Ravenna - městské brány (Portas)

Severoitalská Ravenna byla – stejně jako každé, i podstatně méně významné a bohaté, historické město – obklopena hradebním opevněním a přístupna městskými vstupními bránami. Jestliže například u nás v Šumperku už nenajdete bránu žádnou a ve stotisícové Olomouci jsou – tuším – dvě, tak v Ravenně, která je počtem obyvatel přibližně součtem Olomouce a dvou Šumperků, jsem jich postupně objevil sedm. Možná nejsou všechny krásné a výrazně zdobné, ale velmi zajímavou památkou jsou určitě. A jejich vypovídající hodnota pro poznání postupného vývoje podoby tohoto krásného města je nezpochybnitelná. Putování po městských branách Ravenny je určeno těm, kteří už nejvýznamnější památky města dobře znají nebo jsou zde dostatečně dlouho na to, aby mohli město mozaiky poznat pokud možno co nejlépe.

Procházku po ravennských branách zahájíme mezi ulicemi Via Cavour a Piazza Baracca, v těsné blízkosti centra města (je zde omezený provoz i placené parkoviště). Někdejší hlavní městská brána se jmenuje Porta Adriana a byla sem druhotně přesunuta v roce 1545, kdy ji nechává přestavět kardinál Legato Capoferro. Současná cihelná stavba pochází z roku 1583, ale my ji dnes vidíme již v podobě pozdějších úprav. Původně ji zdobily půlkruhové věže s cimbuřím, nacházející se na obou stranách brány. Ty nahradily v 18. století dvě současné čtvercové bašty, vysoké asi 20 metrů. Druhou bránou je jižní Porta Gaza, nacházející se na stejnojmenné ulici v blízkosti Via Molino Circonvallazione. První písemná zmínka o této bráně je datována rokem 1186, ale brána je zřejmě ještě starší. Podoba, kterou vidíme dnes, je výsledkem restaurátorských prací, provedených po II. světové válce. Brána je celá z cihel, s výjimkou mramorové výzdoby, jako jsou římsy podkroví a dvou bočních křídel, hlavice a klenba s monogramy Ježíše a Panny Marie. Brána se nachází v blízkosti katedrály, nedaleko je i autobusová zastávka (linky MHD č. 2 a 5) a bezplatné parkoviště.

Následuje Porta Nuova, která je právem považována za jednu z nejkrásnějších bran města Ravenna. Nachází se jižně od centra, v místě, kde se Via di Roma spojuje s hlavní silnici, vedoucí do Rimini. Brána byla postavena v roce 1580; tehdy se ovšem jmenovala Porta Gregoriana, a to na počest panujícího papeže Řehoře XIII. Je zdobena mramorem, pocházejícím původně ze stržené brány Port'Aurea. Její průchod je ohraničen dvěma šedými žulovými sloupy s korintskými hlavicemi, podpírajícími mramorové kladí. Na bráně najdeme i erb papeže Inocence X., holubici míru s olivovou ratolestí v zobáku a tři lilie. Brána se nachází v centru města a v její blízkosti najdeme nejen autobusovou zastávku linky č. 4, parkoviště autobusů a bezplatné parkoviště pro osobní automobily, ale i kostel Santa Maria in Porto nebo Městské muzeum umění. A jsme u čtvrté ravennské brány. Jmenuje se Porta Ravegnana, ale říká se jí také Portonaccio. Nachází se mezi Borgo San Rocco a Via Ravegnana a nejedná se o městskou bránu v pravém slova smyslu, už jen proto, že se nachází – asi 200 metrů od skutečné brány Porta Sisi - mimo obvod městských hradeb. Za svůj název brána vděčí starověkému oblouku s cimbuřím, který stával na tomto místě a nazýval se Portonaccio. Současná „brána“ byla postaven v roce 1785 podle projektu architekta Camilla Morigia jako památník, oslavující rekonstrukci Via Ravegnana. Jedná se o jednoduchou a strohou stavbu z cihel, zdobenou istrijským mramorem. Porta Ravegnana se nachází v centru města, v blízkosti pěší zóny, autobusové zastávky linky č. 3 a placeného i nehlídaného parkoviště.

Následuje číslo 5 a další jižní brána, Porta San Mamante. Nachází se mezi ulicemi Via Baccarini, Via Bastioni a Via San Mama. Starobylá brána, jejíž historie sahá až do 11. století, byla vždy „zasvěcena“ Matce Boží, jak je uvedeno již v dokumentech ze 12. století. Název brány pochází od nedalekého kostela a kláštera San Mamante. Současná stavba z cihel a istrijského mramoru vznikla kompletní přestavbou v letech 1612 až 1615. Součástí brány jsou dva sloupy s toskánskými hlavicemi a masivní obložení. Nad průchozím obloukem se nachází nápisová deska, držená dvěma lvi. V blízkosti této brány v centru města najdeme zastávku autobusové linky č. 3, placené a parkoviště, a klášterní komplex San Nicolo. Šestá brána se jmenuje Porta Serrata. Je branou severní a nachází se na Via di Roma. Původně se zřejmě jmenovala Porta Anastasia, později Porta Cybo a její současný název je poprvé dokladován v roce 1235. Zděná stavba s fragmenty z istrijského mramoru, jejíž oblouk je zdoben kvádrovým svorníkem, připomínajícím řecké triglyfy. Po obou stranách brány jsou dva rustikované polosloupy a najdeme zde i dvojkolový štít. Brána se nachází v centru města a v její blízkosti najdete zastávku autobusových linek č. 2, 3 a 8 i bezplatné parkoviště, vlakové nádraží je něco přes 500 metrů odsud.

Naše procházka po městských branách v Ravenně pomalu končí. Na závěr nás čeká jedna z menších bran, která ovšem v minulosti představovala - společně s Porta Adriana - hlavní bránu do města. Je opět bránou jižní, jmenuje se Porta Sisi a najdeme ji na konci ulice Via Mazzini. Tato brána je poprvé písemně zmiňována v listině z 10. století, je však zřejmě ještě starší. Současná brána byla rekonstruována v roce 1568 a obnovena v roce 1649. Cihlová stavba je zdobena dvěma dórskými sloupy ze šedé žuly a korunovaná štítem. Luneta z tepaného železa - umístěná pod obloukem - sem byla druhotně transportována v roce 1885 z brány kláštera San Vitale. Zobrazení sv. Vitala, jako vojáka na koni ve středu lunety, bylo postupně silně poškozeno. Porta Sisi se nachází nedaleko zóny s omezeným provozem, poblíž centra města, zastávky autobusové linky č. 3 a hlídaného i bezplatného parkoviště.