Ravenna, město mozaiky – raně-křesťanské město a jeho historie

Krásné italské město Ravenna, ležící ve stejnojmenném okrese oblasti Emilia-Romagna, je pro mnohé turisty – protože z pochopitelných důvodů si každý nepřečte Dějiny umění, které Ravennu rozhodně nezatajují - stále ještě velmi dobře utajeným klenotem. Tento více než 160-tisícový kandidát na titul Evropské hlavní město kultury 2019 není největším lákadlem nejrůznějších CK pro návštěvu Itálie a přitom již v prosinci roku 1996 zapsalo UNESCO osm zdejších raně křesťanských památek na svůj Seznamu světového kulturního dědictví. Od té chvíle jsou tedy bazilika San Vitale, mauzoleum Gally Placidie, ariánské i ortodoxní baptisterium, baziliky Sant' Apollinare Nuovo a Sant' Apollinare v Classe, oratoř sv. Ondřeje neboli Arcibiskupská kaple a Theodorichovo mauzoleum historickým dědictvím celého světa.

Ravenně se říká světové hlavní město mozaiky. Je to proto, že její nejvýznamnější památky se mohou chlubit úžasnou pestrobarevnou mozaikovou výzdobou z období raného křesťanství, tedy převážně z 5. až 6. století. A téměř při každém příjezdu do Ravenny zde najdete ještě něco nového, neobjeveného. Hlavně proto, že Ravenna není jen městem raně křesťanských staveb, do kterých se promítá i kultura byzantská. Ve městě najdete také četná muzea a obrazárny, výstavní paláce, půvabná náměstí, městské brány, starobylou pevnost a hlavně několik desítek kostelů, pocházejících z období více než patnácti století. Zapomenout nelze – samozřejmě - ani na zdejší vnitrozemský přístav, který s Jaderským mořem spojuje kanál Candiano, a okolní přírodu. K městu patří také devět pláží, zvaných Lido. Tři jsou označeny jako severní a šest je jižních. Lido Adriano, které se stalo "vůdcovým hlavním stanem" při mých výpravách do Ravenny, je jednou z nich.

Ravenna – sídlo posledních římských císařů, kteří odsud vládli v letech 402 až 476 - se nachází asi 120 kilometrů jižně od věhlasnějších Benátek a přibližně 60 kilometrů severozápadně od světoznámého přímořského letoviska Rimini. Dnešní město žije z turistického ruchu i petrochemického průmyslu a jeho název zřejmě vznikl spojením latinského slova Rava (bažina) a etruské přípony –enna. A město možná znají i mnozí příznivci sportu; zdejší volejbalisté hrají italskou nejvyšší soutěž a fotbalový tým Ravenna Calcio, založený v roce 1913, bojoval ještě v sezoně 2007/2008 v Serii B. Zajímavé je také složení zdejších imigrantů. Nejvíce jich pochází z divokého Balkánu (asi 9 tisíc), východní Evropy (přibližně 2,5 tisíce) a Afriky (téměř 3 tisíce). Většina středoafrických černochů si zde přivydělává plážovým prodejem různých cetek, suvenýrů, deštníků a vypalovaných CD, hlavně ovšem sladkým nicneděláním a sociálními dávkami.

Město bylo založeno v bažinaté deltě řeky Pád zřejmě v průběhu 6. století př.n.l.. Již v době raného císařství mělo město okolo padesáti tisíc obyvatel a jeho věhlas mezi příznivci učebnic dějepisu zvýšil prostý fakt, že právě odsud vyrazil - roku 49 př. n. l. - Caesar na svůj výlet přes řeku Rubicon. Ve 2. století zde již stál 70 km dlouhý akvadukt císaře Hadriána a „předměstský“ přístav Classis byl druhou nejvýznamnější základnou válečného námořnictva v celé Římské říši. Od roku 402 odsud vládl císař Honorius a velký význam pro rozvoj města mělo období vlády Gally Placidie. Nevlastní sestra Constantina III. se chopila vlády po smrti svého bratra v roce 421 a v milované Ravenně byla i pohřbena. Po konci vlády západořímských císařů (Romulus Augustus roku 476) se zde vládci rychle střídali. Germánský král Odoaker, ostrogótský král Theodorich (který Ravennu opět zvelebil a zviditelnil na mapě světa), byzantský exarcha, lombardský král Aistulf a papežové. Až v roce 1275 se Ravenna stává samostatným svobodným městem, aby – po krátké vládě Benátčanů – připadla v roce 1509 opět papežům. V letech 1796 až 1814 se stala součástí napoleonské republiky a od roku 1861 Itálie. Ravenna je také sídlem jedné z nejstarších diecézí italské katolické církve; první známý rukopis, který svědčí o zdejší přítomnosti křesťanské víry je pohřební stéla z konce 2. století

A když už jsme u té historie, zmiňme ještě alespoň pár osobností, které z Ravenny pocházejí nebo s ní jsou svým osudem úzce spojeny. Některé z nich jsou nám dokonce celkem blízké. Za ty nejdůležitější považuji Marabuda, markomanského krále a prvního historicky doloženého panovníka, vládnoucího na českém území v období roku nula, Valentiana III., západořímského císaře z I. poloviny 5. století, Theodoricha Velikého, ostrogótského krále přelomu 5. a 6. století a sv. Romualda, světce, žijícího na přelomu 10. a 11. století. A zapomenout bychom určitě neměli na velkého básníka Danta Alighieriho (+1321), který zde prožil poslední léta svého exilu a – k nelibosti Florenťanů – zde byl také pochován, na malíře přelomu 15. a 16. století Rondinelliho a Carrariho nebo současného motocyklového závodníka Marca Melandriho.

O nejkrásnějších a nejvýznamnějších památkách tohoto úžasného města si můžete přečíst v samostatném příspěvku. Závěrem bych se ještě rád omluvil za sníženou kvalitu fotografií. Do Ravenny jsem totiž jezdíval v letech 2002 až 2007, tedy v době, kdy jsem o koupi digitálního fotoaparátu ještě ani neuvažoval. Fotogalerie je tedy v tomto případě tvořena jen oskenovanými fotografiemi 13 x 9 cm nebo ofocenými pohlednicemi, které jsem si zde ve velkém nakoupil, a skutečně slouží pouze jako ilustrační foto a propagační materiál