Pomník Josefa Peřiny pod Novým Hradcem Králové

Pokud se vydáme od dřevěné husitské zvoničky pod Novým Hradcem Králové severovýchodním směrem, a to ulicí Hoděšovickou, překonáme velmi rušnou silnici E442 a budeme pokračovat Holickou a Lesní ulicí s jejich chatkami až na okraj lesa, nalezneme zde ukrytý malý kamenný pomníček, který je svědkem dávné tragédie, jež se v těchto místech stala. Odtud se zde dříve říkalo "U pomníku", což připomíná František Pitaš ve své publikaci "Nový Hradec Králové 1930" z roku 1931.

Základní informaci nám poskytne nápis na jeho desce, kde se praví: "Zde skonal zasažen bleskem L. P. 1890 JOSEF PEŘINA, majitel domu. Kdo kolem kráčíš, vzpomeň zbožně ze smrti ho! Z bratrské lásky zřídil THEODOR PEŘINA, důchodní král. věnn. města Hradce Králové." Z ní tedy vidíme ve zkratce, co se tu událo.

Ale tento příběh si zaslouží, abychom se trochu více o něj zajímali, a to již vzhledem k osobě oběti, protože Josef Peřina (* 20. dubna 1845 Hradec Králové) sice nebyl tak výraznou postavou jako jeho bratr Theodor, ale i tak zanechal v dějinách Hradce Králové nesmazatelnou stopu. Tento hospodářský správce ve výslužbě byl totiž od roku 1881 majitelem domu čp. 146, od roku 1886 pokladníkem místního odboru Národní jednoty severočeské v Hradci Králové a od roku 1888 předsedou Okrašlovacího spolku v Hradci Králové, kde však působil i v řadě dalších spolků a korporací, většinou však jako pouhý člen výboru či řadový člen (TJ Sokol Hradec Králové).

Vraťme se však k tomu, jak tento tragický příběh započal. Josef Peřina náležel vždy k velkým výletníkům a rád se procházel vždy, kdy jen mohl. Stejně tomu tak bylo ve čtvrtek 22. května 1890, kdy se krátce před 15.00 hod. vydal spolu s velkoobchodníkem Antonínem Komárkem na procházku, kterou by posléze ukončil přátelským posezením ve své novohradecké vile. Oba se spolu vydali z města přes Hrázku do městských sadů k tzv. Zděné boudě a odtud zdejšími lesy zamířili k Novému Hradci Králové. V lese je zastihl silný déšť, k němuž se následně přidružila ještě bouřka, která stále více sílila. Sice byli promoklí skoro na kůži, ale rychlým krokem se jim podařilo dostat až na okraj lesa a došli k polní cestě, vedoucí od lesa k Novému Hradci Králové kolem tzv. Kříže až přímo k Peřinově vile. To již sice déšť přestal, ale najednou se spustila z nebe další průtrž.

V té chvíli byli již z lesa v poli a velkoobchodník Komárek začal pospíchat ještě více než předtím, nebylo to nic divného, protože na sobě již neměl ani nit suchou a k tomu déšť stále přidával. Dal se do běhu a čekal, že i jeho přítel ho bude následovat. Ten však udělal zásadní chybu, neboť se vrátil zpět do lesa, aby se ukryl před deštěm pod velkým stromem. Najednou se zablesklo a Josef Peřina se bez jakéhokoliv hlesnutí svalil k zemi. Toho si však Antonín Komárek všimnout již nemohl, protože se mu podařilo doběhnout k prvnímu stavení a tam se ukrýt před velkou průtrží, kterou navíc provázel velký vítr a občasné blesky.

Když liják ustal a velkoobchodník Komárek se nemohl dočkat svého průvodce, vyšel ven ze stavení, ale nikoho nikde neviděl. Nikde se nic nehnulo a ani na volání mu nikdo neodpověděl, a tak se rozhodl poslat dvojici zdejších žen, aby se vydaly do lesa a poohlédly se po jeho příteli. Sám nemohl, protože jeho oblečení se sušilo a nic jiného na sebe neměl. Obě ženy nalezly mrtvého Peřinu téměř okamžitě. Ihned byl od jednoho hospodáře vypůjčen vůz a tím byl nebožtík dopraven domů ke své manželce, jež v té chvíli ještě nic nevěděla. Když uviděla svého muže, tak ihned omdlela. Nebyla však první manželkou 45letého Josefa Peřiny, nýbrž až druhou a jejich manželství nebylo obdařeno žádným potomkem. Pouze z prvního manželství pocházela jediná Peřinova dcera, jež se 2 roky před smrtí svého otce provdala. Zajímavé rovněž je, že v Peřinově vile zemřel v úterý 27. května 1890 Jindřich Wagner šlechtic z Wallernstätu, někdejší majitel žírečského panství, který byl sice dlouhodobě nemocen, ale nepřispěla mu ani zvěst o smrti Josefa Peřiny.

Pohřeb se konal v sobotu 24. května 1890 ve 14.00 hod. a městský děkan Msgre. Matěj Musil pohřbil Josefa Peřinu v rodinném hrobě v Kuklenách. Hned v pátek 30. května téhož roku se uskutečnila mimořádná valná hromada královéhradeckého Okrašlovacího spolku, aby byl zvolen místo zesnulého Josefa Peřiny nový předseda, jímž se stal JUDr. František Srdínko. Na místě samém se sice objevily věnce a květiny se svícemi, ale jinak k jeho úpravě nedošlo. Teprve v roce 1896 nechal jeho bratr a městský důchodní Theodor Peřina zřídit pod osudnou borovicí tento kamenný pomník, který byl sice při nešťastné vichřici 4. července 1929 poničen, ale následně opraven, a tak ho tu můžeme vidět i dnes, i když kvůli erozi se jeho nápis postupně stával nečitelným. Alespoň však v poslední době došlo k jeho očištění a drobným opravám, takže opět vypadá reprezentativně.

Na závěr bych se chtěl zmínit ještě o jeho bratrovi a iniciátorovi stavby pomníku Theodoru Peřinovi, který měl podle tradice sám vytesat výše zmíněný nápis na něm. Narodil se 29. června 1849 v Hradci Králové, kde studoval na gymnáziu a obchodní škole. Působil jako úředník na opočenském panství a od roku 1874 působil jako úředník v královéhradeckém městském důchodě a po smrti důchodního Adolfa Preittenberga v roce 1888 se stal jeho nástupcem. Aktivní byl v mnoha spolcích, zvláště v Besedě jako jednatel (1885-1886), pokladník (1894-1895), v místních odborech Ústřední matice školské byl dlouhá léta pokladníkem a v Jednotě divadelních ochotníků "Klicpera" působil jako horlivý režisér, ředitel (1890-1899), jednatel (1873-1882) a pokladník (1870-1872 a 1884-1889). Zemřel 1. prosince 1899 tamtéž.

Pokud tedy půjdete těmito místy, vzpomeňte na oba tyto bratry, jež svého času spolurozhodovali o tom, jakým směrem Hradec Králové půjde a co se z něj stane. Smutné je, že v mnohém se následující generace odchýlily od původního kursu a navíc dokázaly zapomenout i na ty, bez nichž bychom tu dnes nejspíše neseděli a nejedná se jen o tuto sourozeneckou dvojici, která dnes málokterému obyvateli Hradce Králové vůbec něco řekne.

Pomník Josefa Peřiny pod Novým Hradcem Králové na mapě