St. Michael - opevněný kostel s kostnicí (Wehrkirche und Karner St. Michael bei Weissenkirchen)

Jednou z nejzajímavějších památek, které můžeme při cestě nádhernou krajinou dolnorakouské oblasti Wachau v údolí Dunaje potkat, je bezesporu opevněný římsko-katolický kostel sv. Michaela, kterému vévodí mohutná západní hranolová věž, připomínající spíše hradní bergfrit. V současné době se jedná o filiální kostel farnosti Wösendorf v děkanství Spitz a cenný, památkově chráněný, objekt. Kostel s kostnicí je svým způsobem místem magickým … a není se co divit, protože zde už v dávných časech bývalo kultovní keltské obětiště. Ve zkratce lze konstatovat, že tento halový kostel má pozdně gotický interiér s barokní klenbou a dominantní západní obrannou věž z I. čtvrtiny 16. století. Kostel s přiléhající kostnicí z počátku 14. století je obklopen hřbitovem a dobře zachovalou hradební zdí z 15. století. A než si tuto pozoruhodnou památku přiblížíme více, prozraďme si– po vzoru Cimrmanologů - hned na úvod pár čísel.

800 (Karel Veliký nechává postavit na místě keltského obětiště novou svatyni), 987 (první písemná zmínka o sakrální stavbě na tomto místě), 1162 (stav románského kostelíku),1395 (založení a stavba gotického karneru – tedy kostnice - s gotickou křížovou klenbou), 1500-1520 (přestavba nebo stavba nového, pozdně gotického, kostela), 1500-1530 (postupné budování opevněné věže s padacím mostem i dalších fortifikačních prvků, které byly opakovaně posilovány až do 17. století), 1532 (kostel vypálí španělští vojáci), 1544 (gotická západní věž je přestavěna v renesančním stylu), 1630 (požár způsobí pád klenby nad jednolodní stavbou), 1631-1643 (stavitel Cypriano Biasino dodá kostelu zaklenutí ve stylu „moderního“ baroka), 1784 (zdejší farnost rozpuštěna císařem Josefem II. a sv. Michael se stává filiální pobočkou kostela farnosti Wösendorf), 1948 (je zahájena renovace opevněného kostela, kterému reálně hrozí zřícení – dokončena je až v roce 1965) a 1968 (opevněný kostel je znovu vysvěcen biskupem Franzem Zakem).

Pro většinu z vás možná budou předchozí informace plně dostačující, ale autor článku má toto místo velice rád, a proto se rozhodl své čtenáře nešetřit a pěknou hromádku informací ještě přidat (nebojte se, z těch asi 8 textových stran formátu A4, které jsem o této památce postupně nashromáždil, udělám přijatelný sampler). Třeba to někoho potěší a vydá se pozoruhodný opevněný kostel, nacházející se na částečně umělé terase na nábřeží Dunaje, navštívit. Koneckonců se jedná o jednu z nejstarších sakrálních památek východního Rakouska; tedy alespoň pokud se místa samotného týče.

Kolem kostela obchází přibližně sedm metrů vysoká obvodová zeď, jejíž součástí je také okrouhlá třípodlažní válcová věž v jihovýchodní části. Ta byla svého času spojena obloukovýn mostem s karnerem a v letech 1954 až 1958 ji upravili do podoby kamenné rozhledny s vyhlídkovou terasou. Hradební zeď byla kompletně dostavěna v roce 1575 a následně „posílena“ v letech 1605 a 1677. Její druhá kruhová věž se zřítila v roce 1805. Samotný chrám je pak trojlodní. s odděleným protáhlým presbytářem. Loď i chór mají sedlovou střech, okna ctí gotiku lomeným obloukem a kamennou kružbou. Na severní straně lodě se nachází pozdně gotická kaple s portálem s lomeným obloukem a přístupem k bývalé kryptě. Na jižní straně můžeme vidět románský reliéf hlavy, na bočních pilířích se nachází podobné skulptury.

V chóru najdeme letopočet 1521, v dvoupodlažní sakristii 1519 a na sedlové konzoli se třemi reliéfními erby 1522. Na hřebeni střechy presbytáře jsou kopie sedmi terakotových figurek, jejichž originály z roku 1520 jsou uloženy v Městském muzeu v Kremži. Jsou známy jako Sedm svatých králíčků. Fragmentům nástěnných maleb na východní straně chóru vévodí vyobrazení Ukřižování a Posledního soudu. Čtyřpolové trojlodí dělí pilířové oblouky a klenba je - po požáru v roce 1630 – v podobě práce Cypriana Biasina z let 1631 až 1643. Některá části síťové klenby, například pod západní galerií však pochází z roku 1505. Pozdně gotické tvarosloví nacházíme také v lomených obloucích na severní straně lodi, ve výklenku kaple a svornících síťové klenby s růžicemi, erby nebo vinnou révou. Současná podoba vítězného oblouku pochází z roku 1749. Nikový svatostánek má tepané „mřížoví“ s pěti zámky.

Nyní se podívejme blíže na interiér opevněného kostela. Hlavní oltář, členěný pilastry, pochází sice z roku 1690, ale na své současné místo byl umístěn druhotně až v roce 1748. Původně se nacházel ve farním kostele ve Spitzu. Oltářní obraz představuje Madonu na zeměkouli a najdeme zde také sv. Josefa, sv. Mikuláše, sv. Kláru a několik andělů a putti. Horní obraz znázorňuje Boha Otce a Ducha svatého v podobě vznášející holubice a jeho autorem je pravděpodobně Johann Bernhard Grabenberger. Na hlavním oltáři se nachází také sochy svatých Antonína, Sebastiána, Rocha, Jana, Kateřiny, Barbory a archanděla Michaela. Na kamenné oltářní menze stojí rokokový svatostánek s baldachýnem, který je lemován dvěma anděly světlonoši. Levý boční oltář pochází z II. poloviny 17. století a jeho součástí je obraz Svaté rodiny, který pravděpodobně vytvořil Martin Johann Schmidt. Horní obraz pochází ze stejného období a představuje sv. Barboru. Vedle ní se nachází postavy sv. Vavřince a sv Sebastiána. Pravý boční oltář je poměrně jednoduchý, s oltářním obrazem sv. Jana Nepomuckého z konce 18. století a postranními sochami andělů. Další – tentokrát „sarkofágový“ - oltář můžeme vidět v boční kapli a pochází ze III. čtvrtiny 18. století. Oltářní obraz zobrazuje sv. Floriána, horní obraz pravděpodobně sv. Bartoloměje. Pochází ze školy Martina Johanna Schmidta a z období kolem roku 1768. Součástí tohoto oltáře jsou také sochy sv. Mikuláše a sv. biskupa.

Kazatelna s reliéfy čtyř evangelistů byla vytvořena v roce 1740 a na její zadní stěně najdeme reliéf v oválném rámečku, zobrazující Dobrého pastýře. Na stříšce kazatelny vidíme sedící andělíčky, symboly církevních otců a vrcholovou postavu patrona chrámu, sv. Michaela. Na gotické konzole se nacházejí skulptury Trpícího Krista a sv. Sebastiána z doby kolem roku 1420 se zbytky původní polychromie a pod barokním baldachýnem vidíme Pietu (cca 1500). I zde se hovoří o cenné práci tzv. Dunajské školy. Mramorová křtitelnice pochází z roku 1560, její dřevěné víko z roku 1610. Na schodech do chóru si můžeme prohlédnout několik středověkých náhrobníků s kříži, pocházejících pravděpodobně z přelomu 13. a 14. století. Další náhrobníky v interiéru jsou datovány obdobím mezi roky 1618 a 1727. Ty doplňuje monumentální náhrobní kámen z roku 1424, zdobený erbem Leutholda Wolfenreutera.

Za opravdový unikát tohoto kostela jsou považovány varhany, jedny z nejstarších v celém Rakousku. Varhany zde jsou od roku 1650 a jejich stavitel je neznámý. Do kostela sv. Michaela však byly umístěny až druhotně a předpokládá se, že se jedná o nástroj sestavený poprvé již v roce 1395. Nástrojovou skříň zdobí postavy andělů, hrajících na různé hudební nástroje. Pod varhany se nachází krásná kružbová balustráda, na které stojí sochy osmi apoštolů a Krista z počátku 16. století. Některé z nich však byly doplněny až při rekonstrukci chrámu v roce 1964. Čtyřpodlažní západní věž ve středu chrámu je označena letopočtem 1509 a její spodní část zůstává neomítnutá. Průčelí věže je rozděleno římsami a vstupuje se do ní západním portálem s lomeným obloukem. Do současné podoby byla upravena v roce 1544 a na její jižní straně můžeme vidět sluneční hodiny. I v hranolové věži najdeme prostory se síťovou klenbou, první patro je však zaklenuto žebrovou klenbou.

Karner neboli kostnici nechali postavit manželé Seyfried a Margaret Freytlovi z Wösendorfu v roce 1395 nebo těsně po něm. Nachází se mezi kostelním závěrem a jihovýchodním nárožím opevnění. Jedná se o vysoce klenutou konstrukci, která svou konstrukcí – včetně východního závěru s pěti hrotitými okny s kamennou kružbou, které dělí silné pilíře – ctí podobu kostela sv. Micha(e)la. Vysoká západní štítová stěna je hladká a zakončuje ji šestiboká věžička s kamennou helmicí. Najdeme zde – mimo jiné - pozůstatky monumentálních nástěnných maleb z poslední čtvrtiny 15. století, které zobrazují např. sv. Kryštofa. Interiér karneru je jednolodní a jeho žebrovou klenbu spojuje svorník s erbem se třemi srdíčky. Dále zde můžeme vidět barokní oltář s Pietou z lidských kostí, tři prosté josefiánské rakve pro dospělého (2) i pro dítě (1) z roku 1785 a tři mumie z období let 1150 až 1300, které jsou od roku 1929 umístěny do skleněné vitríny. Karner možná původně vznikl z důvodu omezené kapacity hřbitova, ale většina současných kostí a lebek zřejmě pochází od obětí napoleonské bitvy u nedalekého Loibenu v roce 1805.

V současné době bývá chrám i s obrannou věží relativně často využíván pro konání svateb i různých kulturních akcí, např. koncertů. Přesto, že z žádných informačních pramenů není zcela jisté, jestli je kostel zasvěcen Archandělovi Michaelovi nebo sv. Michalovi, přiklání se autor tohoto článku jednoznačně k první možnosti.