalo i s opravou nejstarších objektů, jež mohou být svými dobovými fasádami ozdobou areálu. O současné firmě se lze dozvědět více podrobností na jejím webu: https://www.bnint.cz/cs/bn-int-czech-republic.