Ravenna – chrám sv. Františka (Basilica / chiesa di San Francesco)

Tento pozoruhodný chrám, nacházející se na stejnojmenném náměstí, se postupně vypracoval na post mé zřejmě nejoblíbenější ravennské památky. Možná i proto, že ta kvanta pestrobarevné unescové mozaiky nemohou také bavit donekonečna. Jedná se však rovněž o raně křesťanskou stavbu, jejíž budování bylo zahájeno někdy v polovině 5. století. Chrám byl původně zasvěcen apoštolům Petrovi a Pavlovi a později sv. Petrovi (San Pietro Maggiore). Dnešní název klášterního kostela odkazuje na řád františkánských řeholníků, kteří zde přebývali v letech 1261 až 1810, a poté znovu od roku 1949 až po současnost. Ze zcela původní stavby se toho však dochovalo velmi málo, protože tento chrám byl často přestavován. Radikální změny jej zasáhly zejména na přelomu 9. a 10. století – tedy v době, kdy byla postavena současná zvonice a stržena většina původní stavby – a na konci 18. století, přesněji v roce 1793 (arch. Peter Zumaglini). V průběhu 17. a 18. století se také v kostele objevily prvky barokní výzdoby i nový mobiliář. A v 19. století se jedná o ravennský farní kostel, nazvaný San Pietro Maggiore in San Francesco.

Kostel sv. Františka jsem si však neoblíbil jen já, přede mnou to stihli například členové rodiny Polentani, která ve středověku – přibližně v období let 1270 až 1440 - v Ravenně vládla a také jejich přítel a velký básník Dante Alighieri, který v Ravenně trávil závěr svého života. Dante byl pravidelným návštěvníkem chrámu San Francesco a v roce 1321 zde byl také pohřben. Dnes se jeho ostatky nacházejí v nedaleké klasicistní hrobce. Oproti době velkého básníka – ale zejména době vzniku stavby – se změnila výrazně úroveň podlahy chrámu. Dnes je o 3,5 metru pozvednuta, což je zvýrazněno v prostoru presbytáře.

Exteriér kostela vypadá velmi upraveně a stylově čistě. Jeho průčelí z hladkých cihel zdobí jen malé středové sdružené okno, pod kterým se nachází jednoduchý obloukový portál. Interiér baziliky je rozdělen na trojlodí, stejně jako krypta z přelomu 9. a 10. století. Tu dělí malé podpůrné sloupky a pilastry, Dá se do ní nahlédnout okénkem z plošiny pod hlavním oltářem, který tvoří kamenný sarkofág z 5. století. Další mramorové sarkofágy můžeme vidět v bočních lodích. Oratoř ve tvaru krypty byla určena pro uložení ostatků biskupa Neona, který začal se stavbou tohoto chrámu. Podlaha krypty je nyní již trvale ponořená ve vodě a je zde stále možno vidět mozaikové fragmenty, které kdysi tvořily dlažbu původního kostela.

A jen tak pro zajímavost: rekonstrukce kostela sv. Františka do současné podoby byla ukončena až v roce 1921, čímž může připomínat například Pražský hrad. Tedy přesněji: v letech 1918 až 1921 bylo z kostela radikálně odstraněno vše barokní a chrám byl obnoven do podoby co nejvíce se blížící původní stavbě. V té době byla výrazně upravena také 33 metrů vysoká hranolová zvonice, zejména její okna. Krásná krypta byla ovšem rekonstruována až v roce 1926 a znovu také v roce 1970.

Chiesa di San Francesco – jak zní nejčastěji používaný název bazilikálního kostela v italštině – je v interiéru 46,5 metru dlouhé trojlodí se dvěma řadami dvanácti podpůrných sloupů. Najdeme zde také fragmenty fresky Ukřižování od Petra z Rimini nebo zbytky mozaiky z 8. století, pocházející pravděpodobně z baziliky Sant'Agata Maggiore. Pozoruhodné jsou také tři kaple ze 16. století. První z nich je z roku 1525 a návštěvníkům nabízí pozůstatky fresky ze 14. století a působivý renesanční portál; ta třetí je z roku 1532 – v podobě pozdějších úprav – a její kopuli zdobí freska Andrey Barbianiho. Nachází se zde také oltářní obraz Madona s dítětem a svatými Šebestianem, Rochem, Františkem a Kamilou od Gaspare Sacchiho V kapli sv. Liberia na protější straně se nacházela slavná socha mladého vojevůdce Guidarella Guidarelliho od Tullia Lombarda, která byla přemístěna Národní galerie.

Apsida je z venkovní strany hexagonální, v interiéru půlkruhová. V jejím středu stojí hlavní oltář, tvořený sarkofágem Liberia III. z počátku 5. století, který na obou dlouhých stranách zdobí pět postav v arkádách. Za ním vidíme dřevěný vyřezávaný pěvecký chór. Pod presbytářem se nachází několikrát zmíněná zatopená krypta. Je pod úrovní podlahy lodi a dostanete se k ní po dvojitém schodišti. Její vstup tvoří klenuté okno pod sarkofágem. Krypta je také trojlodní, s křížovou klenbou na čtyřech sloupcích s jednoduchými hlavicemi. Chrámové varhany postavila v roce 1921 milánská firma Balbiani - Vegezzi Bossi a byly rekonstruovány v roce 1982.

Bazilika se nachází v zóně s omezeným provozem nedaleko od centra města. Nejbližší autobusová zastávka je vzdálena jen pár desítek metrů a parkoviště asi 100 m. Interiér kostela je otevřen denně od 08:30 do 12:00 hod. a od 15:00 do 18:00 hod. Zejména v letních měsících se však doporučuje – z důvodu mimořádných bohoslužeb - navštívit kostel buď hned ráno nebo až později odpoledne. Vstupné se v této památce neplatí, jenom pokud si budete chtít nechat rozsvítit v kryptě, musíte vhodit do automatu 50 centů. Svítí to celkem dlouho a co si pamatuji, hodně turistů ze zemí bývalého socialistického tábora vždy rafinovaně čekalo, až jim někdo z rozvinutějších zemí rozsvítí. Věřím tomu, že mnohým to nepomohlo dodnes. Hned vedle muzea se nachází Danteho hrobka i jeho muzeum.

I v tomto případě musím - bohužek - omluvit sníženou kvalitu fotografií. Byly pořízeny na kinofilm v letech 2002 až 2007, tedy v době, kdy jsem o koupi digitálního fotoaparátu ještě ani neuvažoval. Fotogalerie je tvořena jen oskenovanými fotografiemi 13 x 9 cm nebo ofocenými pohlednicemi a skutečně slouží pouze jako ilustrační foto a propagační materiál. Považuji totiž památky Ravenny za naprosto úžasné a jsem rád, že mohu kostel San Francesco představit alespoň tímto způsobem.